Tempem se blíží výročí dvaceti let demokratického vývoje nastartovaného Sametovou revolucí v listopadu 1989. Veřejnost bude v tuto dobu slavit, ale my se musíme jako lidé zodpovědní ptát, zdali je všechno tak, jak jsme si představovali, a starat se o to, jak napravit věci, které se úplně nepovedly.

Osobně se domnívám, že zase tak mnoho důvodů k radosti nemáme. Naše země trpí celou řadou neduhů, které jsou typické pro postkomunistické země prošlé dlouhým obdobím totality. Prvním velkým neduhem je tzv. deficit demokracie, jak správně definuje tuto neblahou situaci iniciativa studentů Inventura demokracie. Jde o to, že obyvatelstvo dlouhodobě přivyklé nedemokratickým a nesvobodným poměrům si v nových svobodných a institucionálně zajištěných demokratických podmínkách velice pomalu osvojuje demokratické jednání. Demokracie vyžaduje ke svému fungování demokraty.

Lidé musí začít využívat demokratické svobody jako suverénní občané, a to je někdy problém. Lidé nemají dostatečnou důvěru v demokratické instituce a v politiku, a to do značné míry oprávněně, a tak se propadají do pasivity a občanské lhostejnosti. Jenže to je zcela zásadní chyba, protože tak vyklízejí politické pole oportunistům a korupčníkům. Prvním cílem tedy je obnovit důvěru v politiku konkrétními kroky nápravy společenských poměrů. Je třeba, aby se politikové ve své činnosti kromě svých stran také opřeli o aktivitu občanů a tzv. občanskou společnost, aby zde hledal inspiraci a podporu pro svoji činnost a aby se zcela nesmyslně nevyvyšovali nad aktivní občany „bez mandátu“.

Druhým problémem je korupce, která systematicky a celoplošně obetkává politickou a veřejnou sféru. Příkladů korupce jsou desítky a stovky, ale za všechny jmenujme to, že stavíme dálnice dvakrát dráž než v Německu. Na tomto příkladu se v celé nahotě a hrůze ukazuje brutální bezostyšnost a drzost, s jakou se korupčníci zmocnili vlády nad veřejnými financemi. Korupce je v moderní postkomunistické éře největším nepřítelem demokracie. Její podstatou není nic jiného, než předání moci za úplatek z rukou volených a legitimních veřejných činitelů – politiků do soukromých rukou. Korupce je způsob, jak nekalými metodami zajistit trvale a nenápadně vládu úzké skupině bohatých mafiánů, aniž by se viditelně porušily demokratické mechanismy. Proto je korupce tak strašně nebezpečná a politickým cílem KDU-ČSL číslo jedna je korupci postavit do cesty hráz budovanou celou řadou konkrétních opatření. Za všechny jmenujme zavést účinnost pro zákon o státní službě, zakázat anonymní akcie na majitele, zavést institut agenta provokatéra, zavést majetková přiznání ústavních činitelů a celá řada dalších opatření. Korupci nikdy zcela nevymýtíme, ale s uvedenými opatřeními se jí lze velice úspěšně bránit.

Třetím problémem je celkové směřování naší země v rámci Evropy. Jde o to, zda se s počtem heren a kasin větším než v celé Evropské unii chceme stát kasinem Evropy. Zda se s pestrou nabídkou bordelů chceme stát cílem sexuální turistiky z vyspělých evropských zemí. Zda se chceme stát zemí, kde si organizovaný zločin hlavně z Východu nerušně pere svoje peníze. Nebo zda se chceme třeba jako Finsko stát zemí proslavenou mobilními telefony a nebo jako Irsko vynikajícími IT technologiemi. KDU-ČSL přišla se zásadním opatřením proti hazardu založeném na maximálním zdanění hazardu přesunu rozhodovacích kompetencí při povolování licencí na komunální úroveň. Všímejme si při té příležitosti, které strany zcela neomylně toto opatření sabotují a torpédují.

Čtvrtým problémem je naprostý populismus většiny politiků, kteří nejsou schopni tváří v tvář voličům prosazovat to, co je pro společnost dobré, byť je to momentálně nepopulární. Největším dokladem populismu je stav státních financí poznamenaný rekordní zadlužeností. Ani v dobách, kdy ekonomika rekordně rostla, se nenašla vůle k šetření na zlé časy. Státní finance jsou zatížené mandatorními výdaji plynoucími ze zákonů, které v důchodové a sociální sféře nejsou dlouhodobě ufinancovatelné. Všichni politikové (včetně KDU-ČSL) však odkládali nepopulární řešení této situace, odkládají zcela nezbytné reformy v důchodovém, sociálním i zdravotním systému. To je však do budoucna zcela nepřijatelné a KDU-ČSL bude iniciovat a podporovat kroky k zásadním ekonomickým reformám.