Jasná a čistá odpověď na duchovní vyprahlost naší civilizace. Osobní štěstí, které v islámu nacházejí. Spirituální struktura dávající životu nový smysl. Vysvětlují tisíce Evropanů každoročně „objímajících“ islám. (Na islám se nekonvertuje, islám se objímá). Loni to bylo pět tisíc Britů, podobná čísla vycházejí Francouzům, Němcům, Španělům a Italům. Podle většiny průzkumů je to dvakrát víc žen než mužů, a hodně intelektuálek. Profesor Kevin Brice z univerzity ve Swansea jejich konverze vysvětluje „hlubokým přemýšlením o smyslu svého života“ a „touhou po spiritualitě ve vyšším smyslu“.

Jsou samozřejmě i jiné motivace. Před už nějakými třiceti lety se muslimem stal jeden můj italský kamarád, gymnaziální profesor, aby mohl ředitelovat islámskou vzdělávací nadaci a druhý italský kamarád malíř, aby tam dostal zakázku výtvarného designu. Oba přestali jíst vepřové ale pijí dál víno. Několik let na to islám objala moje tehdejší láska, světlovlasá modrooká anglická růžička, kterou uchvátilo, jakou má islám krásnou sytou zelenou barvu. Ve chvílích největšího blaha mně pak do rytmu zpívávala „lailláhaillallá“.

Hodně kvalitních rekrutů, častých dobrovolníků pro džihád, pochází z britských věznic, kde imámové provádějí aktivní nábor. Jejich nejnovějším úlovkem na nový rok 2011 je bývalý voják a vrah pěti homosexuálů Colin Ireland, který se chtěl stát muslimem, protože už měl plné zuby anglického vězeňského jídla a miluje indické karí, jaké dostávají muslimové a které mu věznice odmítla podávat, protože nebyl muslim.

Ale jsou mezi těmi šťastnými ženami i krásné celebrity, které vypadají ještě krásnější v hidžábu. Jednu známou televizní moderátorku ke konverzi vedlo uvědomění, že „permisivní liberální společnost představuje povrchní prázdnotu“. Mladou žurnalistku zamilovanou do pákistánského kriketisty, kapitána anglického kriketového týmu a playboye Imrana Khana, za společné návštěvy Pákistánu islám „okamžitě uchvátil spiritualitou a vřelostí“ a našla v něm „spokojenost, smysl a čistotu života“. V islámu, ne v Khanovi. Ten si pak místo ní vzal milionářskou dceru Jemimu Goldsmithovou (která kvůli němu rovněž přijala islám) a když se rozešli, stal se z nešťastné lásky pákistánským politikem, zatímco ona se vrátila do Británie kamarádit se s filmovým hercem Hugh Grantem.

Jedním z nejnovějších přírůstků britské islámské komunity je sestra Cherie Blairové, krásná modrooká světlovlasá novinářka Lauren Booth, která v říjnu 2010 byla za návštěvy Iránu „uchvácena jeho spiritualitou“.

„Bylo to takhle v úterý večer,“ vyprávěla šest týdnů po návratu, „a já jsem tam takhle seděla a cítila jsem tuhle injekci spirituálního morfinu, absolutní blaho a slast“. Přestala jíst vepřové, začala nosit šátek hidžáb. „Celých šest týdnů jsem se nedotkla alkoholu, který jsem předtím pila každý den. Čtu korán a už jsem na šedesáté stránce.“ Co všechno očekává od svého nového náboženství, které ji „posiluje a chlácholí“?

„Doufám, že tím ovlivním i to, jak bude Tony Blair pohlížet na islám“.

Zapracovalo to rychleji, než mohla doufat. Hned v prosinci Tony podepsal poradní smlouvu s kuvajtskou vládou na 43 miliony dolarů.

Vyšlo v MFDnes