Joj, to se zase bude hodně ekonomicky vzdělaných čtenářů na mě zlobit! Problémem s bankami jsou totiž podle mého názoru banky.


Když pohlédneme na nadnárodní bankovní oligarchii nenávistnýma očima civila, nezajímajícího se o všechny protikladné veselé teorie ekonomických pseudovědců, hned spatříme, že se tento systém řídí jediným zákonem a ten jest „peníze jsou až na prvním místě“.

Úplně nahoře sedí Alien. Stroj. Nezajímají ho lidé, osudy, utrpení, krev, neštěstí, tragedie, postižení a jiné hlouposti. Zná jen čísla: A vyneslo za rok tolik a tolik miliard, B ne. B bude zrušeno, A podpořeno a rozšířeno.

Ty miliardy jsou pro Aliena abstraktní. Nezmění se v máslo, mléko a aspirin, ani v kalhoty a rum, přesunou se jen z účtu na účet, změní se v operaci C a D a při dalším zhodnocení se budou opět přesouvat okolo zeměkoule. Pravda, cestou z nich upadnou nepatrné desítky či stovky milionů na odměny pár stovkám vedoucích cifršpionů…

(Kde jsou, říkám si, ty dávné časy, kdy, měla – li rodina nudného, trochu tupého chlapce bez nápadu, barvy a espritu, prostě nekňubu…, s pokrčením ramen ho poslala pracovat do nějaké banky. To byly časy, kdy by dáma nikdy nenosila nějaký kus oděvu či doplňku, na kterém by řvalo jméno výrobce, pokud to tedy nebyla bordelmamá.)

Tam nahoře sedí ten abstraktní Alien, ale o pár pater níže jsou už země, které dávno zaplatily svůj dluh na úrocích a úrocích z úroků a úrocích z úroků z úroků třeba dvakrát, ale zároveň se tento jejich dluh nijak nezmenšil. Ještě níže jsou pomateně se kolem zeměkoule stěhující továrny a popletení „investoři“, kupující a prodávající v panice nazdařbůh jednou to a podruhé pravý opak.

Ještě níže je rodina propuštěného montéra, jehož továrna zanikla a její chátrající budova se stala výtečným kandidátem na budoucí soukromou věznici a ještě níže potom invalida, jehož životní úroveň klesla natolik, že kdyby si půjčil sto tisíc na nejlevnější elektrický vozík, splácel by ho padesát let a nejspíše v té věznici skončil.

Ale co s tím? Tak jsem si vzpomněl na jednu zajímavou historickou zkušenost. Většina různých císařů a králů si půjčovala od všelijakých Fuggerů a Rothschildů - a velice často jim prostě nic nevrátila v duchu feldkuráta Katze a Švejkova slavného výroku „pan feldkurát vám nic nedá“. A stejně jako ten pán ve Švejkovi ani Fuggerové a Rothschildové nějakým tajemným způsobem nejen nezkrachovali, ale císaře přežili. Obávám se, že lepší cesta není.

Alien se stejně nažere.