Po procitnutí z narkózy jsem s nelibostí seznal, že mi dali lůžko bez popelníku.

Přišpendlen šlauhánkem, neměl jsem ani možnost vyplížit se někam za roh na čmouda, kterého si po tom všem trápení jeden zaslouží víc než kdy jindy,
Když mi pak sestřička ústy povolanými oznámila, že kouření je pro hojení rány nezdravé, a to i když budu kouřit tou neposekanou rukou, zamyslil jsem se a seznal, jaká že to jsme chamraď asociální. Zabíjíme sebe i spoluobčany, ničíme klima vyfukováním kysličníku uhličitého, propalujeme potahy, zakládáme požáry a někteří z nás dokonce típají své vajgly o politické vězně. Tabákovou daní financujeme válku v Afghanistanu (a ještě k tomu podporujeme tu stranu co prohrává) a penzijními poplatky financujeme těch deset let alzheimera, o kterých nás nekuřáci přežívají. Kdyby nebylo kuřáků, umírali by už jenom akoholici a sportovci. Světová populace by už dávno byla překročila 20 miliard.

Rozhodl jsem se, že pobyt v klinice využiju k tomu, že přestanu kouřit.
Ale aby nic nepřišlo nazmar, tak napřed ještě vykouřim těch pár krabiček, které jsem si už stejně za drahé peníze koupil.
Zbytek večera jsem pozoroval odkapávání antibiotika a ty krásné velryby grónské a modré varany tančící po stropě.


Vedení kliniky moudře seznalo, že pro kuřáky musí být vymezen rezervát před budovou, protože budou-li asociálové, beztak již odhodlaní k nikotinové sebevraždě, přilišnou nekompromisností zahnáni do úzkých, začnou kouřit pod polštářem a klinika dvakrát do týdne lehne popelem. Dokonce je jim poskytována jakási zasklená ubikace, aby hulícím během slejváků a sněžných vánic nepromokly obvazy a nemuseli být fáčováni znova.



V této kukani se v kruhu kolem centrálního popelníku srocují vyvrhelové nejrůznějšího ražení, všech věkových a sociálních vrstev. Za tuhé zimy se vzajemně chrání před prochladnutím po způsobu shlukujících se severských pižmoňů. Během vichru dávají zbývající zdravé ruce dohromady a svorně chrání plamínek zapalovače. A za každého počasí je k sobě poutá společný popelník a imaginární hranice rezervátu, dělící je od civilizovaného světa nekuřáků.

Umělé koleno (docentka hospodářských věd), sedí vedle čtyřiaosmdesátileté kyčle, matky, babičky a hrdé prababičky (kdyby jen ten kluk měl lepší prospěch na gymnáziu). Řeznický učeň (sešívaná šlacha) si rád postojí a odnese nesešívanou rukou zmuchlanou krabičku do odpadního koše, kam chudák kyčle nedosáhne. Pána, který vypadá jako člen Hells Angels, se taktně nikdo na povolání neptá, ani na to, kdo jej takto zřídil. Zde v kroužku nikotinových vyvrhelů starostivě poskytne stařence o berlích svůj stylově potetovaný zapalovač a později mu pan vrchní s narovnaným malíčkem tou neogipsovanou rukou pomůže s manévrovánim vozíčku.

Jinak než v městské hromadné dopravě, kde nahloučení cestující zpravidla zarytě mlčí, palcem masírují svá klábosítka a vyhýbají se vzájemným pohledům, v zákoutí kuřáků řeč nepostojí. Jejich rekonvalescence prý postupuje, dle výpovědi ortopeda Dr. S., rychleji, neb jsou motivováni touhou dobelhat se co nejdříve k popelníku. Po vzájemném chorobopisu a plastickém líčeni všech možných komplikací, sepsí a tetanů, zamíří rozhovor k otázkám euthanasie a posmrtného života, nutnosti ochrany sršňů a ještěrky zední, aby se na nějaký čas usídlila v přetŕásání problematiky školství, a to z hlediska jak ztýraných rodičů, tak i zde přítomných pedagogů. Každý si odnese hromadu rad, inspirace a radosti z chorob, které dosud nemá.

Slyšel jsem, že v New Orleans existovaly jazz-kluby, kde se hrálo nepřetržitě den a noc. Hudebnící přicházeli dle libosti, zajamovali a šli si zase po svých. Podobně funguje provoz v narkomanském zákoutí. Neregistrovaní členové se pak pohledem zdraví i po chodbách budovy.
Ježto do spolku patří i zákazem kouření utiskovaná část personálu (přestože prý mají nouzové zákoutí za operačním sálem), vznikají takto i mimoprofesní vztahy mezi pacientem a ošetřujícím. Transplantovaná čéžka s poděkováním odmítla nabízenou cigaretu. Přiznala se, že už po deset let nekouří, ale chodí stále do kuřáckých zákoutí na pokec.
A má pravdu ta žena: Na nejedné párty, kde bylo zakázáno kouření, jsem byl svědkem, jak se kuřáci jeden za druhým vytráceli na balkón, kde se rozproudila živá diskuze, k níž se posléze dorazili i nekuřáci, takže nakonec se družná zábava odehrávala v sychravém větru na přetíženém balkónu, odkud si jednotlivci odskakovali doplňovat sklenice do osiřelého bytu, kde se nudilo posledních pár asketů mezi pochrupávajícími opilci.

Přeptal jsem se přítomné emeritované socioložky (umělé koleno), jaký je stav bádání ohledně navazování nikotinových vztahů přes veškeré společenské bariery.
Nemohla posloužit konkrétní publikací. Rozhodně by to bylo téma na více než jeden paper a každý z přítomných mohl přispět jedním nebo vícero konkrétními příklady.
„Tak se podívejte, “ lebedila si paní, která se přes berle nemohla natáhnout k popelníku, „mám vždycky potiže vůbec oslovit úplně cizího člověka na ulici aby mi pomohl. Tady pánovi vůbec říkat nemusím, sám od sebe si všimne a típne mého vajgla za mne.“

Na cizokrajných letištích bývá vhodné, vyhlížet uniformy, na nichž se rýsuje obdélník zhruba 5 x 9 cm. Nekompromisní úředník, sám deptán antikuřáckými opatřeními, zhusta pochopí nouzi cestujícího a poskytne úkryt, kde možno doplnit hladinu nikotinu, přičemž si sám taky jednu dá. Následně možno porovnat exotické příchutě s filtrem i bez. V životě jsem úplatku nedal ani nevzal, nezákonného mhouření očí neočkával. Ale nejedna buzerační procedura, jakou lze zcela v mezích zákona rozvinout v libovolně košatý proces, byla mezikuřáckým porozuměním v zárodku zažehnána a omezena na nezbytné minimum.

Neformální kuřáckou soudržnost nelze srovnávat se zednářskou loží, s Rotary-klubem ani pronásledovanými křesťany za dob císaře Nera. Nicméně funguje internacionálně a utužujícím se bojem zdravotně uvědomělých dobrodinců za blaho nás méněcenných, je stejnou měrou posilována i subversivní solidarita vyvrhovaných.

Netuším, zda podobná letmá bratrstva vznikají i mezi alkoholiky a rád se dám poučit zasvěcenými.

----
Obrázek pro Elenu: