Okurkové téma, výslovnost jmen a přechylování týchž, ale zabýval jsem se jím zejména při olympiádě před televizorem.
Asi nejen já.
Nejprve anekdota. Před asi dvanácti léty přijel do České republiky jeden z náměstků ministra vnitra mongolské vlády. Zajímal se o nějaké obchody ve svém oboru a mimo jiné se chtěl také seznámit s vězeňstvím a českou penologií obecně. Myslím, že to byly Valdice, které mu ukázali.
Na zpáteční cestě mongolský generál ponuře mlčel, a když se ho konečně otázali, jaké má dojmy, odfrkl a pravil: Co to bylo? Lázně? U nás zavíráme lidi do vězení proto, aby se tam už nikdy nechtěli vrátit, ne aby si tam pěkně odpočinuli.
Úvaha se teď může odebírat různými směry. Nabízí se kupříkladu banální, tzv. humanistická reakce: nejstrašnějším trestem je přece odnětí svobody samo, to odtržení od nejbližších… Může následovat oblíbený argument o tom, že ani ty nejpřísnější tresty od zločinu neodradí, jak je statisticky prokázáno. Nežijeme ve středověku, i zločinci jsou lidské bytosti. Atd.
Okurkovou sezonu naplňují nejrůznější plody dovolenými vyčerpaných žurnalistů, což je konečně pravidlem. Zpravidla jde buď o nově vymyšlenou fámu, nebo o vzkříšení starého tématu, někdy se zase prostě jen vyplatí, na rozdíl od běžné nikoliv letní doby, pořádně vymlátit téma skutečně existující.