Média, politici a představitelé farmaceutických společností vyhlásili poplach. Přesvědčují nás, že na obzoru je hrozba další pandemie typu španělské chřipky z roku 1918.

Proč dnes není rok 1918

Španělská chřipka se zrodila z jedinečných podmínek 1. světové války, a to ze čtyř důvodů:

1. Za 1. světové války živořily miliony vojáků v promáčených zákopech Západní fronty. Přední medicínský časopis Lancet vysvětluje: „…krajina kontaminovaná respiratorními dráždidly jako chlor a fosgen, kterou charakterizoval stres a stísněné prostory plné lidí, podvýživa civilistů a spousta příležitostí ke snadnému přenosu chřipkového viru mezi mladými vojáky – k to vše spustilo řadu malých mutabilních procesů napříč celým virovým genomem.“

2. Na bojištích se tehdy poprvé začaly objevovat ohromné vojenské tábory a shromaždiště, které viru umožnily vstoupit do druhé váze zrychlené mutace. Jedním z takových táborů bylo například Etaples ve Francii, provizorní město obývané až 100 000 vojáky z celého britského impéria a jeho kolonií. I dnes máme velká a přelidněná města, ta se však ani zdaleka nedají srovnávat s podmínkami zákopové války.

3. Po válce se z transportních lodí, jako například USS Alaskan, staly doslova plující Petriho misky. Na cestě domů se na nich jako sardinky tlačily tisíce vojáků, díky čemuž se mohl virus dál vyvíjet.

4. Po návratu domů byli vojáci znovu nahnáni do stísněných prostor, tentokrát uzavřených vagonů, a odvezeni na své domovské základny, kde nakazili nové rekruty. Později bylo zdokumentováno, že v kasárnách o velikosti 4 metry čtvereční na hlavu byl výskyt chřipky oproti těm, které měly 7 metrů čtverečních na hlavu, až desetinásobný.

Chřipkové viry jsou rafinované, nikoli sebevražedné. Když vymře hostitel, zaniknou i ony. Jejich evoluční strategií je být před imunitním systémem hostitele vždy o krok napřed, nikoli o dva. Z chřipky roku 1918 se stala pandemie, protože tento přirozený, koevoluční vztah mezi člověkem a chřipkovým virem se v podmínkách 1. světové války rozpadl a virus „zešílel“.

Pandemie španělské chřipky byla anomálie. Od té doby už žádná chřipková infekce nezkosila tolik lidí – nějakých 25 – 50 milionů lidí po celém světě ve třech vlnách. Její původ leží v zákopech Západní fronty, v podmínkách vůbec prvního mezinárodního, průmyslového vraždění. Žádnou jinou příčinu neměla. Kdyby 1. světová válka nevypukla, nebyla by španělská chřipka ani zdaleka takovou pohromou. Je absurdní tvrdit, že v roce 2009 nám hrozí něco podobného.

Záhadný původ viru H1N1, neboli „prasečí chřipky“

Pokud se současná prasečí chřipka skutečně ukáže jako abnormálně smrtonosná, bude to z jednoho z následujících tří důvodů:

1. Virus neúmyslně unikl nebo byl vypuštěn z laboratoře
2. Virus záměrně vypustil nespokojený zaměstnanec laboratoře (případ antraxových útoků v roce 2001)
3. Virus záměrně vypustila nějaká skupina, korporace či státní agentura ze ziskových či mocenských pohnutek

Zdálo se, že virus chřipky z roku 1918 navždy zanikl, nedávno však vědci odebrali vzorky tkání z těla vojáka, který pravděpodobně zemřel na španělskou chřipku, a inuitské ženy z té doby, kterou vědci objevili pohřbenou v permafrostu. Americký Vojenský institut patologie společně s výzkumníky Lékařské fakulty Newyorské univerzity začal pracovat na rekonstrukci viru. Kdyby se o podobné drancování hrobů a frankeinsteinské experimenty pokusil Írán nebo Severní Korea, spustili by Američané a Britové na Radě bezpečnosti OSN pěkný povyk.

Je zajímavé, že řada lékařů a výzkumníků vyjádřila podezření, že virus prasečí chřipky někdo vypěstoval v laboratoři. Přední australský virolog Adrian Gibbs – který letos jako jeden z prvních analyzoval genetické vlastnosti „prasečího“ viru – je přesvědčen, že H1N1 neúmyslně stvořil některý z výrobců vakcín.

Propaganda

Tradiční sdělovací prostředky dnes oznamují jeden smrtelný případ prasečí chřipky za druhým, přestože obyčejná chřipka jen ve Spojených státech zabije 35 000 lidí ročně. Když si však čtenář na ony výplody takzvaného žurnalismu posvítí blíže, zjistí, že většina obětí trpěla „vedlejšími zdravotními potížemi“.

Jedny titulky křičely do světa: „Matka zemřela na prasečí chřipku a její nezletilé dítě bojuje o život.“ Až dále v textu byla pohřbena noticka, že žena měla i „další zdravotní potíže“, následek vážné dopravní nehody a že byla upoutána na invalidní vozík.

Nedávno přinesla média „senzační“ zprávu, že prasečí chřipka může postihnout plíce a přivodit lidem pneumonii. To je ovšem odjakživa vlastnost, která dělá chřipku chřipkou a která ji odlišuje od běžného nachlazení. Proto také na chřipkové symptomy umírají ročně desítky tisíc seniorů. Zpravodajská stanice Fox News dokonce oznámila, že „tento kmen se mění a mutuje a vrací se v jiných podobách…“ – jako všechny viry, chce se nám dodat. Zkrátka a dobře, média dnes lidi straší běžnými symptomy chřipky.

Naštěstí už dnes máme internetové zpravodajství, které se staví na odpor. Před třiceti lety, kdy se kachna prasečí chřipky objevila poprvé, žádná mediální opozice neexistovala a televiznímu vysílání dominovaly manipulativní reklamy Střediska pro kontrolu chorob. Jako svědectví nestoudnosti tehdejších úřadů tato videa někdo archivoval a nedávno umístil na internet.

Také dnes osciluje politika americké vlády mezi absurdní a odpudivou. Její oficiální internetová stránka mluví za vše. Zaprvé se dopouští intelektuální nepoctivosti při popisu pandemie z roku 1918, jelikož se vůbec nezmiňuje o jedinečných podmínkách 1. světové války a namísto toho tvrdí, že virus španělské chřipky spadl z nebe. A za druhé vybízí občany k tragikomické soutěži ve stylu Neváhej a toč s názvem „Pošlete nám video o tom, jak se nejlépe chránit před chřipkou a vyhrajte 2500 dolarů.“

1976 + 1984 = 2009

Sečteno a podtrženo, epidemie roku 2009 se nestane druhou pandemií roku 1918. Může se z ní však vyklubat druhá kachna roku 1976 lehce ozdobená prvky Orwellova románu 1984.



Andrew Bosworth je profesorem politilogie na Texaské univerzitě. Článek vyšel původně zde.