Komunismus - krvavý ideál

04. 11. 2009 | 00:29
Přečteno 4723 krát
Úvod autora blogu: Brzy budeme slavit dvacáté výročí pádu komunistické diktatury, a tak si dovoluji nabídnout vám pár článků pro připomenutí, pro výstrahu, k zamyšlení. Nevěřím na dramatické strašení návratem rudé hrozby, rozhodně ne u nás, Češi jsou vesměs racionální a pragmatičtí a opít rohlíkem se nechají maximálně jednou za sto let, jak by řekl pan profesor Chocholoušek. Nicméně články jako tenhle člověku přece jen na klidu nepřidají. Nikdo netvrdí, že život v liberální demokracii je procházka růžovým sadem, leč člověk by neměl dobrovolně strkat hlavu do oprátky, jen proto že jej bolí nohy. Tak abychom nezapomněli.

xxx


Paul Hollander – Komunismus, krvavý ideál

Berlínská zeď, která padla přesně před 20 lety, byla asi nejvýstižnějším symbolem komunismu. Ztělesňovala historicky bezprecedentní snahu bránit lidem, aby „hlasovali nohama“ a opustili společenské zřízení, které jim není po chuti. Berlínská zeď však byla pouze nejviditelnějším segmentem rozsáhlého systému překážek a opevnění, neboli takzvané Železné opony, která se táhla tisíce kilometrů kolem celého „socialistického tábora“.

Patřím k lidem, kteří touto bariérou úspěšně pronikli, konkrétně v listopadu roku 1956, kdy byla částečně a dočasně pootevřena na rakousko-maďarských hranicích. To, co jsem zakusil v komunistickém Maďarsku, kde jsem přebýval do svých čtyřiadvaceti let, na mně zanechalo nesmazatelnou stopu po zbytek života.

Mí noví spoluobčané ve Spojených státech amerických sice o komunismu ve 40. a 50. letech často a vášnivě debatovali, ale ať již k němu chovali sympatie, nebo nenávist, ve skutečnosti toho o něm příliš mnoho nevěděli. A stejně málo se dnes tady v Americe mluví o velkolepém rozpadu bývalého sovětského impéria. Vlažný zájem médií o převratné události přelomu 80. a 90. let minulého století si v ničem nezadá s jejich dřívější lhostejností k realitě života za Železnou oponou. Americká veřejnost zůstává dodnes blaženě nevědomá k nelidské brutalitě, masovému vraždění a pošlapávání lidských práv, k nimž docházelo v komunistických diktaturách. Jaký to rozdíl oproti tomu, jak dobře si jsou Američané vědomi hrůz holocaustu a nacismu. Množství filmů, dokumentů či televizních pořadů o komunistických společnostech je ve srovnání s těmi, jež se zabývají nacistickým Německem, veskrze zanedbatelný a jen hrstka univerzit nabízí výukové programy věnované bývalým či zbývajícím komunistickým státům. Pro většinu Američanů zůstává komunismus a jeho nejrůznější podoby jen neurčitou abstrakcí.

Rozdíl v morální reakci na nacismus a komunismus na západě spočívá pravděpodobně v tom, že lidé vnímají komunistická zvěrstva coby nešťastný vedlejší důsledek ušlechtilé myšlenky, kterou zkrátka nebylo možné zavést do praxe bez určitého donucení. Oproti tomu nacistické ukrutnosti jsou považovány za čiré zlo, které neospravedlňuje žádný vznešený cíl či přitažlivá ideologie. O nacistických masakrech dnes existuje neporovnatelně více hmatatelných důkazů a nacistické metody exterminace byly vysoce sofistikované a odpudivé, zatímco spousta obětí komunistických režimů zemřela spíše v důsledku nelidských podmínek v žalářích a gulazích. Komunisté většinou nezabíjeli své nepřátele prostřednictvím vyspělého průmyslového aparátu.

Komunistické systémy se vyskytovaly v mnoha podobách, od malinké Albánie po obří Čínu, od vysoce industrializovaných východoevropských zemí po primitivní africké státy. V mnoha ohledech se navzájem lišily, společný však měly základ v marxisticko-leninistické filozofii, která jim dodávala legitimitu, dále vládu jedné strany, kontrolu nad ekonomikou a médii a všemocný politicko-policejní aparát. Sdíleli rovněž oficiální cíl vytvořit morálně nadřazenou lidskou bytost – socialistického člověka.

Politické násilí v komunistických režimech mělo idealistické kořeny a vznešený, téměř očistný záměr. Pronásledovaní a popravovaní nepřátelé byli označeni za politicky a morálně zkažené a za hrozbu vyspělejšímu společenskému zřízení. Marxistická doktrína třídního boje posloužila jako ideologická podpora masového vraždění. Lidé byli perzekuováni nikoli za to, co vykonali, ale pro jejich příslušnost k nežádoucím či podezřelým společenským skupinám.

Ani pád Železné opony řadu západních intelektuálů neodradil od přesvědčení, že kořenem všeho zla je kapitalismus. Tito lidé tradičně chovali ke kapitalismu nevraživost a vždy alespoň váhavě (často však vášnivě) obhajovali politické režimy, které odmítaly ziskový motiv a proklamovaly své odhodlání vytvořit humánnější společnost, rovnostářské zřízení a nesobeckého člověka. To, že komunismus nezměnil lidskou přirozenost, však neznamená, že každý takový pokus je předem odsouzen k nezdaru. Lidé však mohou k tomuto cíli postupovat jen krůček po krůčku a pouze dobrovolně, nikoli pod pohrůžkou násilí.

Sovětský komunismus se zhroutil z mnoha důvodů, včetně ekonomické neefektivity, která vyústila v chronický nedostatek potravin a spotřebního zboží, a všudypřítomné a lživé propagandy, která dále podtrhovala do očí bijící rozdíl mezi teorií a praxí, mezi sliby a realitou. Také politická vůle vůdců za Železnou oponou časem uvadala – částečně díky Nikitu Chruščovovi, který v roce 1956 odhalil světu pravdu o zločinech Josifa Stalina, ale také protože si sami nejlépe uvědomovali nedostatky svých režimů. Později už neměli sílu likvidovat disidenty tak rázně jako v počátcích. V 80. letech pustil Michail Gorbačov do éteru další informace o vadách a špatnostech komunismu, a dál tak podkopal legitimitu komunistického vedení.

Vzestup sovětského komunismu nás učí, že lidé jsou ve jménu vznešených ideálů schopni páchat nevýslovné krutosti – s čistým svědomím. Avšak jeho pád je rovněž důkazem toho, že za jistých okolností dokážou rozeznat dobro od zla. Spolu s historickým vývojem komunismu, od jeho nadšeného přijetí, po jednoznačné odmítnutí, probíhal také morální a intelektuální vývoj obyvatel komunistických států – od bláhového a destruktivního idealismu až po střízlivé poznání, že lidská nátura se příčí utopickým zřízením a že základní podmínkou vytvoření a udržení zdravé společnosti je pečlivé vyvážení účelů a prostředků.

xxx


Paul Hollander je emeritním profesorem sociologie na Massachusettské univerzitě v Amherstu a členem Centra rusistických a euroasijských studií při Harvardově univerzitě.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy