Po sezoně: Bílý psíček a šulínek
„Když se mi zanítil šulínek,
chtěl po mně třicet korun Julínek,
šedesát chtěl Topolánek
a stodvacet Cikrt,
tak jsem si vzpomněl na heřmánek
a na ty tři se vyprd.“
Tak nějak vypadala roztomilá báseň, která se jednou ocitla v mém mailu s tím, že jejím autorem je docent Bečvář. Pana docenta neznám, ale báseň se mi velmi líbila.
Stále mi tanula na mysli, když jsem tak sledoval spory a debaty o tom, komu odpustit třicetikorunový poplatek a komu nikoliv. Pořídil jsem si totiž takovou dlouhodobější chorobu a zvykl si chodit do vyšetřoven s kapsami plnými dvacetikorun a desetikorun.
Znáte teorii bílého psíčka? Jejími autory jsou Ilf a Petrov. Malíř v době uměleckých schvalovacích komisí, jež schvalovaly obrazy i písňové texty (vložka: někdy, když slyším některé děsivé hovadiny, se mi po komisi až zasteskne) vynalezl metodu, kterou komisi ošálil. Namaloval obraz Krasavice se koupou ráno v lese (rozuměj: dívčí akty) a do rohu dole přimaloval malého bílého psa. Komise si prohlídla dívčí zadky a pak si povšimla psa. Pes na obraz jasně nepatřil – komise upozornila, malíř se kál a souhlasil, ano, moc jste mi pomohli, ten pes tam opravdu nemá být, psa odmaloval a komise schválila dílo, které by bez psíčka možná označila za pornografii.
Myslím si, že třicetikorunový poplatek je vynikající bílý psíček. To platí z kapsy u doktora každý a hned a z kapsy, navíc účel, na nějž ho lékař smí využít, není stanoven, což činí poplatek pro přijímající stranu mnohem veselejším. Když platím v ÚHMKT, je mi až líto, že si mé dvacetikoruny ošetřující lékař nemůže ponechat. O třiceti korunách se pak mohou dobře vést vášnivé diskuse a souboje, šmokové je mohou demagogicky spojovat s drahými operacemi (na které viz výše věru nejsou určeny) a mezitím pěkně hupkyhupky půjdeme na miliardy...
Třicet korun vidíme. Jestliže si ale nějaká nadnárodní Kaiser Permanente koupí či zřídí nějaký Agel a ten si postupně koupí nemocnice, farmaceutickou firmu, výrobu zdravotnických potřeb a zdravotní pojišťovnu, potečou miliardy, které v zápalu boje o tři pětky pravda nevidíme a taky tečou tak nějak abstraktně a kdesi v pozadí. Jenže na ně každý přispějeme ne třemi pětkami, ale pár tisícovkami, obávám se.
A jestli se zhroutí jako nějaká ta americká pojišťovna – to je holt riziko svobodné volby.
Jen, existuje-li nějaká opravdu svobodná volba… No, to ale, stejně jako celá tato poznámka, není nic nového. Ale některé věci myslím nevadí tu a tam zopakovat. Tak se na mě nehněvejte.
chtěl po mně třicet korun Julínek,
šedesát chtěl Topolánek
a stodvacet Cikrt,
tak jsem si vzpomněl na heřmánek
a na ty tři se vyprd.“
Tak nějak vypadala roztomilá báseň, která se jednou ocitla v mém mailu s tím, že jejím autorem je docent Bečvář. Pana docenta neznám, ale báseň se mi velmi líbila.
Stále mi tanula na mysli, když jsem tak sledoval spory a debaty o tom, komu odpustit třicetikorunový poplatek a komu nikoliv. Pořídil jsem si totiž takovou dlouhodobější chorobu a zvykl si chodit do vyšetřoven s kapsami plnými dvacetikorun a desetikorun.
Znáte teorii bílého psíčka? Jejími autory jsou Ilf a Petrov. Malíř v době uměleckých schvalovacích komisí, jež schvalovaly obrazy i písňové texty (vložka: někdy, když slyším některé děsivé hovadiny, se mi po komisi až zasteskne) vynalezl metodu, kterou komisi ošálil. Namaloval obraz Krasavice se koupou ráno v lese (rozuměj: dívčí akty) a do rohu dole přimaloval malého bílého psa. Komise si prohlídla dívčí zadky a pak si povšimla psa. Pes na obraz jasně nepatřil – komise upozornila, malíř se kál a souhlasil, ano, moc jste mi pomohli, ten pes tam opravdu nemá být, psa odmaloval a komise schválila dílo, které by bez psíčka možná označila za pornografii.
Myslím si, že třicetikorunový poplatek je vynikající bílý psíček. To platí z kapsy u doktora každý a hned a z kapsy, navíc účel, na nějž ho lékař smí využít, není stanoven, což činí poplatek pro přijímající stranu mnohem veselejším. Když platím v ÚHMKT, je mi až líto, že si mé dvacetikoruny ošetřující lékař nemůže ponechat. O třiceti korunách se pak mohou dobře vést vášnivé diskuse a souboje, šmokové je mohou demagogicky spojovat s drahými operacemi (na které viz výše věru nejsou určeny) a mezitím pěkně hupkyhupky půjdeme na miliardy...
Třicet korun vidíme. Jestliže si ale nějaká nadnárodní Kaiser Permanente koupí či zřídí nějaký Agel a ten si postupně koupí nemocnice, farmaceutickou firmu, výrobu zdravotnických potřeb a zdravotní pojišťovnu, potečou miliardy, které v zápalu boje o tři pětky pravda nevidíme a taky tečou tak nějak abstraktně a kdesi v pozadí. Jenže na ně každý přispějeme ne třemi pětkami, ale pár tisícovkami, obávám se.
A jestli se zhroutí jako nějaká ta americká pojišťovna – to je holt riziko svobodné volby.
Jen, existuje-li nějaká opravdu svobodná volba… No, to ale, stejně jako celá tato poznámka, není nic nového. Ale některé věci myslím nevadí tu a tam zopakovat. Tak se na mě nehněvejte.