Přiznám se, že mě to nebaví, na toto téma psát. Jsem relativně stár, zcela mimo živé divadelní dění a na můj názor je zvědavo asi tolik lidí, jako na komentář kolegy Steigerwalda k důchodové reformě.
Sepsal jsem o vztahu tohoto státu ke své kultuře už mnoho textů. Nedělám si sebemenší iluze, že by se tento vztah mohl za současné politické reprezentace, ať levé, pravé nebo pomazané, mohl nějak zlepšit. Dokud neplatí přednost vzdělání a kultury před buranstvím – a jak by to asi měli burani prosazovat – nezmění se nic.
Zažili jsme takových ukázek už dost, ale toto odvolání ředitele Národního divadla patří k vrcholným výkonům tohoto spolčení.
Krucifix, copak není opravdu možné jim vysvětlit… No, samozřejmě, že není. Nemá smysl jim něco vysvětlovat. Je třeba je vyhnat.
Stále čteme nějaké rozčilené komentáře o různých soudních rozsudcích, tu v Rusku, tu v Americe, tu v Iránu, tu u nás.
Jo, soudce to nemá lehké. Je nucen se řídit formálním právem.
Ale jen se zkuste do té postavy vžít. Jak silný charakter musí být soudce, který vyslechne nahrávku, kde si obžalovaný vesele povídá o tom, jak ty vraždy na objednávku výborně vyšly, kolik milionů si zase nakradou - a ten ubohý soudce musí prohlásit, že tento důkaz nebyl získán legálně, takže se k němu nesmí přihlížet. Obžalovaný odchází hvízdaje si jako kolibřík a jeho kamrádi už se těší, kolik melounů a kapříků si odněkud odvezou.