V úterý jsme na semináři IDEA při CERGE-EI s Klárou Kalíškovou a Liborem Duškem prezentovali novou studii Kdo a kolik odvádí do společné kasy? Zdanění příjmů ze zaměstnání a podnikání v českém systému. Obsahuje první výsledky nového daňově-dávkového modelu IDEA. Ten nejen dokáže spočítat daně a dávky, ale umí ukázat i to, jak tyto dopadají na různé skupiny české populace. Zde je to nejpodstatnější:

Celkové zdanění práce v Česku patří v rámci EU k těm vyšším. Zdanění práce představuje nejen daň z příjmů, která je u nás poměrně nízká. Přičíst však musíme i odvody na sociální a zdravotní pojištění, které jsou naopak poměrně vysoké. Sazba pojistného odváděná našimi zaměstnavateli z mezd zaměstnanců dokonce patří k nejvyšším v celé EU. Ne náhodou výběr daně z příjmu fyzických osob a odvody na sociální a zdravotní pojištění u nás tvoří 56 % všech daňových příjmů státu.

Ve zdanění zaměstnanců a podnikatelů u nás existují podstatné rozdíly (to ví každý, že). Podnikatelé mají výrazně vyšší průměrné hrubé příjmy (321 233 Kč ročně) než zaměstnanci (247 480 Kč ročně). Přesto podnikatelé platí v průměru téměř o 27 % nižší daně. Průměrný zaměstnanec tak čelí daňové sazbě 37,4 %, zatímco průměrný podnikatel pouze 28,1 %.



Pokud srovnáme podnikatele a zaměstnance s podobnými hrubými příjmy, podnikatelé s nejnižšími hrubými příjmy čelí daňovým sazbám podobně vysokým jako zaměstnanci s nejnižšími příjmy. Avšak všechny ostatní skupiny podnikatelů již čelí daňovým sazbám výrazně nižším než zaměstnanci ve stejné příjmové kategorii a to o 10 až 15 procentních bodů.

Celkově je mezi zaměstnanci 30 % lidí, kteří daň z příjmu neplatí vůbec. Mezi podnikateli je takových dokonce 38 %. Tito poplatníci platí pouze sociální a zdravotní pojištění a neplatí daň z příjmu.

Průměrná daňová sazba pro příjmy z podnikání nejprve klesá s rostoucím hrubým příjmem z přibližně 33 na 23 % pro příjmy kolem 280 000 Kč ročně a teprve poté s příjmy roste. U zaměstnanců průměrná daňová sazba v příjmu roste již od nejnižších příjmů .

Naprostá většina zaměstnanců (75%) čelí mezní sazbě 48.6 %. Znamená to tedy, že téměř polovina z peněz, které zaměstnavatel vyplatí při zvýšení výdělku, je odvedena na daních. Naopak živnostníci s nižšími příjmy čelí mezním daňovým sazbám v intervalu pouze 15 až 30 % a téměř pětina živnostníků s nejnižšími příjmy má mezní sazbu dokonce nulovou. Připomeňme, že že mezní daňová sazba ovlivňuje jak hodně se chce lidem zvyšovat pracovní úsilí.

Nic není dokonalé, ani náš model. Je například jisté, že daňová zátěž podnikatelů je ještě o něco nižší než ukazujeme v důsledku toho, že data ČSÚ ani náš model nepostihnou určitou část příjmů, které také přispívají k jejich životní úrovni. Stejně tak tomu je u zaměstnanců vydělávajících opravdu hodně a mají řadu cest k požitkům, jejichž náklady neprojdou přímým zdaněním práce. Na straně nízkopříjmových není v našich výpočtech vidět příjmy těch, kteří pracují načerno a berou peníze na ruku.

Podrobnosti najdete ve studii IDEA a daňoví fajnšmekři se zanedlouho dočkají ještě podrobnější akademické verze článku zde.