Pivo a moje já
Robbie Williams napsal písničku Me & My Monkey o závislosti na alkoholu. Piju s mírou, u mě je to spíš o Me & My Beer. Jedno pivo si dal ve foyeru na sympoziu v St. Gallenu i německý sociolog Ulrich Beck. Předtím jsem zhlédl jeho prezentaci. Tvrdil, že nejsme v krizi. Ale že moderna je tak úspěšná, že naše instituce, vlády jí nestačí. Většina politiků, expertů teď neví, o co vlastně jde, modely nevycházejí, nejsme schopni se dívat na globalizovaný svět, zajímají nás jen národní zájmy. Na příkladu: „Chudák“ eurozóna letos spolkne 55 procent ze všech půjček MMF, fondu, který byl založen v roce 1944 s cílem pomáhat slabým zemím v potížích. Jelikož zbytek světa hodně splácí, za dva roky budou půjčky eurozóny tvořit 81 procent ze všech úvěrů MMF. Ostuda! Dejme si dnes večer jedno pivo – ale nikoliv pasivně jako Me & My Beer, ale zapřemýšlejme ve stylu Beer & My Me. Dejte si pivo a zapřemýšlejte o svém já, o vaší firmě či práci, jak vlastně na tuhle dobu odpovědět. Třeba analytici pak zvýší míru úspěšnosti předpovědí alespoň na 49 procent. A ti ze zaslepenců v politice dostanou o trošičku méně hlasů. A vaši firmu Číňané nenaporcují jako pekingskou kachnu. A vaše pracovní místo třeba nezanikne.
Rozdělení půjček MMF do regionů světa, v procentech ze všech úvěrů:
Zdroj dat: MMF, Mojmír Hampl-Prezentace pro Asociaci exportérů, 27.4.2012.
Podle rovnice vyhraje Obama
Ekonomika jako pomocník k výhře ve volbách? Platí to všude na světě. Tedy v Česku až po odposleších... Profesor ekonomie Ray Fair z americké univerzity Yale má na volby pěkný model. Bere v potaz růst americké ekonomiky a inflaci a na základě toho vypočítává volební výsledek. Lepší ekonomické indikátory věští přízeň voličů a hrají ve prospěch dosavadních politiků u moci. Fair se zabývá studiem volebních výsledků od roku 1978 a úspěšnost jeho modelu činí přes 80 procent.
Definice modelu: Výsledek pro Obamu = 48,39 + 0,672 x HDP - 0,654 x INFLACE + 0,990 x Z. Proměnné v rovnici jsou nadefinované takto: HDP je ekonomický růst v první třech kvartálech 2012, tedy před volbami. Inflace jest za dobu během Obamova období a Z je počet kvartálů s růstem HDP nad 3,2 procenta. Vyšlo mi, že výsledek pro Obamu = 48,39 + 0,672 x 2,88 -0,654 x 1,54 + 0,990 x 1 = 50,31 procenta. Inu, bude to těsné. Více na http://fairmodel.econ.yale.edu/vote2012/computev.htm
P. S. Jasné, je to taková hračka, ten model, ale stále lepší než sledovat naši politiku...
Kolik je 3 + 3 x 3?
Kolik je 3 + 3 x 3? Hodně lidí stále odpoví, že 18. Dokonce i na řadě kalkulaček to takto vyjde. Nepřísluší mi někoho poučovat či školit. Je to každého věc. Přesto je super, když vidím projekt šéfa Linetu Zbyňka Frolíka. Vytvořil fond na podporu učitelů schopných vést výuku na základě analytického myšlení, nikoli prostým biflováním vzorečků. Sám do něj dal dar ve výši 500 tisíc korun, ambicí je získat 7,5 milionu od soukromých dárců. Frolík pověřil Institut pro sociální a ekonomické analýzy. Jeho odborníci budou od dubna postupně oslovovat všechny základní školy v zemi. Budou je vyzývat, aby učily podle učebnice od Hejného (světová kapacita v oboru didaktiky matematiky) nebo aby si učitel udělal vlastní projekt – fond jim to zafinancuje. Za rok se pak změří pokrok. Je to super i proto, že do toho nemluví stát, že to není nic centrálního, že na to z daní nejde ani koruna – je to poptávka soukromého sektoru. Třeba to jednou skončí tak, že soukromý sektor si řekne také o maturitu z trojboje – základy matematiky, finanční a právní gramotnosti – jinak hlupáky zaměstnávat nebude.
Zdroj: McKinsey & Company: Klesající výsledky českého základního a středního školství: fakta a řešení, 2010.
Evropa je za idiota, zdaňujeme sami sebe
Podle statistiky britského historika a ekonoma Anguse Maddisona nejvíce rostl světový HDP v přepočtu na obyvatele v letech 1870–1913, pak 1950–73 a ve „zlatých letech ekonomických dějin“ 1973–98. Všechny tři periody měly jedno společné – neobvykle velký růst exportu díky pokroku v liberalizaci obchodu. Od roku 2000 do 2007 ekonomiky také nebývale rostly. Bylo to však díky steroidům – úletu na dluh. Klíčová jednání o další liberalizaci obchodu zkrachovala. Jestli má Evropu ze srabu něco dostat, tak to bude mezinárodní obchod. Pokud by se daly ekonomiky nekonečně udržovat v růstu jen díky dluhům, muselo by Japonsko být mistr světa v růstu HDP. Politici jsou proto mimo, když sázejí na další zadlužování. Povede to k tomu, že všude bude dráž a dráž, protože se budou zvyšovat daně. Nechápu, proč když přiletím z New Yorku do Prahy, celník mě snímá pohledem, zda jsem si nekoupil levné značkové tričko bez evropské DPH, která z něj udělá drahé. Průměrná cena benzinu v USA je okolo 3,6 dolaru za galon, tedy zhruba 18 Kč za litr. Srovnejte, co platíte vy. Evropani jsou za idioty, kteří se zdaňují, místo aby exportovali.
Seznam, co všechno zdanit
Zažil jsem jako pomocná síla Národní ekonomické rady vlády debatu nad zdaněním cukru. Čtu o tom, že EU tlačí daň z finančních transakcí. Město Praha má na stole studii, podle které by majitelé nových domů u zastávek pražské MHD mohli platit zvláštní daň. Dovolte mi ulehčit politikům situaci. Když neumějí šetřit, vygoogloval/vyseznamoval jsem pro ně, jaké další daně mohou zavést. Stačí si dát třeba do Googlu nebo Seznamu „Dumbest Taxes In History“ či „Hitparáda nejblbějších daní“ a získáte spoustu tipů. Takže lze dále danit vousy (16. století, Anglie), marihuanu (zvažovala nedávno Kalifornie), zdanit individuum nesouhlasící s panovníkem (Oliver Cromwell), danit hlavy (14. století, Anglie), danit Nobelovy ceny (ta už vlastně platí). Existovala i daň za to, že jste cizinec (Kanada takto danila v 19. století Číňany), danila se i sůl, klobouky, okna, komíny, hrací karty, hnůj, piercing či mužská přirození (antický Řím). Pokud nechcete, aby tohle jednou platilo, navrhuji dát do ústavy, že zdaníme každého, kdo navrhne nové nebo vyšší daně. S jedinou výjimkou – a tou je zdanění autora za tuto myšlenku.
Pro Řecko jsou stávky i summity ztráta času
Řekové jsou zase v ulicích, nelíbí se jim úspory. To, co potřebují, je reálné oslabení měnového kurzu. To lze udělat dvěma způsoby. (1) Snížení jednotkových nákladů práce. Tenhle indikátor sleduji teď místo HDP (o kterém dnes píší všechny noviny). Měří poměr mezi změnou mezd a změnou produktivity práce. Jednotkové náklady práce jsou v řeckém průmyslu proti roku 2005 stále vyšší o 36,9 procenta. V Německu o 5,5 procenta. V ČR dokonce nižší o šest procent. Tenhle indikátor dokazuje, že Řekové žádné škrty nedělají a místo stávek by měli více pracovat. (2) Druhá jejich možnost je nominální oslabení měny. To ale nejde, neb mají euro. Shrnuto, jak z toho ven? Když nejsou schopni snížit náklady práce jako pobaltské země a Irsko, pak vidím jedinou reálnou možnost, jak nakopnout jejich ekonomiku: odejít z eurozóny a získat volný kurz. Jejich podniky by pak dostaly povzbuzující kopanec v podobě slabšího kurzu a výhodnějšího exportu. Tím, že Řekové stávkují, ztrácejí čas. Tím, že politici summitují, ztrácejí čas. Čas jsou sice peníze, ale v tomhle případě jde o svobodu.
Další snižování ratingu v západní Evropě nebude překvapení
Buď jsou ratingové agentury teď hodně pozadu, nebo jsou mimo finanční trh. Udělal jsem si graf. Na osu X jsem dal hodnotu CDS kontraktů - pojištění proti bankrotu země. Byla to pro mě proxy toho, jak hodnotí riziko bankrotu dané země finanční trh. Na osu Y jsem dal průměrný rating země od tří nej agentur. Tohle zase ukazovalo, jak hodnotí riziko bankrotu ratingové agentury. Podle ratingových agentur má třeba Polsko větší pravděpodobnost bankrotu než Slovensko. Podle finančního trhu má Polsko menší pravděpodobnost bankrotu než Slovensko. Jihovýchodní Asie se strašným ratingem má podle trhu menší pravděpodobnost bankrotu než Belgie, Španělsko či Itálie se stále fajnovým ratingem... Na ČR se finanční trh dívá pozitivněji než ratingové agentury. Francie nebo Belgie mají dražší pojištění proti bankrotu než ČR. USA s horším ratingem má levnější pojištění proti krachu než Německo. Maďarsko je snad jediná země, na které se „shodnou“ ratingové agentury a finanční trh - že je na hnoji. Nehodnoťte tedy jako překvapení, až přijde další snížení ratingu vyspělé země západní Evropy...
My evropští chudáci
Když k nám v roce 863 přišli Konstantin a Metoděj, tak jsme ještě nevěděli, že si i po více než tisíci letech Řecko vyúčtuje cestovné a diety. Vláda včera schválila půjčku Mezinárodnímu měnovému fondu ve výši téměř 38 miliard korun - peníze půjdou bankrotářům v Evropě. Nechme stranou ušlý úrok z toho, že ty peníze nebude mít Česká národní banka nainvestované. Nechme stranou selský rozum, že když už někomu půjčovat, tak s marží - ať platí úrok s přirážkou třeba 0,5 procentního bodu nad to, za co si stejnou sumu můžeme půjčit na trhu, a ne prakticky nic. Vezměte si, že fond byl založen v červenci 1944 a v současnosti má 187 členských států. Má pomáhat zemím v potížích. Na webové stránce http://goo.gl/bMP0I najdete dosavadní půjčky Mezinárodního měnového fondu: Řecku, Portugalsku, Irsku a Maďarsku již nyní rozpůjčoval dohromady 52 procent ze všech úvěrů. Když k tomu přidám i ostatní státy našeho kontinentu, pak je Evropě rozdáno 83 procent ze všech půjček fondu. Pro příště doporučuji požadovat po Rwandě, Kongu, Čadu a Zambii, aby urychleně fondu splatily nouzové úvěry. Aby bylo pro chudáky v Evropě.
Proč nepůjčit MMF? Ať vlády drží rezervy jako banky
Půjčka Mezinárodnímu měnovému fondu, o které čtete, není třeba. Stačilo by, aby se začalo měřit evropským vládám stejným metrem jako bankám. Jasně, můžete teď říci, že jsem ve střetu zájmů, ale posuďte sami: Banky musí držet stanovený kapitál. Navíc regulátor z Evropského bankovního úřadu vybral významné banky, jejichž krach by rozkolísal celý systém. A předepsal jim rezervu ještě vyšší. Mají nejpozději do června 2012 doplnit 115 miliard eur. Manažeři bank, kteří se utopí v dluhové krizi, mají kydat hnůj. Jejich akcionáři mají prodělat kalhoty, o tom žádná. Jde mi o dopad na banky, které se chovaly zodpovědně, těm to prodraží úvěrování. Politici rezervy nevytvářejí, rok co rok dělají dluhy. Co tedy taky těm vládám předepsat kapitál -povinnou rezervu na krytí ztrát? Tedy nejen vyrovnat rozpočty, ale i třeba do ústavy dát povinnost, že v dobrých časech se povinně vytvářejí přebytky v rozpočtu a tím i rezerva na časy horší. Kdybychom fakt měli měřit stejným metrem vládám jako bankám, tak by měla mít Evropa v rozpočtech rezervy v bilionech. Místo toho jsou ekonomiky vládními výdaji vykrmovány jako prase a riskují se jatka. A my se tady zdržujeme debatou o půjčce MMF...
Zdroj: Selfish Pigs by Andy Riley
Pohádkový rok 2012
Božský Werich dokázal napsat úspornou pohádku. Pomocí jednoslabičných slov. Škoda, že jsme takhle úsporně nedali dohromady i státní rozpočet. Pomocí chytrých škrtů.
Pohádka je ve Fimfáru. Jmenuje se Chlap, děd, vnuk, pes a hrob.
„Nu a on krad, ten chlap. Krad co moh a kde moh.“ … „Vždyť se dá jít na lup, i když je den. Tak šel.“ … „Jde, až zří plot, a na něm čte: Je tu zlý pes!
Zlý pes; – a to se mám bát? To snad ne! a just tam šel krást.
Leč pes tam byl. A zlý! A jak! Jak ďas!“ ...
„Pán sic spal, leč pes vyl a řval čím dál tím víc, až pán vstal a vzal si zbraň.“ … .. „a ten kolt, co po něm šleh jak blesk, mu z plic vzal dech i krev. Chtěl by jít dál. Leč čím dál tím míň má sil, je bled, je sláb, je sám, má strach.
Co s ním?
Už nic.
Ko Nec“ V téhle zemi je kupa takových, co krást do státního rozpočtu chodí.
Nejde mi jen o korupci (dnešní módní téma).
Neefektivně rozdělujeme výdaje.
Nemáme hlídacího psa. Natož aby někdo zvládnul být na zloděje „zlý jak ďas“.
Proč to neudělat jako božský Werich? Nemohl používat „řekl“ nebo „křikl“. Jinak by ta pohádka nebyla úsporná. To dá rozum.
A vymyslel „řek“ a „křik“.
Místo „pistole“ „kolt“. Místo „dědy“ „děd“.
Racionální reakcí v této době mně přijde co nejdříve stlačit provozní výdaje státního rozpočtu na rok 2012 o deset, dvacet, třicet procent oproti schválenému návrhu.
Božský Werich také musel škrtat (slabiky). Ať si to každý ministr udělá, jak chce – do toho mi fakt nic není, ale tohle bych jim nařídil. Někdo propustí lidi, jiný ušetří na IT zakázkách, volání, elektřině, zkrátka, jak kdo umí...
Stejně tak i Werich. Někde stačilo úspornější synonymum. Jinde škrtal předpony, přípony nebo jen písmenka – ale stále to mělo hlavu a patu.
Božský Werich měl hlavu na češtinu. My si to teprve musíme srovnat.
Klíč je v tom, za kolik každý úřad, ministerstvo má minutu volání, kilowatthodinu elektřiny, nebo kolik při zakázkách stojí kubík betonu. Pak uvidíte, že najdeme, kde šetřit, aniž bychom škrtali investice.
Kolik stojí minuta volání zaměstnance úřadu? Oni si přece společně musí vysoutěžit fantastickou cenu. Nejsou náhodou na webovce zbozi.cz levnejší počítače, než za kolik je nakupují ministerstva? Na kolik by vyšlo Fimfárum od Wericha pro ministerstva, když na zbozi. cz je možné ho koupit v rozmezí od 223 do 269 korun?
Werich je pro mě božský – nejenže dokázal napsat úspornou pohádku pomocí jednoslabičných slov, ale navíc to je óda na češtinu a rétoriku.
Věděl, kde chytře škrtat.
Rozpočet na 2012 by mohl být úspornější.
Kdy By
