Oni Češi, já Čech

11. 10. 2007 | 23:23
Přečteno 34613 krát
Jsem zvyklý na to, že Češi umějí velmi dobře dělat si legraci sami ze sebe, ale nepřijímají kritiku od někoho, kdo není "jedním z nás". Je to přirozené.

Kromě toho, pokaždé, když poukážu na nějakou typickou českou vlastnost, místní lidé začnou házet kamením a argumentovat, že "oni takoví nejsou". Oni jsou přece Češi a nejsou nositeli zrovna této vlastnosti, a tak z toho prý vyplývá, že tato vlastnost není česká... Všichni ti, kteří se neustále sprchují a jsou příjemní na zákazníky, protestují - jako by byli pravidlem!

Při antropologickém výzkumu musíme vidět to, co je typické, ne to, co je všeobecně, bez výjimky platné.

Pro Brazilce je napřiklad typické, že jezdí s auty nebezpečně a neodpovědně. Já ale jezdím pomalu. Všichni, s nimiž se setkávám v České republice, se mě ptají na sambu a na karneval. No, většina Čechů ví o sambě víc než já. Osobně jsem nikdy na žádném mejdanu na karnevalu nebyl. Znamená to tedy, že nejsem Brazilec? Společně jako ostatní Brazilci však většinou nikam nikdy nepřijdu přesně a třeba mám horkou krev. V práci vytvářím neformální atmosféru, jak to dělají Brazilci. A tak dále. To jsou ale pouze tendence, které je možno zmapovat.

Antropologové píší v obecnostech, protože se především zajímají o společné rysy chování, zajímají je vzorce a pravidelné chování, nikoliv výjimky a jedinečné chování.

Beru v úvahu i ony takzvané "vnitřněkulturní variace". Přesvědčený člen mormonské církve a narkoman z Bronxu, oba občané USA, budou jednat a uvažovat naprosto odlišně, přesto však budou mít společné vlastnosti, jimž říkáme "americké". Oba budou pravděpodobně podnikaví, dynamičtí, budou tvrdě pracovat a nebudou umět zeměpis. Oba budou sdílet množství symbolů a tradic z populární kultury. Oba budou zřejmě zastávat stejný názor na teroristé.

Rozdíly mezi nimi budou patřit do subkategorií. Člen mormonské církve bude patřit do subkategorie věřících v Boha, o čemž lze říci, že je to typická americká vlastnost. Existence milionů katolíků v USA neznamená, že nejsou Spojené státy puritánskou protestantskou kulturou.

Existence amerického narkomana, pokud je ateistou, neznamená, že jsou Spojené státy nekřesťanskou fundamentalistickou společností. V USA žijí miliony agnostiků a ateistů - přesto je základem americké kultury náboženství, zejména protestantské křesťanství.

Nelíbí se mi, že Brazilci jsou národem lehce zkorumpovatelných, neodpovědných, nedisciplinovaných, hluboce náboženských lidí. Velmi se mi nelíbí ignorování chudých lidí. Stydím se za to, že bezdomovce ve spánku na ulicích Ria a Sao Paola zabíjejí maskovaní policisté po službě.

Mám avšak předstírat, že to pravda není? Anebo očekávat, že cizinci o tom budou mlčet, když se rozhodnou navštívit mou zemi? To je přece nesmysl...

Cizinci, kteří se přistěhují do České republiky, dobře vědí, že velké množství Čechů nepovažuje hygienu za tak důležitou, jak důležitá je v kulturách, z nichž pocházejí. Žádná strana při tom není ani v právu, ani v neprávu. Je tomu stejně jako s Romy v ČR - k tomu, jak se dnes Romové (a Češi) chovají, vedly konkrétní historické a kulturní faktory.

Romové se chovají tak, jak se chovají, v důsledku své kolektivní historie a své orální kultury. Francouzi, vysoce civilizovaný národ, jsou taky známi tím, že nepřikládají velký význam hygieně. Nejde při tom o to, zda je česká, francouzská, romská či brazilská kultura "lepší" nebo "správnější".

Romové si také nemyslí, že by měli své chování nějak měnit jen proto, že nějaký jiný národ (bílí Čechové) si myslí, že se chovají nesprávně.

Tak proč by měli své chování měnit Romové?

Nejpravděpodobnější odpovědí by zřejmě bylo, že proto, že žijí mezi "námi" a musejí se přizpůsobit tomu, co jedna čtenářka, která kritizovala můj článek, charakterizovala jako "evropské způsoby".

Ale máme-li se přidržet tohoto logického argumentu, pak by si měli Češi taky zjistit, co jsou "evropské způsoby" v oblasti hygieny a změnit se ... Ne, vy můžete být Evropany a přesto nebýt takoví, jaká je většina Evropanů.

Češi vyjadřují obavu, že přijdou o své typické rysy v důsledku vstupu do Evropské unie. Ale přitom jim vůbec nevadí, že od Romů očekávají, že se oni přizpůsobí tomu, co Češi považují za "evropské chování", přitom to za "evropské chování" považují mylně, protože je to jen bělošské české chování, které vnucují jako normu všem, kdo se odvažují sdílet s nimi onen kus země, který Češi chápou jako patřící výlučně jen jim, jeho bělošským obyvatelům.

Češi chtějí jen mít klid, bigotnost, kterou projevují, „není součástí jejich podstaty“. Prý Čechům nevadí, že jsou Romové osoby jiné rasy, vadí jim, že jsou v konfliktu s „naším“ chováním. Kdyby toho nebylo, Češi by si Roma ani nepovšimli.

Avšak argumenty, že Romové zneužívají sociální dávky od Čechů, znějí poněkud bizarně, vzhledem k tomu, že úsilí získat od státu podvodně co největší množství sociálních dávek je mezi spoustu bělošskými Čechy národním sportem. Hněv bílých Čechů, že Romové zneužívají sociální dávky, je, zdá se, motivován více závistí než etickými či právními důvody.

Ano, kapsáři jsou většinou Romové. Ano, většina Romů nepovažuje za životně důležité posílat své děti do školy. Mnoho Romů se chová násilně, hlučně, neodpovědně a podvádějí.

Čech právem považuje svůj národ za evropský v západním slova smyslu; považuje ho jen za mírně zpožděný, protože Sověti jej po několik desetiletí drželi mimo jeho přirozené místo na civilizované mapě.

Problém hygieny českého obyvatelstva je však většině cizinců natolik zjevný, že dokonce i známé turistické příručky jako Fodor's varují, že návštěvníci Prahy zažijí smrad v tramvaji, anebo že bude smrdět prodavačka v obchodě.

Tyhle skutečnosti jsou daleko běžnější, než nakolik je průměrný místní člověk ochoten přiznat. Ani se to netýká jen určité společenské třídy, neboť jsem tolikrát musel jednat s českými novináři, kteří smrděli, že už to ani nepočítám.

Proč tohle tolik zdůrazňuji? Protože přesně tak, jako existují vlastnosti, o nichž lze lehce dokázat, že jsou běžné mezi Romy, „vlastnosti“, které nejsou považovány za dostatečně civilizované, které jsou považovány za známku, že „oni“ jsou ve srovnání s „námi“ na daleko nižší úrovni, i takzvaně „civilizovaní Češi“ mají celou řadu necivilizovaných vlastností.

Kromě hygieny vadí člověku, který pochází z většiny západních zemí, že Češi, kteří pracují ve službách, se vůči zákazníkům chovají chladně a nezdvořile (v obchodech, v restauracích a na úřadech); vadí jim, že Češi do zaměstnání chodí v sandálech, nebo že kouří v uzavřených prostorách, vadí jim široce rozšířený alkoholismus, xenofobie a drobné krádeže na pracovišti.

Když zacházejí s Australanem v restauraci nebo na cizinecké policii špatně, když po něm chce český policista úplatek anebo když musí platit vyšší nájem než místní lidi, instinktivně reaguje vůči Čechům přesně tak, jak normálně reagují Češi vůči Romům. Považuje je za méně civilizované, než je on sám. Ten Australan Čechy pohrdá.

Děje se to každý den u stovek turistů, kteří jsou okrádáni ve směnárnách v centru Prahy, nebo od taxíkářů (říká se, že taxíky řídí ruská mafie, ale všichni řidiči jsou Češi...) anebo když nemohou v normální restauraci či v normálním hostinci za clonou cigaretového kouře najít stůl.

Na internetu jsem našel diskusi, jíž se účastní cizinci, kteří žijí v České republice. K otázce Romů a Čechů poukazuje tam mnoho cizinců na různé vlastnosti bělošských Čechů, které se velmi podobají vlastnostem, za něž bílí Češi často kritizují Romy.

V reakci na vlnu sympatií od cizinců vůči Romům a jejich postavení v České republice napsal jistý Miroslav:

Cikáni/Romové: Je to velmi složitá otázka. Nemyslím, že ti Češi, kteří nemají rádi Romy, k nim pociťují antipatie v důsledku nějaké rasistické doktríny, ale spíše jde o to, že většina z nás má s Romy špatné zkušenosti. Zbili nás, okradli nás, znovu a znovu. Zažil jsem to já, bratr, matka, otec, prakticky každý. Promluvte si s jakýmkoliv vyšetřovatelem trestných činů. Kéž bych mohl být tolerantnější. Jak rád bych chtěl, aby se Romové snažili zlepšit svůj image a status. Kdykoliv vidím skupinu Romů, držím si opravdu pevně peněženku. Pohlédnete-li na české trestní statistiky, uvidíte, že zločinnost u Romů je asi tisíckrát vyšší než u Neromů. (Poznamka: české úřady nezaznamenávají žádné údaje na základě etnické příslušnosti, tedy ani nedělí počet trestných činů na Romy a Neromy.)

Na to odpovídá Rogerco, člen 4641 tohoto chatu, těmito slovy:

„Je neférové činit všeobecné závěry o konkrétních [etnických] skupinách, ale řekl bych, ze zkušenosti, že některé skupiny mají zde [v ČR] špatnou pověst a jsou odsuzovány za drobné krádeže – cigarety, pivo, peněženky, atd. zatímco ostatní, jak se zdá, zde v ČR kradou – plýtvají – přicházejí o – manipulují – miliony a dokonce miliardy a skrývají se za určité absurdní zákony, které jim poskytují pro to ochranu a které existují jen v ČR a v zemi Berlusconiho. Je jasné, že příslušníci této druhé skupiny NEJSOU Romové (...) Avšak během let mě okradli Irové v Londýně, Angličané v Manchesteru a v Liverpoolu, Welšané v Colwyn Bay, Češi, Slováci, Romové a blíže národnostně nespecifikovaní lidé v Praze; dostával jsem výhrůžky, že mě zabijí, od karibské komunity v Liverpoolu, prodavači drog mě pěkně zmáčkli na univerzitě ve Walesu...“

Jako Brazilec identifikuji romské chování nikoliv s rasou, ale se sociálními podmínkami.

V mé zemi, která má 188 milionů obyvatel, je 32 milionů lidí chudých. 145 milionů lidí patříci do středních vrstev a asi 10 milionů lidí z vyšších vrstev protestuje každodenně proti divošskému, necivilizovanému chování 30 milionů chudých. Protože to jsou lidé, kteří kradou, podvádějí, někdy vraždí, nedodržují hygienické zásady, žijí v násilných domácnostech, muži z této části společnosti bijí své manželky, rodiče neposílají své děti do školy a namísto jsou vychováváni k tomu, aby žebrali a kradli na ulicích.

Většinové obyvatelstvo v Brazílii se chudých lidí silně obává a všeobecně je diskriminuje.

Tolik knih a článků opakuje tutéž diagnózu: Brazílie je svými extrémy skoro jako Indie, svými sociálními paradoxy. Má pětsetletou tradici středních a vyšších tříd, které nedovolují chudým, aby se s nimi mísili. Brazílie má jihoamerickou verzi indického kastovnického systému.

Tento sociální apartheid udržuje děti mé uklízečky v téže chudobě, v jaké žije i ona. Vzhledem k tomu, že chudí lidí mluví s charakteristickým přízvukem, jejich jazyk je plný gramatických chyb, poznáme je, i když jsou dobře oblečení. Vzhledem k tomu, že drtivá většina z nich skoro nemá na jídlo, žijí zadarmo v improvizovaných přístřešcích ve favelách (v brlozích), většinou je lze poznat podle oblečení – vypadají jako bezdomovci a páchnou. Jakmile jsou poznáni, nemají šanci, že by dostali normální zaměstnání. Nesmějí vstupovat do nákupních středisek ani do restaurací (aby tam nežebrali...)

Protože máme dostatečné množství důkazů a zkušeností a víme, že „oni“ (chudí) kradou a zavraždí nás za jediný pár bot, držíme si je od těla. Zavíráme okna od automobilu, když na červenou u každého semaforu předvádějí různé cirkusové triky anebo nám otírají přední sklo, aby si od nás vyžebrali pár halířů.

Takže jak se může těchto 30 milionů chudých dostat ze své chudoby, když my, majetní, jim nedovolíme, aby studovali, neposkytneme jim dost normální potravy, dáváme si pozor, aby jasně rozuměli, že jsou na nejnižší příčce společenského žebříčku a vnucujeme jim orální kulturu předsudečných výroků o tom, „jak hrozní jsou ti chudí“? Pak se divíme, že nás okrádají.

Klíčem k vyřešení tohoto problému jsou šance. Mám-li šanci studovat, jestliže má země má pracovní příležitosti, kam se mohu hlásit se svým vzděláním, pokud mi bylo dovoleno jíst zdravě, aby se mi mozek vyvinul k plným schopnostem, pokud jsem vyrostl, aniž bych slyšel, jak jsem já a mí lidé „strašní“, pravděpodobně se nestanu kapsářem, leda že mám zvrácenou touhu po nebezpečných sportech...

Kořeny toho, co bílí Češi odmítají u Romů, je chudoba a nedostatek příležitostí.

Když jste chudý, málokdy máte luxus hygieny.

Když nemáte možnost získat dobré vzdělání, jak naleznete později v životě místo na slunci?

Když nemůžete získat zaměstnání kvůli tomu, co udělali jiní lidé ve vaší sociální skupině, jak můžete ukázat svůj potenciál?

Školské osnovy musejí uznat existenci romské kultury ve všech oblastech školského systému. Musí být zahájeno mezikulturní vzdělávání. Ve školách musejí učit romští učitelé.

Problémy jsou složité a nevyřeší se pouze za jedinou generaci. Samozřejmě, že během desetiletí vznikla u mnoha Romů kultura, která je otevřeně nepřátelská vůči všemu, co představuje bělošské většinové obyvatelstvo. Není divu. Avšak pokud nebudou existovat příležitosti, a pokud se Romové nepřesvědčí, že se k nim bělošské obyvatelstvo nestaví nepřátelsky a nemusejí od něho očekávat příkoří, většina Romů se bude dále chovat způsobem, který bude v přímém rozporu se středostavovským bontónem a bělošskou nepřístupností.

Je to fantazie předpokládat, že by bylo možné nějak udržet kulturu „čistou“, nekontaminovanou cizím vlivem. Čeština má množství složitého časování a skloňování a další podivnosti, které kdysi existovaly i v nyní velmi zjednodušené angličtině (byla to tehdy anglosaština a mluvilo se jí v Británii do roku 1066). Koncem 18. století vytvořil Josef Dobrovský uměle spisovnou češtinu tím, že kodifikoval zastaralý jazyk ze století šestnáctého. Do té doby byla obecná čeština, s koncovkami jako „novýho“, „dobrej“ považována za bezpříznakový, spisovný český jazyk. Čtěte knížky z doby před Dobrovským, najdete to tam. Kdyby býval Dobrovský pro psanou formu jazyka nekodifikoval archaickou formu češtiny, byla by spisovná česká deklinace v současnosti o dost jednodušší.

Jazyky se však vyvíjejí a je téměř nemožné zabránit – zejména s příchodem esemesek a emailů – zjednodušenému a zliberalizovanému způsobu vyjadřování. Zjednodušuje se i pravopis – v Americe se nyní daleko častěji píše „nite“ místo „night“ – noc. Televizní stanice pro děti Nickelodeon už léta inzeruje své večerní vysílání titulkem „Nick at Nite“. A nikdo nevykřikuje „ochraňujte náš jazyk“.

Onen tolik obávaný vliv od větších zemí Evropské unie bude vždy jen politický, nikoliv kulturní. Italové zůstávají Italy, jimiž byli vždycky, a nezačnou pít čaj o páté jen proto, že jsou ve stejné EU jako Britové. Francouzi nejsou o nic méně francouzští jen proto, že jsou v EU i Němci. Jediné kulturní rysy, které dokáží překročit hranice, jsou ty, které příjemcům v jiném národě z nějakých důvodů vyhovují. V nás všech existuje přirozený filtr, proto mluví Španělé španělsky a nikoliv latinsky, i když je španělština z latiny odvozena. Místní kultura vždycky vítězí. Slováci se nestali Čechy v době, kdy bylo Slovensko součástí Československa. Stejně tak nepřijdou ani nyní Češi o svou českost, když je nyní Česká republika součástí struktury, kde jsou daleko silnější hráči.

Krátce řečeno, Češi změní to, co budou chtít změnit. Samozřejmě, vyžaduje to odvahu a sebedůvěru bojovat za to, v co věříte – a v tom může být problém, protože domácí česká kultura se děsí jakéhokoliv otevřeného konfliktu. Avšak sabotáž je stará dobrá česká zbraň, která může fungovat stejně efektivně, jak fungovala v minulosti za Rakušanů, Němců a Rusů.

V Brazílii jsem jedl knedlíky od dětství. Ne v nějaké české restauraci, ale v čínských restauracích. Knedlíky přinesl do Evropy Marco Polo. Všichni moji návštěvníci z Brazílie vždycky vykřikují, když je vezmu do místní české restaurace: „výborně, my máme čínský chléb velmi rádi“...

To by nám mělo připomenout, že málokdy se komu podařilo udržet si vlastní, čistou kulturu, nedotčenou cizími vlivy, neboť jsme všichni výsledkem neustálé interakce nejrůznějších kultur, od počátku civilizace. Globalizace není nový jev, jen je v současnosti rychlejší, v důsledku rychlosti komunikací a dopravy. A i ti Češi, kteri nejsou jako většina Čechu, jsou v podstatě Češi... Dokonce i Moravaky...



Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy