Steven Levitt, profesor z Chicaga, a Stephen Dubner z časopisu New Yorker napsali brilantní knihu, jejíž název vystihuje měnové podmínky v ČR - "Freakonomics". Volněji přeloženo: podivínská to ekonomie, míněno z mé strany ve vší vážnosti a slušnosti ve vztahu ke kurzu koruny a politice České národní banky.

Můžete ve dne v noci číst všechny klasické makroučebnice. Ze statistických dat si sestavit na papíře božský model měnových podmínek. Fakt, že česká koruna je nejvíce posilující měnou světa ruku v ruce s tím, že máme nejnižší základní úrokové sazby v EU, ale nevysvětlíte.

K popisu a predikci jednání a rozhodování ekonomických subjektů nám již klasické ekonomické a matematické modely nestačí. To není nic proti fenomenálním mozkům jejich autorů v čele s Frankelem, Dornbuschem nebo Krugmanem. Moderní ekonomie díky globalizaci získala jinou dimenzi. K pochopení ekonomického chování, formování kurzů a cen je nutné volit pluralitní přístup napříč vědami. Ekonomie fúzuje především se sociologií a psychologií.

Převážnou část dvacátého století studovaly hlavní proudy v těchto disciplínách společnosti vlastními metodami. Teorie veřejné volby a přístup Garyho Beckera k popisu chování jedince toto tabu zlomily. Práce Herberta Simona, Daniela Kahnemana a Amose Tverského ukázaly, že člověk se rozhoduje v rozporu s tím, co předpokládají učebnice. A navíc to dělá nikoliv náhodně, ale systematicky. Dnes na praktických příkladech vidíme, že hlavní proud ekonomické teorie má problémy s popisem chování za nejistoty. Tu vyvolala v našem případě finanční krize v Americe.

Dolar zvadl. Nahoru šly všechny měny střední Evropy. Není to jen o koruně - podtrhuji sousloví "všechny měny střední Evropy". Za posledních šest měsíců je nejvíce posilující měnou světa česká koruna s růstem o 15 procent vůči euru. Druhé místo polský zlotý, který nabral na euro 12 procent za půlrok. Třetí je slovenská koruna s 11procentním ziskem. A čtvrtý byl v úterý maďarský forint s 10 procenty. Kdo se na to nedívá takto přes region, nepochopí nic. Kdo na ČR napasuje klasický kurzový makromodel, dojde k nesmyslům.

Za kurzem nejsou spekulace, opět podtrhuji slovíčko nejsou. Je za tím důvěra investorů v region střední Evropy, nejistota v Americe a propad dolaru. Když si to všechno dáme dohromady, vyjdou nám dva závěry: první ve vztahu ke kurzu a české ekonomice, druhý k politice České národní banky.

Tedy za prvé. Ve vztahu ke koruně jsou jedny z možných scénářů:
A: Pokud region střední Evropy šokově zklame důvěru investorů, přijde finanční krize. Stačí třeba dále pohrdat reformami...
Scénář B: Návrat důvěry v americkou ekonomiku může přinést obrat ve vývoji dolaru. Peníze se přelijí zpět a přijde zdravá korekce koruny, zlotého i forintu.

Druhý závěr se vztahuje k měnové politice ČNB. Centrální banka váhá s dalším růstem úrokových sazeb, i když v ekonomice rostou inflační očekávání. Je riskantní doufat v to, že kurz zabrzdí za bankéře růst cen. Jsme zřejmě stále v období ekonomického růstu nad potenciálem. Náš trh práce rovněž soustavně tlačí inflaci vzhůru - nezaměstnanost je nižší než inflaci neakcelerující míra lidí bez práce. V takové době je silný kurz obvykle vstřebáván hlavně ve prospěch vyšších marží, plně se nepromítne do výhodnějších cen.

Silná koruna nemusí být zas tak extra protiinflační faktor, jak si centrální bankéři myslí. Druhý závěr tedy zní: ČNB by měla buď zrušit nesmyslný cíl mít od roku 2010 inflaci ve výši dvou procent, anebo rychle začít zvyšovat sazby. Jinak svou politikou riskuje recesi ruku v ruce s vysokou inflací.

http://freakonomicsbook.com/
Daniel Kahneman - Nobel Lecture
Gary Becker - Nobel Lecture
Guvernér Tůma pro Bloomberg
Inflační očekávání firem (Jelikož ČNB snížila inflační cíl od 2010, i očekávání by měla klesat)
Inflační očekávání finančího trhu (výhled na 36 měsíců by měl být těsně u 2 procent)

Publikováno také v Ekonomu, kterému držím palce!