Tak mě napadlo, že by už bylo na čase místo toho věčného politického kafrání vám sdělit něco užitečného. Co taky ještě chcete radit vládě, která věří, že ekonomiku rozhýbe tím, že lidem sníží platy a zároveň zvýší ceny zboží a služeb zvýšením DPH, takže lidem zbude v kapse míň peněz na nákup, ale právě to je přiměje nakupovat víc, takže se bude víc vyrábět a víc lidí se uživí a víc daní se vybere? Aby šla na houby.

No a tam si teď jako zkušení houbaři povíme to něco užitečného: Jak předejít encefalitidě a borelióze. Ne jak je léčit. To neví ani váš doktor. Ten vám jen předepíše nejnovější antibiotika, na která má od farmaceutů provizi, aby si mohl přivydělat na dovolenou u moře. Vám z toho bude týdny zle, nebudete smět pít víno, bude se vám motat hlava, ztratíte chuť na sex, zprotiví se vám jídlo, oslabí se vám imunita a nakonec onemocníte něčím dalším, na co vám předepíše další a novější antibiotika. A vy byste od něho chtěli, aby vám radil prevenci? To je stejná logika jako ta výše uvedená vládní.

Věřte raději dlouholetému světem protřelému houbaři. Encefalitidě a borelióze se dá předejít dvěma způsoby. Jedním je nechodit do lesa a do trávy. To znamená nejen konec houbaření, ale taky letního sexu v přírodě. Druhým je přibližně půl hodiny před příchodem do lesa nebo do trávy sníst dvě pilulky vitaminu B12. Dětem stačí jedna, malým dětem i půl. Jestliže jej neseženete, protože po zveřejnění tohoto článku bude vyprodán, nouzovou náhražkou může být B-komplex, který obsahuje i B12. Toho pak ale berte tři. Znalci vitamínů B se jistě budou ptát, zda místo těch pilulek nepostačí pivo. Postačí, ale těch budete v takto zředěné formě potřebovat třicet.

Proč zrovna vitamin B12? On totiž obsahuje něco, z čeho člověk začne klíštěti tak odporně smrdět, že ono si jen čuchne ke kůži a s vřískotem „fuj!“ od vás odlétá, jako by mu najednou narostla křídla. Jak to, že vím něco, co neví žádný doktor a jestli to ví, tak to tají? Inu naučil jsem se to před nějakými třiceti lety od spanilé venkovské kuchařky jménem Gelsomina, která vařila v jazykové škole ve vesnici Civezzano u Trenta a s níž jsem občas mezi hodinami italštiny houbařil a naučil se od ní víc než od učitele ve škole. Včetně kondicionálů, subjunktivů a konjunktivů. Jako třeba „bisognerebbe che piovesse“, česky znamenající „potřebovalo by zapršet“. Taková ta obvyklá moudra, jaká si houbaři s houbařkami v pološeru lesa vyměňují.

Od té doby si vždycky do lesa beru vitamin B12 a za celých třicet let se na mě nepřichytlo jediné klíště. Možná vám nějaký vědecký odborník namítne, že je to jen nějaká houbařská pověra bez sebemenšího vědeckého opodstatnění. Taky se vás bude snažit chlácholit, že riziko je nepatrné, neboť nebezpečné jsou jen samičky (jako kdybyste to na první pohled poznali) a že aby vás mohlo klíště nakazit, musí vás vycucávat nejmíň jedenáct hodin. Nevěřte mu. Vy přece nepotřebujete trpět stihomamem, abyste jako já věděli, že při našem obvyklém štěstí zrovna my chytneme tu samičku, která nás buď nakazí dřív nebo si jí jedenáct hodin nevšimneme. Takže B12, pro jistotu.

A přísahám, že od jeho výrobců neberu žádnou provizi.

Vyšlo v MFDnes