Oligarchie
Ve škole jsme se učili, že některá města (státy) ve starém Řecku ovládla skupina bohatých; nevládla tam přímo jako plutokracie, nebyla dědičná jako aristokracie, ale měla přístup k obecnému majetku, vlivu a moci, než ji republikánská demokracie zlikvidovala. Dávná minulost? Ale kdepak. V situaci bezvládí a rozpadu vzniká velmi rychle, jak vidíme na příkladu Jelcinova Ruska, ale stejně tak dobře se jí daří v samoděržaví Putina, kde ovšem musí být dobře zapsána u dvora. Rusko je ovšem jenom pseudorepublikou.
Paradox úpadku
Když v roce 2005 Francouzi a Holanďané smetli v referendu unijní ústavní smlouvu, vypadalo to absurdně, protože důvody odmítnutí byly v obou zemích naprosto odlišné. A tak se europolitici dohodli, že další referenda nebudou. Ve Francii jak známo vládne už po staletí etatismus (měnící se forma státního kapitalismu) a občané odmítli smlouvu ze strachu před “polským instalatérem” čili před uvolněním trhu podle Bolkensteinovy směrnice, holandského komisaře pro interní trh unie, která by umožňovala zaměstnávat levnější pracovníky z nových států ze střední Evropy. V Holandsku byla liberálni pravice naopak rozčarovaná bruselským socialismem, lidé se obávali nových spíš muslimských přistěhovalců, protože multikulturní doktrína evropského soudu neumožňuje přistěhovalectví zásadně omezit, a hlavně, a to se jeví dnes prorocky, se nesouhlas týkal další integrace z obav před dominantním vlivem Německa a Francie.
Keynes a Orwell v Irsku
„Nevyhnutelné nikdy nenastane, zato neočekávané vždycky,“ prohlásil kdysi slavný ekonom, avšak Irové tenhle výrok přisuzují jinému Johnymu, svému učenci a filosofovi, Mahaffyovi, který dokázal svým ostrovtipem občas překonat i nepřekonatelného Oscara Wildea. A tak po víkendovém projevu premiéra, který varoval, že referendum o fiskální smlouvě (31. května) se netýká německé vlády nad Evropou, ale jen nezbytné stability společné měny a budoucnosti Irska v eurozóně, se irská diskuse a zápas o 39 procent nerozhodnutých voličů, rozhořela naplno. Je chvályhodné, že vláda po fiasku demokracie v Řecku a Itálii poslechla ústavní soud a odhodlala se riskovat lidové hlasování. Znamená to, že Irové, světová literární velmoc a mistři anglické rétoriky, vytěží ze své absurdní situace maximum, a smrtící síla slov bude ještě dlouho zaznívat po celém světě.
Hegemon
Evropu obchází přízrak, a dnes už nejen v pravicových, konzervativních a populistických médiích nebo v řeckých demonstracích, kde občas vlají vlajky unie s hákovým křížem, ale dokonce i ve francouzské volební agitaci levice, která odmítá “fiskalunion” teutonské disciplíny. Hrůzný hegemon. Německo. Poprvé od války projevuje Německo (opět sjednocené) svou moc. A tak ma Evropa znovu německý problém. Německo je pro evropskou mocenskou rovnováhu od pádu Francie příliš velké.
Botanizování na hřbitově
Ozval se kolega s nápadem, abych napsal něco o kultuře staroslavného města Prahy. Kultura? Zabzučelo mi v hlavě. Cožpak máme dnes nějakou kulturu? Ano, Praha je slavná, stověžatá, pyšní se krásnými restaurovanými historickými fasádami, paláci, chrámy i synagogami. Není divu, že od Velikonoc do Dušiček přiláká šest milionů turistů a ti kultivovanější mezi nimi jistě navštíví Pražské jaro či Pražský podzim a vyslechnou si díla dávných mistrů anebo shlédnou jednu z velkých retrospektivních výstav starých malířů. Praha je jedno velké monumentální muzeum, ale za živou současnou kulturou, ostatně jako všude v Evropě, nikdo nepřijede, neboť, to co se za ni považuje, je v době masivní turistiky masově ignorováno. Vzpomínám na návštěvu madridského Prada, kde jsou i mimo sezónu ohromné návaly na všech patrech starého umění s výjimkou toho nejvyššího, té instalace poválečného malířství. A dokonce i zde se těch pár návštěvníků tváří netečně, jakoby ze slušnosti či snobismu nechtěli nevěřícně kroutit hlavou. Co se to stalo? Je moderní malířství a nejen to abstraktní nesrozumitelné? Lidé masově odmítají moderní architekturu, sochařství i literární díla, často oceňovaná kritikou a intelektuály. Nerozdělila se dnes kultura na vysoké umění (hochkultur) většině nepochopitelné a na komerční popkulturu odmítanou pro změnu vzdělanci? Anebo už neumíme tvořit tak, aby kvalitní dílo – stavitelské, výtvarné i psané – rezonovalo s většinou, jako tomu bylo v minulosti. Jak to, že lidé, kteří ocení vizuální velká díla minulosti, ta moderní jim nejsou po chuti?
Šest předsudků, které jsou šířeny v České republice vzhledem k Evropské unii
Narazil jsem v posledním čísle literárního časopisu Kontexty na velmi zásadní příspěvěk mladého historika k české diskusi o unii a rád bych vám jej představil na svém blogu. Autor i časopis souhlasí.
Když myslím na euroměnu – napadá mě intelektualismus
Nejhorší nemoci nejsou nemoci těla, nýbrž nemoci ducha, a nejnebezpečnější z postižených nejsou za zámky blázinců, vypadají normálně, ba dokonce i velmi sympaticky a inteligentně. Většinou dosáhli značného úspěchu v umění nebo v nějakém humanitním oboru a mají osobní kouzlo (charisma), umí mluvit a tak na výsluní mediálního zájmu hovoří ex cathedra o morálce, filosofii, náboženství, ekonomii a politice, jako by nevěděli, že lidské vědění je omezené. Představme si, že by se laureát nobelovy ceny za genetiku vyjadřoval k problému využití jaderné energie nebo o náboženství. Tihle intelektuálové totiž tyjí z rozšířené pověry prostých lidí, kteří nemají důvěru ve vlastní zdravý úsudek a neumí dobře artikulovat, že z titulu jedné odbornosti, jim přísluší autorita na všechno. Jenomže konstrukce všechna je značně problematická, protože myšlenková syntéza, kdysi se říkávalo světonazor podle německého weltanschaung, není možná (lidské myšlení je parciální) a je to právě onen zdravý rozum, který má výsostní právo intelektuální antirealismus popírat.
Svobodný internet, opravdu?
O co vlastně jde v divokém sporu o internet? Je tento největší vynález lidstva od Guttenbergovy tiskařské revoluce dnešními pokusy o regulaci (cenzuru) mezinárodní dohodou (ACTA) ohrožen ve své existenci? Melodrama a hysterie, kterou šíří zastánci otevřené kultury internetu, nám problém neosvětlí. Jedno je jisté, čím větší vynález, tím větší jeho dobré i zhoubné účinky. Nebyl snad knihtisk v 16. století také jednou z příčin, proč se protestantismus tak bleskově rozšířil a rozpolcená Evropa se propadla do nejstrašnější války ve svých dějinách?
Vasalové eura
Šéf evropské nomenklatury Barroso měl v úterý před týdnem právě před obědem s Jacquesem Delorsem (otcem společné měny), a tak se možná o něco víc rozčílil na holandskou komisařku Neelie Kroesovou za logický výrok, že odchod Řecka z eurozony neznamená kolaps eura. “My ale v eurozóně Řecko chceme, od začátku tvrdíme, že je euro klíčové pro celý evropský projekt.”
Zlatý český hospodářský zázrak?
Pivo. Ano, uhodli jste, nikoli automontovny, jakkoli dočasně prospěšné, ale zlatý mok, který nám tu zanechali naši soukmenovci německého jazyka z 19. století, když se na tradiční matné pivo podezřelé chuti naštvali a vymysleli zlatý ležák. A všechna čest pokračovatelům, že ten recept udržují a pod slavnými nálepkami Pilsner a Budweiser do světa vyvážejí (dohromady 1, 5 miliónů hektolitrů, čili 300 miliónů půllitrů a to už je nějakých hrdel).
