Považuji prohlášení prezidenta Václava Havla o tom, že mu továrna Škoda připomíná koncentrační tábor a zaměstnanci dozorce za mimořádně nešťastný. Škoda Auto, a. s. je jedním z nejvýznamnějších podniků a největších zaměstnavatelů na území Středočeského kraje. Podnik zaměstnává zhruba 25 tisíc lidí a je na něj navázáno dalších přibližně 100 tisíc pracovníků a podnikatelů z celé republiky. Škoda Auto se zásadně podílí na hrubém domácím produktu naší země. Navíc automobily produkované tímto výrobcem jsou kvalitní a dělají dobré jméno České republice a Středočeskému kraji prakticky po celém světě. Z tohoto pohledu vnímám nešťastná slova Václava Havla jako políček zaměstnancům a jejich rodinám, neboť přirovnat jejich práci k dozorcům koncentráku a věznitelům je obrovské přestřelení. Na takto významný podnik bychom měli být spíše hrdi, než jej srovnávat s továrnami na smrt a lidské utrpení.

Chápu, že Václav Havel chtěl upozornit na nebezpečí postmoderní doby, kdy se cílem veškerého podnikatelského snažení stal neustálý růst výroby a zisků majitelů, bez ohledu na to, co negativního to s sebou přináší do životů nás všech. Nicméně tento celosvětový problém nelze v žádném případě řešit tím, že napadnete – urazíte jednoho výrobce automobilů z mnoha set, které na světě existují. Takovým útokem můžete maximálně poškodit jednu pro náš kraj významnou firmu, jejíž místo v globální ekonomice okamžitě vyplní někdo jiný. Při této příležitosti nelze nevzpomenout nešťastné výroky V.Havla na adresu zbrojního průmyslu na začátku devadesátých let. Uprázdněná místa po českých firmách okamžitě zaplnili jiní a svět není o nic bezpečnější.
Václav Havel vlastně kritizoval a varoval před nadměrným konzumem, který se v nás všech snaží vzbudit výrobci s prodejci a marketingovými mágy. Má snad i pravdu, že dnešní svět může připomínat zrůdné gigantické kolo, ve kterém jako myšky běháme my všichni s cílem, aby se o něco rychleji otáčelo a spotřebovalo více bot, triček, aut, ledniček… Bohužel to Václav Havel činí z pozice člověka, který v materiální oblasti dosáhl prakticky všeho a víc skutečně osobně nepotřebuje a ani nespotřebuje. Má krásný rozlehlý dům na pražské luxusní Ořechovce, jezdil vždy v autech těch nejlepších značek, svého času si pořídil i letní dům u moře, cestuje si kam se mu zlíbí a jistě ne v „třetí řídě“. Myslím si, že si to zaslouží a jsem skutečně rád, že žije v naprostém materiálním dostatku. Proč však kritizuje druhé za to, že chtějí žít alespoň trochu podobně? Učitel, zdravotní sestra, pokladní nebo dělník nemají mít možnost si koupit slušné auto? Třeba Fabii vyrobenou v „havlovském koncentráku Škoda“? Je to divné vidění světa, takové nehavlovské, rozdělující lidi na "my co máme všechno" a ty ostatní, co nám nesmí otravovat ovzduší svými auty a obtěžovat pohledem na nevzhledné fabriky.
Sám osobně jsem se před časem také dopustil nešťastného výroku o hospodářské politice třetí říše. Tímto výrokem jsem nikoho konkrétního nepoškodil, navíc byl novinářkou vytržen z kontextu, což naprosto překroutilo význam mých slov, který nespočíval v ničem jiném než v připomenutí historické zkušenosti. Přesto jsem se za výrok omluvil. I proto bych přivítal omluvu prezidenta Václava Havla vůči významnému středočeskému podniku a jeho desítkám tisíc zaměstnanců a jejich rodin. Být označen za něco jako „dozorce v koncentráku“ je pro tyto lidi velkou urážkou, stejně tak pro firmu být přirovnán ke koncentračnímu táboru.