Novoroční zamyšlení
Určitě nejsem sám kdo si v těchto dnech klade otázku, jaký asi bude nadcházející rok a jaké změny přinese. Soudě podle jeho prvních minut a zejména podle velmi obvyklé koncentrace "zábavné pyrotechniky" brázdící noční oblohu bych odhadoval, že se od předchozích let příliš odlišovat nebude. Ačkoliv byl rok 2008 prohlášen za reformní, řada odborníků z oboru ekonomie (k nimž se rozhodně nepočítám) považuje nově zavedené změny přinejlepším za první krok správným směrem. Rád bych doufal spolu s dalšími, že další kroky budou následovat, abychom za pár desetiletí nemuseli přemýšlet o tom, odkud budeme splácet vysoké státní dluhy.
Ani pokud se týká vědeckého výzkumu nezdá se mi zatím, že by se blýskalo na výrazně lepší časy. Ačkoliv deklarovaná státní podpora vědě a vzdělání je po dlouhá léta stabilně vysoká již od dob vlády jíž předsedal současný prezident našeho státu, při bližším a dlouhodobém pohledu zjišťujeme, že finanční prostředky určené pro výzkum, univerzity a školy víceméně stagnují nebo přinejlepším velmi zvolna rostou. Pěkných slov o "společnosti vzdělání" jsme si mohli užít na volebních letácích; ve skutečnosti se však věnuje větší pozornost například budování nových dálnic (za nechvalně známé náklady) nežli zastaralým školám a nízkým platům učitelů, jejichž nedávný protest měl bohužel dost malé praktické dopady. Přibližně stejná je situace vědců; ti sice zatím nestávkují (což by asi mělo ještě menší smysl než v případě učitelů), nicméně ani oni nemají příliš na růžích ustláno. Jedním z příznačných rysů dnešní situace je, že získat finanční podporu pro kvalitní výzkumný projekt je i nadále obtížné. Nezanedbatelná část nejlepších odborníků tak musí trávit poměrně podstatnou část své pracovní doby nikoliv bádáním ale sepisováním grantových žádostí z nichž některé budou nejspíše odmítnuty, jiné pak mohou být paradoxně vyhodnoceny jako vynikající i ve světovém měřítku, bohužel se však na jejich financování v rozpočtu nenajdou prostředky. O paradoxy vůbec není nouze: podle průzkumů se v Česku povolání vědců těší u veřejnosti velké prestiži, navzdory tomu ale podle výzkumu Eurobarometru mají Češi o konkrétní vědecké výsledky v porovnání s jinými zeměmi jen nízký zájem. Mnoho na tom zjevně nemění ani různé akce s cílem přiblížit vědu veřejnosti, četné populárně naučné články, televizní pořady, dokonce ani nová rozhlasová stanice pro popularizaci vědy. Možná že tady někde vězí jádro problému: víme přibližně jakým směrem bychom se chtěli ubírat, nějak se nám však nedaří sebrat odvahu k rozhodnutí zbavit se zažitých zvyklostí a doopravdy se na cestu vydat.
U příležitosti nového roku bych si proto přál, aby se nám to nadšení pro vědu a vzdělání z huby do ruky (respektive do rozpočtu) vraziti ráčilo. Myslím si ale, že na optimismus je zatím brzo.
Ani pokud se týká vědeckého výzkumu nezdá se mi zatím, že by se blýskalo na výrazně lepší časy. Ačkoliv deklarovaná státní podpora vědě a vzdělání je po dlouhá léta stabilně vysoká již od dob vlády jíž předsedal současný prezident našeho státu, při bližším a dlouhodobém pohledu zjišťujeme, že finanční prostředky určené pro výzkum, univerzity a školy víceméně stagnují nebo přinejlepším velmi zvolna rostou. Pěkných slov o "společnosti vzdělání" jsme si mohli užít na volebních letácích; ve skutečnosti se však věnuje větší pozornost například budování nových dálnic (za nechvalně známé náklady) nežli zastaralým školám a nízkým platům učitelů, jejichž nedávný protest měl bohužel dost malé praktické dopady. Přibližně stejná je situace vědců; ti sice zatím nestávkují (což by asi mělo ještě menší smysl než v případě učitelů), nicméně ani oni nemají příliš na růžích ustláno. Jedním z příznačných rysů dnešní situace je, že získat finanční podporu pro kvalitní výzkumný projekt je i nadále obtížné. Nezanedbatelná část nejlepších odborníků tak musí trávit poměrně podstatnou část své pracovní doby nikoliv bádáním ale sepisováním grantových žádostí z nichž některé budou nejspíše odmítnuty, jiné pak mohou být paradoxně vyhodnoceny jako vynikající i ve světovém měřítku, bohužel se však na jejich financování v rozpočtu nenajdou prostředky. O paradoxy vůbec není nouze: podle průzkumů se v Česku povolání vědců těší u veřejnosti velké prestiži, navzdory tomu ale podle výzkumu Eurobarometru mají Češi o konkrétní vědecké výsledky v porovnání s jinými zeměmi jen nízký zájem. Mnoho na tom zjevně nemění ani různé akce s cílem přiblížit vědu veřejnosti, četné populárně naučné články, televizní pořady, dokonce ani nová rozhlasová stanice pro popularizaci vědy. Možná že tady někde vězí jádro problému: víme přibližně jakým směrem bychom se chtěli ubírat, nějak se nám však nedaří sebrat odvahu k rozhodnutí zbavit se zažitých zvyklostí a doopravdy se na cestu vydat.
U příležitosti nového roku bych si proto přál, aby se nám to nadšení pro vědu a vzdělání z huby do ruky (respektive do rozpočtu) vraziti ráčilo. Myslím si ale, že na optimismus je zatím brzo.