My evropští chudáci
Když k nám v roce 863 přišli Konstantin a Metoděj, tak jsme ještě nevěděli, že si i po více než tisíci letech Řecko vyúčtuje cestovné a diety. Vláda včera schválila půjčku Mezinárodnímu měnovému fondu ve výši téměř 38 miliard korun - peníze půjdou bankrotářům v Evropě. Nechme stranou ušlý úrok z toho, že ty peníze nebude mít Česká národní banka nainvestované. Nechme stranou selský rozum, že když už někomu půjčovat, tak s marží - ať platí úrok s přirážkou třeba 0,5 procentního bodu nad to, za co si stejnou sumu můžeme půjčit na trhu, a ne prakticky nic. Vezměte si, že fond byl založen v červenci 1944 a v současnosti má 187 členských států. Má pomáhat zemím v potížích. Na webové stránce http://goo.gl/bMP0I najdete dosavadní půjčky Mezinárodního měnového fondu: Řecku, Portugalsku, Irsku a Maďarsku již nyní rozpůjčoval dohromady 52 procent ze všech úvěrů. Když k tomu přidám i ostatní státy našeho kontinentu, pak je Evropě rozdáno 83 procent ze všech půjček fondu. Pro příště doporučuji požadovat po Rwandě, Kongu, Čadu a Zambii, aby urychleně fondu splatily nouzové úvěry. Aby bylo pro chudáky v Evropě.
Proč nepůjčit MMF? Ať vlády drží rezervy jako banky
Půjčka Mezinárodnímu měnovému fondu, o které čtete, není třeba. Stačilo by, aby se začalo měřit evropským vládám stejným metrem jako bankám. Jasně, můžete teď říci, že jsem ve střetu zájmů, ale posuďte sami: Banky musí držet stanovený kapitál. Navíc regulátor z Evropského bankovního úřadu vybral významné banky, jejichž krach by rozkolísal celý systém. A předepsal jim rezervu ještě vyšší. Mají nejpozději do června 2012 doplnit 115 miliard eur. Manažeři bank, kteří se utopí v dluhové krizi, mají kydat hnůj. Jejich akcionáři mají prodělat kalhoty, o tom žádná. Jde mi o dopad na banky, které se chovaly zodpovědně, těm to prodraží úvěrování. Politici rezervy nevytvářejí, rok co rok dělají dluhy. Co tedy taky těm vládám předepsat kapitál -povinnou rezervu na krytí ztrát? Tedy nejen vyrovnat rozpočty, ale i třeba do ústavy dát povinnost, že v dobrých časech se povinně vytvářejí přebytky v rozpočtu a tím i rezerva na časy horší. Kdybychom fakt měli měřit stejným metrem vládám jako bankám, tak by měla mít Evropa v rozpočtech rezervy v bilionech. Místo toho jsou ekonomiky vládními výdaji vykrmovány jako prase a riskují se jatka. A my se tady zdržujeme debatou o půjčce MMF...
Zdroj: Selfish Pigs by Andy Riley
Pohádkový rok 2012
Božský Werich dokázal napsat úspornou pohádku. Pomocí jednoslabičných slov. Škoda, že jsme takhle úsporně nedali dohromady i státní rozpočet. Pomocí chytrých škrtů.
Pohádka je ve Fimfáru. Jmenuje se Chlap, děd, vnuk, pes a hrob.
„Nu a on krad, ten chlap. Krad co moh a kde moh.“ … „Vždyť se dá jít na lup, i když je den. Tak šel.“ … „Jde, až zří plot, a na něm čte: Je tu zlý pes!
Zlý pes; – a to se mám bát? To snad ne! a just tam šel krást.
Leč pes tam byl. A zlý! A jak! Jak ďas!“ ...
„Pán sic spal, leč pes vyl a řval čím dál tím víc, až pán vstal a vzal si zbraň.“ … .. „a ten kolt, co po něm šleh jak blesk, mu z plic vzal dech i krev. Chtěl by jít dál. Leč čím dál tím míň má sil, je bled, je sláb, je sám, má strach.
Co s ním?
Už nic.
Ko Nec“ V téhle zemi je kupa takových, co krást do státního rozpočtu chodí.
Nejde mi jen o korupci (dnešní módní téma).
Neefektivně rozdělujeme výdaje.
Nemáme hlídacího psa. Natož aby někdo zvládnul být na zloděje „zlý jak ďas“.
Proč to neudělat jako božský Werich? Nemohl používat „řekl“ nebo „křikl“. Jinak by ta pohádka nebyla úsporná. To dá rozum.
A vymyslel „řek“ a „křik“.
Místo „pistole“ „kolt“. Místo „dědy“ „děd“.
Racionální reakcí v této době mně přijde co nejdříve stlačit provozní výdaje státního rozpočtu na rok 2012 o deset, dvacet, třicet procent oproti schválenému návrhu.
Božský Werich také musel škrtat (slabiky). Ať si to každý ministr udělá, jak chce – do toho mi fakt nic není, ale tohle bych jim nařídil. Někdo propustí lidi, jiný ušetří na IT zakázkách, volání, elektřině, zkrátka, jak kdo umí...
Stejně tak i Werich. Někde stačilo úspornější synonymum. Jinde škrtal předpony, přípony nebo jen písmenka – ale stále to mělo hlavu a patu.
Božský Werich měl hlavu na češtinu. My si to teprve musíme srovnat.
Klíč je v tom, za kolik každý úřad, ministerstvo má minutu volání, kilowatthodinu elektřiny, nebo kolik při zakázkách stojí kubík betonu. Pak uvidíte, že najdeme, kde šetřit, aniž bychom škrtali investice.
Kolik stojí minuta volání zaměstnance úřadu? Oni si přece společně musí vysoutěžit fantastickou cenu. Nejsou náhodou na webovce zbozi.cz levnejší počítače, než za kolik je nakupují ministerstva? Na kolik by vyšlo Fimfárum od Wericha pro ministerstva, když na zbozi. cz je možné ho koupit v rozmezí od 223 do 269 korun?
Werich je pro mě božský – nejenže dokázal napsat úspornou pohádku pomocí jednoslabičných slov, ale navíc to je óda na češtinu a rétoriku.
Věděl, kde chytře škrtat.
Rozpočet na 2012 by mohl být úspornější.
Kdy By
2012: Šetřete, nekupujte blbosti
Dostal jsem se k prvnímu draftu smlouvy k řešení eurokrize. Smlouva je teď diskutována mezi diplomaty. Odsouhlaseno by to mělo být na dalším summitu EU – na konci ledna. Má to být snaha o větší integraci, o vytvoření fiskální unie k již existující měnové unii. Ve skutečnosti je to však „jen“ zpřísnění pravidel rozpočtové odpovědnosti. Skutečná fiskální unie by byla, kdyby se to udělalo ve stylu USA – dát na jednu hromadu všechny daňové příjmy, platit z toho zdravotnictví, penze a případně proti deficitům vydávat společný evropský dluhopis. Tohle tak nebude fiskální unie, ale jen další nový „pakt“ s pravidly. Když se nedodržoval ten minulý, proč by se měl najednou začít dodržovat tento? Proto tahle smlouva podle mě situaci nevyřeší. Takže ve 2012 šetřete, nekupujte blbosti.
PS
Draft smlouvy pro summit EU
2012, první rozklikávací
Ministerstvo financí má na svém webu první rozklikávací rozpočet v dějinách ČR (http://goo.gl/tEz8p). Druhý, fajnovější, pak Praha (http://rozpocet.praha.eu/). Ve světě Googlu a Applu je třeba totiž ty naše reformy, škrty a úspory ve veřejných financích začít jinak. Od setřídění a zveřejnění dat. Od transparentnosti. Pak teprve poznáme, kde škrtat... Prostý Američan Jess Bachman, který každý rok graficky shrne národní rozpočet do dvoumetrového plakátu na stěnu, to má sice vymakanější (http://deathandtaxesposter.com), ale třeba to ještě čeští úředníci zdokonalí. I proto tomu říkají na ministerstvu financí „rozpočet v podrobnějším členění v rozklikávací formě“. To Britové transparentní vykazování už dovedli k dokonalosti (http://data.gov.uk/data). Konkrétně koukněte třeba na měsíční výkaznictví kanceláře premiéra Davida Camerona -přes odkaz http://goo.gl/IcgW3 se dostanete na výdaje za srpen 2011 seřazené pěkně v excelovské tabulce - uvidíte datum, druh výdaje, dodavatele, vyplacenou částku. Anebo chcete, aby si úředníci dále nakupovali krabičku bonbonů Tic Tac po padesáti korunách, jak odhalil dřívější audit na ministerstvu dopravy?
2012: Snadné politické řešení, vyšší daně
S Radoslavem Tomkem z Bloombergu jsme dali dohromady story o tom, jak moc budou muset politici ve střední a východní Evropě ještě usilovně pracovat na rozpočtech pro 2012. Vzali jsme si prognózy ministerstev financí o růstu HDP v příštím roce, na kterých byly postaveny rozpočty na 2012. A vedle toho jsme dali aktuální prognózy od mezinárodní instituce EBRD o tom samém růstu HDP v příštím roce. Bulharsko postavilo rozpočet na prognóze 2,9 procenta, aktuálně se čeká, že Bulharsko poroste jen o 2,3. Estonsko na růstu o 3 procenta, čeká se 2,6. Lotyšsko na 2,75 procenta, čeká se 2,4. Maďarsko na 1,5 procenta, čeká se 0,5. Litva na 4,7 procenta, čeká se 2,3. Polsko na 4 procenta, čeká se 2,2. Rumunsko na 2 procenta, čeká se 1,1. Slovinsko na 1,5 procenta, čeká se 0,5. Slovensko na 3,3 procenta, čeká se 1,1. Český rozpočet byl postaven na předpovědi o růstu 2,5 procenta. A může to být nakonec klidně pod nulou; kdo ví. U všech států hrozí, že ekonomika v rozporu s tím, na čem byly postaveny rozpočty, bude v recesi. Pokud se vyplní prognózy (ano, i tohle je na diskusi), pak nejrozumnější je začít škrtat, co to jde, provozní výdaje – o 20, 30 procent. Holt ale politici zvolí řešení jiné, budou se zvyšovat daně.
Jak bojovat proti krizi... a co z toho prošlo
Když minulý týden poslanci odklepli rozpočet na rok 2012, vzpomněl jsem si na tři jednání skupiny NERV s ministerstvem financí. Měli jsme navrhnout protikrizová opatření pro Česko. Říkal jsem si, postavím to na dvou bodech: 1. Aby se v téhle zemi přestaly pořád měnit daně a aby se nezvyšovaly. Nechme prostě lidem i podnikům klid na práci - vědí lépe než stát, co dělat... 2. Každé ministerstvo, úřad napojený na státní rozpočet, povinně sníží provozní výdaje o 30 procent proti tomu, co je teď narozpočtováno na rok 2012. Bod jedna zamítnut. To nepřekvapí. A co bod dva? Šlo mi o to, že racionální by v téhle době bylo stlačit provozní výdaje o deset, dvacet, třicet procent. Ať si to každý ministr udělá, jak chce. Někdo propustí lidi, jiný ušetří na IT zakázkách, volání, elektřině, jak kdo umí... Sázím malé pivo na to, že mám minutu volání levnější než průměrný zaměstnanec úřadu. Oni si přece musí vysoutěžit fantastickou cenu! Sázím malé pivo na to, že na webovce zbozi.cz najdu levnější počítač, než za kolik ho nakupují ministerstva. Kdyby se srovnalo, kolik každý úřad platí za minutu volání, kilowatthodinu elektřiny a kubík betonu, našli bychom, kde šetřit bez škrtání investic a zvyšování daní. Rozpočet na rok 2012 by tak mohl být úspornější. Ale i bod dva mi byl zamítnut. Nevadí mi to. Stejně to jednou úředníci budou muset udělat tak jako tak.
Jak bojovat proti krizi...
Pár mých „protikrizových“ opatření, která jsem z pozice pomocné síly zaslal na jednání členům NERV. Co vy na to? (ales.michl@rb.cz): 1. Závazek, že se nezvýší daně. 2.Povinnost pro všechny resorty a úřady snížit provozní výdaje o 30 procent proti tomu, co je teď narozpočtováno na 2012. 3. Zveřejnit rozklikávací rozpočet. Každé ministerstvo a úřad navázaný na státní rozpočet zveřejní povinně od ledna 2012 přehledný rozklikávací rozpočet. Po skončení každého měsíce dá na web výkaz cash-flow, za co přesně utratilo přidělené peníze - bude tam uvedeno u každé položky/výdaje datum, druh výdaje, dodavatel, vyplacená částka a cena za jednotku zboží/služby. Používat jen elektronické faktury a navázat je na rozklikávací rozpočet. Měly by se z toho dát vypočítat jednotkové ceny a navzájem srovnávat, aby se našly úspory... 4. Místo HDP sledovat/cílovat likviditní pozici země v krizi a finanční stabilitu - například rozdíl mezi úročením německého, britského a českého dluhopisu. Zhoršení indikátorů mapující likviditní pozici signalizuje dražší financování dluhu. 5. Místo HDP dále sledovat/cílovat jednotkové náklady práce v různých sektorech (zda růst mezd odpovídá produktivitě). Začínat tím každé jednání vlády/tripartity. Značný a trvalý nárůst jednotkových nákladů vede k oslabení konkurenceschopnosti, zejména ve spojení s rostoucím schodkem běžného účtu a snižujícími se tržními podíly vývozu.
Na co si dát pozor a co nedělat
Výzkumníci z České národní banky si vzali k ruce data, která pomáhají předpovídat riziko krizí. Zkoumali vzorek 40 zemí od roku 1970, analyzovali 70 indikátorů, které mohou varovat před tím, že se něco v ekonomice stane. Vyšlo jim, že: (1) Nejdůležitější indikátory jsou globální, nikoliv lokální. Větší rizika dlouhodobě přináší hlavně globální úvěrový boom a období vysoké globální inflace.
(2) Pokud jde o lokální čísla, je třeba sledovat ceny nemovitostí, bubliny na trhu realit vysvětlují pětinu důvodů výskytu krizí. Mohou tak být dobrým indikátorem varování. (3) Další proměnnou je zadlužení zemí, jež vysvětluje zhruba 15 procent krizí. Z analýzy vyplývá, že pokud se proti krizím dá bránit, pak spíše společnými akcemi centrálních bank, nikoliv akcemi vlád typu růstu výdajů.
Můj závěr: Víme, co sledovat, ale krize stejně přicházejí a odcházejí. To nejlepší, co může česká vláda udělat, je vyrovnat rozpočet. A držet palce centrální bance, která to může jakžtakž zmírňovat, bude-li mít štěstí.
PS
Babecký/Havránek/Matějů/Rusnák/Šmídková/Vašíček: Early Warning Indicators of Economic Crises: Evidence from a Panel of 40 Developed Countries
Proč není řešení odpustit dluh Řecku
Nejčastější otázka posledních dní, kterou dostávám při schůzkách: Je řešením pro Řecko, když mu škrtnu část dluhů? Ponechme teď stranou, že stejně nikdo přesně neví, jak chtějí politici dluhy škrtat, neboť na tiskovce po summitu zveřejnili jen klišé prohlášení. K věci – tady je likviditní pozice Řecka: V roce 2010 měli deficit veřejných financí podle statistiky OECD 10,4 procenta HDP, na úrocích platili částku odpovídající 5,3 procenta HDP. V roce 2009 měli deficit 15,6 procenta HDP a na úroky padlo 5,1 procenta HDP. Dejme tomu, že by mu odpadla odpuštěním části dluhu polovina úrokových plateb, pak by stejně jeho pokladna byla každoročně v minusu někde mezi 7 až 13 procenty HDP. Vidíte, že Řecko není schopné si na sebe vydělat, i když mu odpustím dluh, respektive úroky. Tudy cesta nevede… Pokud politici neřeknou jasně federalizace, nebo rozpad eurozóny, pak vývoj jižanských zemí bude mít profil vany. Po sešupu dolů období stagnace skončí tak, že ekonomika zamíří do odpadu.
