Díky za každou novou krizi
Výborné ročníky Champagne Bollinger teď sice vlivem silné koruny relativně zlevnily, ale že bych si jeden z nich nakoupil a otevřel zrovna na roční výročí finanční krize, to tedy asi ne. I když, čím více o tom všem přemýšlím...
Nositel Nobelovy ceny za ekonomy George Akerlof napsal v roce 1970 fantastický článek o asymetrii informací na trhu s ojetinami v Americe. Prodejce auta ví víc než kupující. Když přijdete do autobazaru, tak nevíte, jestli dostanete nějakou bouranou šunku, nebo zachovalého plechového miláčka. A tak prosíte o slevu, přistoupíte maximálně na průměrnou cenu.
A ono to na tom našem finančním trhu může být obdobné. Je to prostě stále jen skládanka slibů a závazků. Záleží na transparentnosti, kredibilitě, důvěryhodnosti každého jeho prvku. Stačí jedna zrada a určitý segment se vám rychle rozloží. Vždycky bude období růstu a poklesu. Obdobně i vítězové a poražení.
Asi napořád tady také budou naivní pseudoinvestoři. Anebo rizikem opovrhující "dravci". V některých "investičních" společnostech bude dále panovat naivita ohledně vážení výnosu rizikem. Do tří, pěti let tak přijde opět stejný problém. Vzpomeňme na splasknutí internetové bubliny, asijskou finanční krizi, na Argentinu, Enron a kdo ví co ještě. Jen to příště nebudou třeba rizikové hypotéky, ale nějaké jiné aktivum.
Žádná regulace nebude nikdy dokonalá. Ostatně ti, kdo ji chtějí obejít, tak jsou ve svých "inovací" obvykle napřed před úředníky. Obdobně jako soukromé laboratoře při dopování, chcete-li, ládování sportovců "vitaminy".
Takže jaké si vzít poučení? Otevřít to "relativně levné" šampaňské, nebo ne? Za prvé, nepodceňujme nahodilost jevů. Jakou pravděpodobnost byste třeba před dvěma, třemi lety dali tomu, že letos tak drsně padnou ceny nemovitostí v Americe i ve Velké Británii? Kdo čekal, že všemi vyzdvihované Pobaltí anebo Irsko bude letos jednou nohou v recesi?
Ony totiž ty dobré časy svádí k lenosti. Čím lepší období je před krizí, tím více sklouznete k menší pozornosti a opatrnosti. A tím hlubší je pak následná krize. Jinými slovy, nepřeceňujme například výsledky našich zpětně hledících modelů. On nám totiž jinak žádný jiný okamžik nebude připadat tak báječně skvělý a k šampaňskému vybízející, jako ten těsně před krizí.
Skvěle to napsal profesor na Harvardu Kenneth Rogoff ve svém komentáři pro Financial Times: "Během ročního výročí krize není na prvním místě podívat se na strategie, kterými problémům čelíme. Ale na diagnostiku, která nás vedla ke zvolení těchto strategií."
A druhý poznatek, poučení - ona finanční krize doopravdy může být i prospěšná. Trochu nás nakopla do zadku, pobídla ke změně chování a přístupu.
Obdobný pozitivní účinek má třeba i komoditní krize. Barel ropy za 140 dolarů byl silný motivátor ke změně chování. Chceme-li více ekoinovací, tak drahá ropa je extra výzvou. Lepší, než když nám bruselský úředník naordinuje, abychom obarvili Porsche na zeleno. Jasně, nemusíme to dotáhnout tak daleko jako firma CTMV, která začala přepravovat víno z Francie do Irska na svých plachetnicích.
Naším cílem na finančním trhu nemůže být zabránění pádům či bankrotům nebo eliminace výkyvů ekonomické růstu. To je nemožné. Zahrát si můžeme jen trochu s četností výskytu finančních krizí, případně krutostí ztrát. Mírně to vyhladit, řekl by asi matematik.
Proto vlastně i krize klidně mohou být důvodem k opatrné oslavě. Dříve či později prostě každá bublina splaskne. Náš systém ve své podstatě potřebuje šok k tomu, aby se zlepšoval. Jasně, můžete mi za to utrhnout hlavu, ukázat na papíře drsné vaše ztráty (i já mohu breptat u akcií ČEZ viz www.rb.cz/modelove-portfolio), ale takový je prostě život. Hořká realita.
... a tak nakonec přeci jenom, důvod k otevření Champagne Bollinger přece jenom je - co trh nezabije, to ho posílí!
/Psáno jako úvodník pro Bankovnictví/
Nositel Nobelovy ceny za ekonomy George Akerlof napsal v roce 1970 fantastický článek o asymetrii informací na trhu s ojetinami v Americe. Prodejce auta ví víc než kupující. Když přijdete do autobazaru, tak nevíte, jestli dostanete nějakou bouranou šunku, nebo zachovalého plechového miláčka. A tak prosíte o slevu, přistoupíte maximálně na průměrnou cenu.
A ono to na tom našem finančním trhu může být obdobné. Je to prostě stále jen skládanka slibů a závazků. Záleží na transparentnosti, kredibilitě, důvěryhodnosti každého jeho prvku. Stačí jedna zrada a určitý segment se vám rychle rozloží. Vždycky bude období růstu a poklesu. Obdobně i vítězové a poražení.
Asi napořád tady také budou naivní pseudoinvestoři. Anebo rizikem opovrhující "dravci". V některých "investičních" společnostech bude dále panovat naivita ohledně vážení výnosu rizikem. Do tří, pěti let tak přijde opět stejný problém. Vzpomeňme na splasknutí internetové bubliny, asijskou finanční krizi, na Argentinu, Enron a kdo ví co ještě. Jen to příště nebudou třeba rizikové hypotéky, ale nějaké jiné aktivum.
Žádná regulace nebude nikdy dokonalá. Ostatně ti, kdo ji chtějí obejít, tak jsou ve svých "inovací" obvykle napřed před úředníky. Obdobně jako soukromé laboratoře při dopování, chcete-li, ládování sportovců "vitaminy".
Takže jaké si vzít poučení? Otevřít to "relativně levné" šampaňské, nebo ne? Za prvé, nepodceňujme nahodilost jevů. Jakou pravděpodobnost byste třeba před dvěma, třemi lety dali tomu, že letos tak drsně padnou ceny nemovitostí v Americe i ve Velké Británii? Kdo čekal, že všemi vyzdvihované Pobaltí anebo Irsko bude letos jednou nohou v recesi?
Ony totiž ty dobré časy svádí k lenosti. Čím lepší období je před krizí, tím více sklouznete k menší pozornosti a opatrnosti. A tím hlubší je pak následná krize. Jinými slovy, nepřeceňujme například výsledky našich zpětně hledících modelů. On nám totiž jinak žádný jiný okamžik nebude připadat tak báječně skvělý a k šampaňskému vybízející, jako ten těsně před krizí.
Skvěle to napsal profesor na Harvardu Kenneth Rogoff ve svém komentáři pro Financial Times: "Během ročního výročí krize není na prvním místě podívat se na strategie, kterými problémům čelíme. Ale na diagnostiku, která nás vedla ke zvolení těchto strategií."
A druhý poznatek, poučení - ona finanční krize doopravdy může být i prospěšná. Trochu nás nakopla do zadku, pobídla ke změně chování a přístupu.
Obdobný pozitivní účinek má třeba i komoditní krize. Barel ropy za 140 dolarů byl silný motivátor ke změně chování. Chceme-li více ekoinovací, tak drahá ropa je extra výzvou. Lepší, než když nám bruselský úředník naordinuje, abychom obarvili Porsche na zeleno. Jasně, nemusíme to dotáhnout tak daleko jako firma CTMV, která začala přepravovat víno z Francie do Irska na svých plachetnicích.
Naším cílem na finančním trhu nemůže být zabránění pádům či bankrotům nebo eliminace výkyvů ekonomické růstu. To je nemožné. Zahrát si můžeme jen trochu s četností výskytu finančních krizí, případně krutostí ztrát. Mírně to vyhladit, řekl by asi matematik.
Proto vlastně i krize klidně mohou být důvodem k opatrné oslavě. Dříve či později prostě každá bublina splaskne. Náš systém ve své podstatě potřebuje šok k tomu, aby se zlepšoval. Jasně, můžete mi za to utrhnout hlavu, ukázat na papíře drsné vaše ztráty (i já mohu breptat u akcií ČEZ viz www.rb.cz/modelove-portfolio), ale takový je prostě život. Hořká realita.
... a tak nakonec přeci jenom, důvod k otevření Champagne Bollinger přece jenom je - co trh nezabije, to ho posílí!
/Psáno jako úvodník pro Bankovnictví/