Na zkušenou do Anglie aneb Jak dohnat 20 let zkušeností v zaměstnávání lidí s postižením
Autorkou článku je Denisa Slašťanová, právnička Ligy lidských práv.
V České republice probíhá v současné době transformace sociálních služeb, která spočívá mimo jiné v tom, že selidé se zdravotním postižením dostávají z velkých institucí „na samotě u lesa“ do komunity. Cílem však není dostat lidi s postižením jen ven z ústavů, cílem je hlavně jejich začlenění do společnosti, což zahrnuje i možnost pracovat. Otázkou je, jak na to. Změnit legislativu? Změnit postoj lidí? Tyto a mnohé další otázky jsme letěli klást do Anglie, kde si tímto procesem procházeli před 20 lety.
V Anglii tato transformace myšlení proběhla již dávno. Dnes tu proto obdivuhodným způsobem funguje například systém dobrovolnictví. Dobrovolníkem je, byl nebo jednou bude téměř každý. Dobrovolníci jsou studenti, pracující, důchodci i samotní lidé s postižením. Dobrým příkladem je příběh jednoho anglického businessmana důchodového věku, který se rozhodl svůj volný čas věnovat pomoci druhým a svoje obchodní schopnosti uplatnit v sociální oblasti. Dnes nedává dohromady kupce a kupujícího, ale zaměstnavatele a člověka s postižením jako zaměstnance.
Lidé s postižením si mohou vyzkoušet práci „nanečisto“
Dobrovolnictví je také výborným nástrojem pro lidi s postižením, kteří se ještě necítí na to, aby se pustili do řádného pracovního poměru, delší dobu nemohou najít práci nebo prostě chtějí získat více zkušeností. Dobrovolnictvím lidé s postižením získají sebedůvěru, zkušenosti, obohatí si svůj životopis, a zlepší tak svoje šance při ucházení o pracovní místo. Nárůst dobrovolnictví by v ČR značně pomohl vyřešit problém nedostatku personálních kapacit při poskytování podpory lidem s postižením v komunitě, a posílil by tak sociální služby, kterých je v naší zemi nedostatek. Dobrovolníci by mohli například pomáhat lidem s postižením při cestě do zaměstnání, při vyřizování na úřadech, při komunikaci se zaměstnavatelem i v mnoha jiných profesních oblastech.
Další dobrou praxí v Anglii je takzvaná „práce na zkoušku“ (worktasting). Člověk s postižením dostane možnost pracovat u zaměstnavatele po určitou krátkou dobu, kdy má zaměstnavatel možnost v praxi vidět, jaké kvality jeho práce přináší.Práce na zkoušku představuje velkou výhodu pro lidi, kteří by u normálního pracovního pohovoru neobstáli například kvůli špatným vyjadřovacím schopnostem nebo nepřekonatelnému strachu z pohovoru. Příklad práce na zkoušku jsme měli možnost vidět v místním zahradnictví, kde lidé s postižením spolu s ostatními zaměstnanci pečovali o zahradu a rostliny.
Podstatná je samotná integrace, ne jen příprava
Na závěr pracovní cesty jsme se ptali, co byla největší chyba, kterou při rušení ústavů v Anglii udělali, a které bychom se mohli vyvarovat.Jednoznačná shoda byla v tom, že kladli příliš velký důraz na to, aby lidi s postižením přestěhovali do hezkých domečků, ale jaksi při tom zapomněli na to, že je potřeba je zapojit i do dění v společnosti (práce, vzdělávání, volnočasové aktivity, služby…) a nejen „přesadit do hezkého květináče a doufat, že tam sami pokvetou“.
Je jasné, že nám sousedovic tráva přijde vždycky zelenější. Nezpochybnitelné ale je, že v Anglii mají nemalý náskok a je se z čeho přiučit. Začít bychom ale měli především od změny v myšlení. Lidé s postižením chtějí pracovat, chtějí se stát součástí společnosti a být přínosem, pokud dostanou příležitost. Netřeba na ně nahlížet jen jako na konzumenty dávek, ale jako na rovnocenné kolegy nebo zaměstnance. Nejde o to, co je v zákoně správně a co špatně. Kvalitní legislativní základ je sice důležitý, ale pokud se my jako společnost nerozhodneme přijmout lidi s postižením mezi sebe, žádný paragraf v praxi nic nezmění.
Pracovní cesta se uskutečnila jako součást projektu „Nástroje pro zaměstnávání lidí s postižením v době transformace ústavů“. Informace o projektu naleznete zde:
http://www.llp.cz/cz/temata/lidska-prava-ve-zdravotnictvi/dusevne-nemocni/projekty
V České republice probíhá v současné době transformace sociálních služeb, která spočívá mimo jiné v tom, že selidé se zdravotním postižením dostávají z velkých institucí „na samotě u lesa“ do komunity. Cílem však není dostat lidi s postižením jen ven z ústavů, cílem je hlavně jejich začlenění do společnosti, což zahrnuje i možnost pracovat. Otázkou je, jak na to. Změnit legislativu? Změnit postoj lidí? Tyto a mnohé další otázky jsme letěli klást do Anglie, kde si tímto procesem procházeli před 20 lety.
V Anglii tato transformace myšlení proběhla již dávno. Dnes tu proto obdivuhodným způsobem funguje například systém dobrovolnictví. Dobrovolníkem je, byl nebo jednou bude téměř každý. Dobrovolníci jsou studenti, pracující, důchodci i samotní lidé s postižením. Dobrým příkladem je příběh jednoho anglického businessmana důchodového věku, který se rozhodl svůj volný čas věnovat pomoci druhým a svoje obchodní schopnosti uplatnit v sociální oblasti. Dnes nedává dohromady kupce a kupujícího, ale zaměstnavatele a člověka s postižením jako zaměstnance.
Lidé s postižením si mohou vyzkoušet práci „nanečisto“
Dobrovolnictví je také výborným nástrojem pro lidi s postižením, kteří se ještě necítí na to, aby se pustili do řádného pracovního poměru, delší dobu nemohou najít práci nebo prostě chtějí získat více zkušeností. Dobrovolnictvím lidé s postižením získají sebedůvěru, zkušenosti, obohatí si svůj životopis, a zlepší tak svoje šance při ucházení o pracovní místo. Nárůst dobrovolnictví by v ČR značně pomohl vyřešit problém nedostatku personálních kapacit při poskytování podpory lidem s postižením v komunitě, a posílil by tak sociální služby, kterých je v naší zemi nedostatek. Dobrovolníci by mohli například pomáhat lidem s postižením při cestě do zaměstnání, při vyřizování na úřadech, při komunikaci se zaměstnavatelem i v mnoha jiných profesních oblastech.
Další dobrou praxí v Anglii je takzvaná „práce na zkoušku“ (worktasting). Člověk s postižením dostane možnost pracovat u zaměstnavatele po určitou krátkou dobu, kdy má zaměstnavatel možnost v praxi vidět, jaké kvality jeho práce přináší.Práce na zkoušku představuje velkou výhodu pro lidi, kteří by u normálního pracovního pohovoru neobstáli například kvůli špatným vyjadřovacím schopnostem nebo nepřekonatelnému strachu z pohovoru. Příklad práce na zkoušku jsme měli možnost vidět v místním zahradnictví, kde lidé s postižením spolu s ostatními zaměstnanci pečovali o zahradu a rostliny.
Podstatná je samotná integrace, ne jen příprava
Na závěr pracovní cesty jsme se ptali, co byla největší chyba, kterou při rušení ústavů v Anglii udělali, a které bychom se mohli vyvarovat.Jednoznačná shoda byla v tom, že kladli příliš velký důraz na to, aby lidi s postižením přestěhovali do hezkých domečků, ale jaksi při tom zapomněli na to, že je potřeba je zapojit i do dění v společnosti (práce, vzdělávání, volnočasové aktivity, služby…) a nejen „přesadit do hezkého květináče a doufat, že tam sami pokvetou“.
Je jasné, že nám sousedovic tráva přijde vždycky zelenější. Nezpochybnitelné ale je, že v Anglii mají nemalý náskok a je se z čeho přiučit. Začít bychom ale měli především od změny v myšlení. Lidé s postižením chtějí pracovat, chtějí se stát součástí společnosti a být přínosem, pokud dostanou příležitost. Netřeba na ně nahlížet jen jako na konzumenty dávek, ale jako na rovnocenné kolegy nebo zaměstnance. Nejde o to, co je v zákoně správně a co špatně. Kvalitní legislativní základ je sice důležitý, ale pokud se my jako společnost nerozhodneme přijmout lidi s postižením mezi sebe, žádný paragraf v praxi nic nezmění.
Pracovní cesta se uskutečnila jako součást projektu „Nástroje pro zaměstnávání lidí s postižením v době transformace ústavů“. Informace o projektu naleznete zde:
http://www.llp.cz/cz/temata/lidska-prava-ve-zdravotnictvi/dusevne-nemocni/projekty
Brumel napsal(a):
Vz radši vymýšlet jak i u nás založit nějakou tu neziskovku, s rozpočtem od státu tak 1 987 milionů plus budovy, auta, telefony, další možnost získat dotace a sponzorské dary, no a vy jako ředitelka zajistíte abychom každý rok dostali nějakou 80 stránkovou studii jak se žije invalidům.
Děkuji, už jste takhle "vyřeš ili" cigány, feťáky, pohlavní nemoci, gheta
Opravdu už to začíná být celé neudržitelně odporné