Je měsíc po volbách, ale jako bychom se nebyli schopni posunout kupředu. Ne snad, že by výsledek voleb byl nějak nejasný. Většina politických činitelů a médií si však na styl předvolební kampaně natolik zvykla, že se jen neochotně pouští do nějaké více koncepční práce. Přitom je nejvyšší čas. Je třeba konstituovat Dolní sněmovnu parlamentu. To není nic jednoduchého, zvláště když se sněmovna skládá převážně z nováčků, kteří znají legislativní proces nejvýše z televize.

Již první náznaky bohužel ukazují, že fungovat jako poslanec používající vlastní mozek je daleko složitější než být do parlamentu zvolen. Zejména poslance vítězných stran čeká perná zkouška. Na jejím počátku stála zběsilá PR kampaň mladých aktivistů z Rekonstrukce státu. Oč nečitelnější byly jejich úmysly, o to jasnější byly jejich cíle.

Pro lepší paměť si dovolím stručné shrnutí. V předvolebním období skupina mladých rozhněvanců obcházela kandidáty politických stran a nutila je k podpisu návrhů tzv. protikorupčních zákonů. Kandidáti až na světlé výjimky zpravidla podlehli a rezignovali na vlastní kritické myšlení. Neodradilo je ani to, že v případě zvolení se přiloženým podpisem zavazují skládat účty nikoliv voličům, ale aktivistům. Jako polehčující okolnost snad může platit stará známá vytáčka, že před volbami a po volbách jsou dvě různé věci. Nyní je však po volbách a legrace končí. Jakýkoliv podpis přidaný po novou legislativní úpravu bude ovlivňovat životy nás všech. A proto vás, vážené poslankyně a poslanci, žádám, abyste zapnuli vlastní mozek. Ti z vás, kteří absolvovali nějaké právní studium, obzvláště.

Nic proti zákonům omezujících letitou bolest, ale navrhované normy jsou špatně koncipované a mohou v současné podobě spíše škodit. Napsány byly evidentně v poblouznění vlastní důležitosti, bez náležité znalosti provázanosti zákonů a fungování procesů ve veřejné správě a vztahů mezi jednotlivými sektory. O které návrhy zákonů se vlastně jedná? Jde především o Registr smluv a novelu Jednacího řádu. Registr smluv skýtá hned několik pastí, do nichž se zákonodárce může dostat, pokud schválí předloženou normu z pera aktivistů, do jejichž rad si dovolím zahrnout i poslance Farského, šlechetného a neúplatného starostu Semil. A co vlastně je špatně?

Pojďme popořádku. Registr smluv nepočítá v §5 se zveřejňováním smluv v plném rozsahu, tedy se všemi dodatky, ale pouze s vybranými informacemi. Podstatné informace jako například o cenu, podmínky plnění, sankce a další ustanovení, tak lze při troše dovednosti vypustit. A ještě k tomu legálně.

Registr dále nepočítá se zveřejnění smluv ex ante, tedy uzavřené před platnosti zákona. Komu taková praxe připomíná slavné, „čo bolo, to bolo, terazky som majorom“, ten se nemýlí. V jejím důsledku bude možné nadále vyplácet veliké částky z veřejných rozpočtů a opět s pocitem naprosté legálnosti. K dosažení takové inovace není zapotřebí žádného registru. Bohatě na to stačí prostá vyhláška.

Za veliké nebezpečí však považuji ustanovení §7. Zde se mluví o tom, že smlouvy musí být v registru zveřejněny nejpozději do 3 měsíců, jinak jsou neplatné. K tomu mě napadá jediné: státe, připrav si peníze na náhradu škod, které mohou jít až do miliónů v případě, že tě budou podnikatelské subjekty žalovat za ušlý zisk, nebo jiné. Úředník, který z jakýchkoli důvodů smlouvu včas nezveřejní, odpovídá za škodu do výše 4,5 násobkem platu. To stát, obec nebo kraj mohou pořádně krvácet.

Celé ustanovení tak obsahuje i nemalé korupční riziko. Lze přeci motivovat úředníka k tomu, aby smlouvu nezveřejnil. Norma se tím může stát i nástrojem konkurenčního boje, stejně jako zdrojem nesmyslných trestních oznámení podávané bez rozmyslu a náležité znalosti problematiky na komerční subjekty některými protikorupčními organizacemi. Je proto nezbytné zvolit jiný typ sankcí za nezveřejnění smlouvy. Ty stávající představují pro fungování státu neadekvátní rizika.

Druhou normou je novela Jednacího řádu. Zde se v § 86 navrhuje, aby součástí předkládaných zákonů bylo i zhodnocení „korupčního rizika“ a zveřejnění údajů všech osob, s nimiž zákon byl konzultován. Tato norma na první pohled zdánlivě směruje k omezení nekalého ovlivňování zákonodárství. Zachovejme si však chladnou hlavu a položme předkladatelům pár otázek. Jaká bude vynutitelnost takovéhoto ustanovení? Jak se budou hodnotit korupční rizika? Škálou od 1 do 100? Co bude ještě v pořádku? Bude už hodnota 49 neakceptovatelná nebo ještě ano? Kdo to posoudí? Nebo se schvalovatel podívá z okna a řekne, podobně jako v případě jiných slavných indexů, že tohle je ehm v pořádku? Ve zveřejňování údajů všech, s nimiž byl zákon konzultován, problém nevidím. Ovšem jak se vynutí v praxi, to si neumím představit.

Na závěr si dovolím ještě jeden apel k čerstvě zvoleným poslankyním a poslancům. Nemálo zákonů v minulosti nebylo přijato nikoliv kvůli nějakým nekalým vyšším silám, lobbistům či „pátým“ kolonám v parlamentu, ale proto, že poslanci nedělali svůj džob tak, jak měli. Nevěnovali se zákonům, nediskutovali o nich na klubech a nebyli ani přítomni na svém pracovišti. Jednoduše nepracovali kvalitně! Chápu, že je opojný pocit být v parlamentu a využívat všech s tím spojených statků. S těmito statky jsou však spojeny povinnosti. Pokud poslankyně a poslanci až nyní čtou Jednací řád a slibují v TV, že s tím problém nebudou mít, chci jenom upozornit, že na studium měli čas více než měsíc. Jako daňový poplatník chci vidět profesionální zákonodární sbor, ne partu najatých zaměstnanců nebo volných radikálů, simulujících Braunův pohyb. Ostatně, milé poslankyně a poslanci, kolik z Vás si již přečetlo Ústavu ČR?