Stačí napsat článek o nějákém z aspektů českého chování a už chtějí vědět, proč se nevrátím do Brazílie. My sami sebe kritizovat smíme, ale cizinci nás kritizovat nesmějí, zní komentáře z fóra (blog.aktualne.centrum.cz/blogy/fabiano-golgo.php?itemid=6480). Mé komentáře jsou úplně stejné jako jakékoliv jiné komentáře, od člověka, který reaguje na to, s čím je konfrontován. Je na čtenáři, aby se rozhodl, zda s tím souhlasí. Ale jedna věc, které už mám opravdu plné zuby, je onen laciný argument: "Je to lepší v Brazílii?" A kdo co do háje pořád srovnává s Brazílií? Cožpak jsem člověk, který píše jménem Brazílie?! Píšu někdy "my to tam máme lepší"? "Dělejte to jako my?" Cožpak kdy nabídly nějaké mé články pro řešení problémů v České republice jako vzor Brazílii? Nikdy.

Je přece proboha úplně jedno, odkud pocházím (ještě absurdnější u člověku, který opustil Brazílie v roce 1989). Kdyby se v mé rodné zemi zabíjeli lidé na ulici (a často zabíjou), neznamená to, že nesmím kritizovat, jestliže někdo v České republice někoho zabije na ulici! Takže protože je korupce v Jižní Americe, je mou povinností akceptovat korupci v České republice? No tak to snad ne!

Typický příklad z fóra:

Čochtan napsal(a):
Pane Golgo,
"sraní do našeho hnízda" netolerujeme od vlastních lidí, natož od cizinců. Poohlédněte se ve vlastním zájmu, kdy vám letí letadlo do Ria. Tohle jste přehnal, a žádný host nemá práva, která zde usurpujete.
02.05.2009 13:57:30
bigjirka napsal(a):
(...) Golgo ať si píše o favelách. My si do vlastního hnízda umíme nakálet sami dost.
04.05.2009 21:18:11

Jsem zvyklý na to, že Češi umějí velmi dobře dělat se legraci sami ze sebe, ale ne každy přijímá kritiku od někoho, kdo není "jedním z nás". Je to přirozené. Kromě toho, pokaždé, když poukážu na nějakou typickou českou vlastnost, místní lidé začnou házet kamením a argumentovat, že "oni takoví nejsou". Oni jsou přece Češi a nejsou nositeli zrovna této vlastnosti, a tak z toho prý vyplývá, že tato vlastnost není česká... protestují - jako by byli pravidlem!

Při antropologickém výzkumu musíme vidět to, co je typické, ne to, co je všeobecně, bez výjimky platné. Antropologové píší v obecnostech, protože se především zajímají o společné rysy chování, zajímají je vzorce a pravidelné chování, nikoliv výjimky a jedinečné chování.

Pro Brazilce je typické, že jezdí s auty nebezpečně a neodpovědně. Já jezdím pomalu. Tak nejsem Brazilec? Nebo Brazilci nejezdí nebezpečně, když já sám (Brazilec) jezdím pomalu?

Beru ale samozřejmě v úvahu i ony takzvané "vnitřněkulturní variace". Přesvědčený člen mormonské církve a narkoman z Bronxu, oba občané USA, budou jednat a uvažovat naprosto odlišně, přesto však budou mít společné vlastnosti, jimž říkáme "americké". Oba budou pravděpodobně podnikaví, dynamičtí, budou tvrdě pracovat a nebudou umět zeměpis. (To je vtip...) Oba budou sdílet množství symbolů a tradic z populární kultury.

Rozdíly mezi nimi budou patřit do subkategorií. Člen mormonské církve bude patřit do subkategorie věřících v Boha, o čemž lze říci, že je to typická americká vlastnost. Existence milionů katolíků v USA neznamená, že nejsou Spojené státy puritánskou protestantskou kulturou.

Existence amerického narkomana, pokud je ateistou, neznamená, že jsou Spojené státy nekřesťanskou fundamentalistickou společností. V USA žijí miliony agnostiků a ateistů - přesto je základem americké kultury náboženství, zejména protestantské křesťanství.

Nelíbí se mi, že Brazilci jsou národem lehce zkorumpovatelných, neodpovědných, nedisciplinovaných, hluboce náboženských lidí. Velmi se mi nelíbí široce rozšířené, typické předsudky latinské kultury vůči homosexualitě. Velmi se mi nelíbí ignorování chudých lidí. Stydím se za to, že bezdomovce ve spánku na ulicích Ria zabíjejí maskovaní policisté po službě. Je to všechno pravda - tak mám očekávat, že cizinci o tom budou mlčet, když se rozhodnou navštívit nebo žít v mou zemi? To je přece nesmysl...

Nejde při tom o to, zda je česká, francouzská, romská či brazilská kultura "lepší" nebo "správnější".

Článek, který jsem vydal tady před pár dny, se snažil dokázat právě tohle: jak relativní jsou odsudky ohledně něčího chování.