Zleva: Michael Moore – Otevřený dopis Baracku Obamovi

Vážený pane prezidente,

je to vskutku mimořádná zpráva, že vám byla udělena Nobelova cena míru. Vaše rozhodné výroky a činy hned na počátku funkčního období – že uzavřete Guantanámo, stáhnete vojáky z Iráku, že budete usilovat o svět bez jaderných zbraní, vaše oficiální přiznání Íráncům, že jsme v roce 1953 svrhli jejich demokraticky zvoleného prezidenta, vaše znamenitá řeč v Káhiře adresovaná muslimskému světu, to, že jste eliminoval z veřejné debaty onen zbytečný termín „válka proti teroru“, udělal jste přítrž mučení – tím vším jste přispěl k jistému zklidnění situace na mezinárodní scéně, narozdíl od katastrofální politiky vašeho předchůdce. Za osm měsíců jste udělal obrat o sto osmdesát stupňů a vykročil jste v čele naší země mnohem příčetnějším směrem.

Jenže...

Nikomu nemohl ujít fakt, že jste tuto cenu obdržel paradoxně na samém počátku devátého roku války v Afghánistánu, která se rychle stává vaší vlastní válkou. Ocitl jste se na křižovatce. Buď budete dále naslouchat generálům a hnát válku do vyšších obrátek (což jen vyústí v naprosto předvídatelnou porážku), nebo Bushovy války prohlásíte za skončené a přivedete naše vojáky domů. Tak. Co by udělal pravý zastánce míru?

Není nic špatného na tom, že se snažíte uspět v tom, v čem váš předchůdce selhal – dopadnout muže zodpovědné za masakr 3 000 lidí, který byl spáchán 11. září 2001. Letadly a tanky však toho nedosáhnete. Stíháte přeci hrstku kriminálníků, nikoli armádu. Myši se také nechytají dynamitem.

Talibán, to je něco úplně jiného. Talibán je problém, který si musejí Afghánci vyřešit sami mezi sebou. Stejně jako jsme to udělali my v roce 1776, Francouzi v roce 1789, Kubánci v roce 1959, Nikaragujci v roce 1979, a občané Německé demokratické republiky v roce 1989. Pro všechny revoluce, které mají lidem přinést svobodu, platí jedna pravda - lidé si je musejí vybojovat sami. Ostatní jim mohou poskytovat pomoc a podporu, ale zpoza volantu cizího Humvee se svoboda nastolit nedá.

Pane prezidente, ukončete naši anabázi v Afghánistánu hned teď. Pokud tak neučiníte, nezbude vám, než vrátit Nobelovu cenu míru do Osla.

Váš Michael Moore

P. S. Vaši političtí protivníci na vás útočili celé ráno za to, že jste naší zemi zprostředkoval toto poselství dobré vůle. Proč tak nenávidí Ameriku? Mám pocit, že kdybyste vynalezl lék na rakovinu, vyčetli by vám, že poškozujete ekonomiku, protože by musela zavřít všechna specializovaná střediska léčby této nemoci. Jsou tací, kdo říkají, že jste zatím neudělal nic, čím byste si Nobelovu cenu zasloužil. Osobně jsem přesvědčen, že už samotný fakt, že jste vpochodoval do minového pole a rozhodl se odčinit škody, které napáchal váš předchůdce, je nejen skutkem, který obdivují miliony lidí po celém světě, ale rovněž projevem pravé odvahy. Proto vám tu cenu udělili. Spojené státy – a vy – mají v rukou osud celé naší planety a lidé se k vám obracejí s nadějí. Nezklamte je.



Zprava: Paul Craig Roberts – Nobelova cena války

Trvalo to o 25 let déle, než George Orwell předpověděl, ale nakonec se jeho slova stala realitou i v Americe:

„Válka je mír“, „Svoboda je otroctví“, „Nevědomost je síla“.

A já bych dodal „Lež je pravda“.

Nobelův výbor udělil cenu míru za rok 2009 prezidentu Obamovi, muži, který začal novou válku v Pákistánu, znásobil válku v Afghánistánu a dál hrozí Íránu útokem, pokud Teherán neudělá, co po něm americká vláda chce, a nevzdá se svých práv signatáře Smlouvy o nešíření jaderných zbraní.

Předseda Nobelova výboru Thorbjorn Jagland prohlásil: „Jen velmi vzácně se někomu podaří do takové míry inspirovat celý svět a dát lidem naději v lepší budoucnost.“

Obama, rozplýval se výbor, vytvořil „nové klima v mezinárodní politice“.

Povězte to oněm 2 milionům vysídlených Pákistánců a neznámému počtu mrtvých, které si Obama připsal na konto za pouhých osm měsíců v úřadu. Povězte to Afgháncům, kde počty zabitých civilistů hrozivě narůstají, především „díky“ bezpilotním letadlům, které nerozlišují mezi ozbrojenci a neozbrojenými. Taková je Obamova „válka z nezbytnosti“.

Bushova politika se nezměnila ani v nejmenším. Spojené státy stále okupují Irák. Guantanámo je stále v provozu. Nezákonné převozy osob a úkladné vraždy dál pokračují. Špehování Američanů bez soudního povolení je stále na pořadu dne. Občanské svobody jsou dál pošlapávány ve jménu bezpečnosti Oceánie a její „války proti teroru“.

Nobelův výbor se zřejmě nechal unést představou, že Obama, coby příslušník etnické menšiny, učiní přítrž západní nadvládě nad lidmi snědé pleti.

Cynikové tvrdí, že výbor cenu míru Obamovi doslova vnutil, aby jej přiměl ke splnění jeho slibů. Inu, doufejme, že to bude fungovat. Pravděpodobnějším ovšem je, že jeho rozhodnutí udělalo z Orwellovy literární fikce skutečnost. Válka je mír.

Obama neučinil nic pro to, aby byl zločinný Bushův režim pohnán před soud. Navíc vyhrožuje a uplácí palestinské představitele, aby se nevzpouzeli americko-izraelské snaze zahrát do autu oficiální zprávu Výboru OSN pro lidská práva o zločinech spáchaných během letošní izraelské invaze do pásma Gazy.

Americké Ministerstvo pravdy krmí svět vládní propagandou, že Írán přiznal MAEE existenci svého „tajného“ jaderného zařízení jen proto, že se mu doneslo, že americké tajné služby o něm už ví. Tato propaganda má za cíl znevěrohodnit fakt, že Írán dodržuje Bezpečnostní doložku Smlouvy o nešíření, a připravit půdu pro útok na něj.

A „Válka je mír“ je nyní i oficiálním sloganem nejvýznamnějšího levicového protiválečného hnutí Code Pink. To se evidentně rozhodlo, že práva žen za válku v Afghánistánu stojí.

Když důvody pro válku neberou konce – ropa, nadvláda, ženská práva, demokracie, odplata za 11. září, snaha neposkytnout al-Kájdě bezpečné útočiště a ochrana před terorismem – válka se stane cestou k míru.

Nobelův výbor vydal prestiž své ceny všanc newspeaku a doublethinku.



Michael Moore je dokumentarista a levicový politický aktivista. Paul Craig Roberts je profesorem politické ekonomie na Georgetownské a Stanfordově univerzitě a bývalým náměstkem ministra financí ve vládě Ronalda Reagana.