Nečernobílý Černobílý rodinný portrét
Osmého března se dozvíme, jestli dostal film kanadské režisérky Julie Ivanovové Černobílý rodinný portrét kanadského "lva", ocenění na Genie Awards. Už sedmého března ale můžete na tento portrét jedné nevšední rodiny zajít do kina. Kam? Do pražského Ponrepa, v rámci festivalu Jeden svět, promítání začne ve 20:00 (další projekce budou 12. 3. od 18:00 v Městské knihovně a 15. 3. od 16:00 v malém sále v Atlasu).
Čeští paralympionici mohou do Londýna...
...a čtenáři blogů na Aktuálně jsou opět prvními v ČR, kteří se to dozvěděli :-) Výkonný ředitel Mezinárodního paralympijského výboru (MPV) Xavier Gonzalez uvolnění suspendace Českého paralympijského výboru (ČPV) oznámil dopisem výkonné předsedkyni Aleně Erlebachové. Gonzalez uvedl, že pro MPV jsou dostatečné záruky, které Česko poskytuje pro nápravu současného neuspokojivého stavu v paralympijském hnutí.
Jedete v tom s námi?
Jak naše dvojčata poporostla, řeším čím dál častěji, jak se s nimi po Praze někam dopravit, aniž bych musela používat auto. Inspiraci hledám všude možně, protože pro dvojčatový kočár je zkušenost mého muže, atleta na vozíku, ne zcela vyhovující. A to rozhodně ne proto, že by toho Martin zvládl překonat méně, právě naopak. Zaseklá zůstávám daleko častěji já s kočárem.
Suspendace platí i pro paralympioniky. Mezinárodnímu paralympijskému výboru došla trpělivost
Mezinárodní paralympijský výbor (MPV) zpřesnil definici suspendace práv Českého paralympijského výboru (ČPV) a čtenáři blogů na Aktuálně.cz jsou první v Česku, kteří se o tom dozvědí. V dopisu adresovaném předsedovi ČPV Vojtěchu Volejníkovi píše výkonný ředitel MPV Xavier Gonzalez, že dokud bude trvat suspendace členských práv národního výboru, nepojedou čeští sportovci na paralympiádu v Londýně. Jedná se o naprosto převratnou věc, protože na základě dosavadních informací od MPV se mělo zato, že trvající spor se nedotkne startu sportovců na těchto hrách.
Budou fotbalistky smět hrát v hidžábech?
Účastníci pondělního semináře, který se uskutečnil v jordánském Ammánu pod záštitou jednoho ze šesti viceprezidentů Mezinárodní fotbalové federace (FIFA) prince Aliho Bin Al Husseina, se shodli, že by fotbalistkám mělo být na mezinárodní úrovni povoleno hrát v hidžábu. Tak, aby zahalení jejich hlav neohrozilo bezpečnost a zdraví všech zúčastněných na hřišti. Informovala o tom Mezinárodní asociace sportovních novinářů. Podle mě je to úplně v pořádku. Pokud by to FIFA schválila (jordánský princ spolu se členem výkonného výboru FIFA Belgičanem Michelem D'Hooghem chtějí s návrhy přijít na zasedání v prosinci, aby bylo případně možné hlasovat o schválení v únoru 2012), jistě by to prospělo rozšíření počtu týmů na šampionátech. Například íránské družstvo bylo kvůli tomu, že odmítlo nastoupit bez hidžábů, vyloučeno v roce 2010 z turnaje na olympijských hrách mládeže. Nejde to ale udělat jen tak.
Krkonoše na šesti kolech
Baví vás horská turistika a nechcete se jí zcela vzdát s kočárkem nebo na vozíku? V Česku si můžete vybrat, kam se vydáte. Naše rodina vyzkoušela v červenci Krkonoše bez bariér, projekt Krkonošského národního parku, a bylo to moc prima. TOP 10 značených cest jsou bezvadně označené stezky, ke kterým je přidána i obtížnost (od modré po černou, jako na sjezdovkách).
Nechte český systém mateřské a rodičovské na pokoji
Své děti chci vychovávat s manželem sama. Nechci je dávat do jeslí, nechci chůvu. Tvrdě jsem pracovala na to, abych si pro to vytvořila podmínky a mohla být několik let doma na „dovolené“. Původním dvěma povoláním se věnuju zřídka, protože celodenní péče o dvě osmiměsíční děti je náročná, časem počítám s větším zapojením na částečný úvazek. Jsem vděčná za to, že žiju v zemi, kde se nechodí do práce po šestinedělí a kde, když chcete, můžete zůstat alespoň s minimální finanční podporou doma s dětmi do čtyř let věku. Na druhé straně podporuju kohokoliv, kdo se rozhodne si tu dobu zkrátit, ale irituje mě, pokud on nepodporuje mě, a ještě argumentuje tím, že tak činí pro mé dobro. Jsem dostatečně svéprávná na to, abych o svém dobru rozhodla sama.
Nepatetické filmy o životě s handicapem
Jedním z témat letošního festivalu Jeden svět, který začíná 8. března, je také život s handicapem, který se ve svých filmech pokouší zejména v posledních dvaceti letech zachytit nejeden tvůrce, často ale velmi schematicky a předvídatelně. Z metaforických záběrů, melodramatické hudby, slzodojičských výpovědí (odpusťte mi to ošklivé slovo, ale nejlépe vystihuje můj pocit) a jako přes kopírák popisovaných příběhů udatných vozíčkářů vzdorujících osudu, či statečných rodičů mentálně postižených dětí je mi nevolno i smutno zároveň. A nejvíc proto, že autoři byli nepochybně vedeni dobrou vůlí pomoci, ale místo trpělivého sledování situace na ni naroubovali své vlastní představy o tom, jak asi žijí postižení lidé a jejich okolí, a co asi cítí.
Porušujete rádi pravidla? Staňte se funkcionáři handicapovaných sportovců, vyplatí se to
Fascinuje mě, jak se tady v Česku novináři často pachtí, aby poukázali na nepravosti, a ve finále jsou jediní, kteří z toho mají stres. Lidé mávnou rukou – to je jasný, všechno je špatně – a ti, kterých se to týká, to vědí, takže si hlavu nelámou. S kolegy jsem několik měsíců připravovala reportáž do Paralympijského magazínu (zdlouhavé získávání dokumentů, zdlouhavé ověřování skutečností atp.), která se nakonec vysílala v zářijovém dílu týden před mým porodem (ano, byl to pomalu větší porod), a v podstatě nic nezměnila. Naopak.
Matka dvojčat: A tohle taky nenapíšu…
Na mimina jsem byla natěšená od čtyřiadvaceti, kdy se mi z ničeho nic rozbimbaly biologické hodiny, shodou okolností při pohledu na dvojčata. Nikdy bych nevěřila, že něco takového existuje (myslím hodiny, ne dvojčata), ale u mě to byl nesmírně intenzivní pocit. Z důvodů různých jsem nakonec musela čekat pět let, než se má touha naplnila. A to hned dvojnásobně. V říjnu přibyly do naší domácnosti dvě dcery a od té doby není nic, jak jsem si kdy představovala. Zůstalo jen jediné. Moje nadšení z toho, že mám mimina, radost z jejich pokroků a růstu. Jinak je všechno úplně jinak.
