Přesně před 25 lety byl zavražděn švédský premier olof Palme. Věnoval jsem této události, která otřásla nejen celým Švédskem, článek, který byl dnes uveřejněn v MFDnes. Zde jeho text

Přesně před čtvrt stoletím, 28. února 1986, krátce před půldvanáctou v noci, byl v samotném centru Stockholmu výstřelem z revolveru zavražděn švédský premiér Olof Palme, který se s manželkou vracel z kina. Byl na místě mrtev. Druhá kulka pouze lehce zranila jeho ženu Lisbeth.
Ačkoliv švédská policie patří mezi efektivní evropské policejní sbory, při vyšetřování premiérovy vraždy dokázala udělat snad všechny chyby světa. Příklad za všechny: Obě vystřelené kulky nebyly nalezeny policií při ohledání místa zločinu, ale náhodnými chodci o dva dny později. Před balistickou analýzou byly vyprány a vysušeny, čímž byla znehodnocena většina stop.
Vyšetřování vraždy Olofa Palmeho nebylo ukončeno do dnešního dne. Tak zvaná „Palmeho“ komise říšské kriminální policie, kterou řídili nejvyšší policejní šéfové a v níž v některých údobích pracovalo až ke stovce kriminalistů, se za dvacet pět let nepohnula z místa, ač vyprodukovala ohromné množství vyšetřovacích protokolů. Udivení švédští daňoví poplatníci se v těchto dnech dozvěděli, že její spisy zaplňují přes 225 metrů polic…K vypátrání vraha nepomohla ani odměna 15 mil. € za odhalení vraha, kterou vypsala Švédská vláda.
Soukromé vyšetření vraždy, o které se pokusil Palmeho dobrý starý přítel, také nevedl nikam a stálo místo švédskou ministryni spravedlnosti.
Švédská policie sice přišla s řadou „podezřelých“ – všechny její teorie však vždy opakovaně končily ve slepých uličkách: ať už to byl náhodný bezdomovec (který byl dokonce soudem prvního stupně odsouzen na doživotí – odvolacím soudem byl však plně zproštěn podezření), či kurdské či jihoafrické teroristické skupiny. Po uplynutí čtvrt století se analytikové začínají znovu přiklánět k versi, že Palme mohl být zavražděn nějakou extrémně pravicovou skupinou, která by mohla mít zájem na odstranění mimořádně schopného švédského socialistického politika.
Palme byl totiž přirozeným novým vůdcem švédské sociální demokracie, která úspěšně vedla zemi již mnoho desítek let. Stal se předsedou sociální demokracie po legendárním Tage Erlanderovi a ve svých 42 letech byl vůbec nejmladším evropským premiérem. Olof Palme, který pocházel z rodiny známých a bohatých politiků a podnikatelů, získal po válce vzdělání v USA, znal dokonale hlavní světové jazyky, vyznal se výborně v mezinárodní politice a uměl se suverénně pohybovat v mezinárodních politických sférách. Palme se velice brzo stal politikem, respektovaným nejen ve Švédsku ale i v zahraničí: např. Palmeho mezinárodní komise, jejímiž členy se stali významní politici nejen ze Západu, ale i ze sovětského bloku, se snažila odstranit globální nebezpečí, spojená s existencí jaderných zbraní. Palme byl ostrým kritikem americké intervence ve Vietnamu; jako švédský premiér dokonce neváhal jít ve Stockholmu spolu s představitelem Vietcongu v čele velkého protestního průvodu proti americké intervenci ve Vietnamu. Jeho gesto vyvolalo skoro přerušení diplomatických vztahů mezi USA a Švédskem, jinak velmi spřátelených zemí.
Vztahy Olofa Palmeho k Československu byly tradičně velmi dobré. V roce 1948 navštívil několikrát naší zemi a měl možnost zblízka pozorovat nástup komunistické diktatury. V roce 1948 dokonce uzavřel fiktivní sňatek s československou občankou Jelenou Rennerovou. Pomohl ji tak opustit Prahu a dkonce ji zařídil stipendium ve Švédsku na lékařské fakultě. Palme byl i velmi ostrým kritikem sovětské okupace Československa a následující normalizace. V jednom ze svých známých projevů neváhal veřejně nazvat československého presidenta Husáka „kreaturou diktatury“. Svou autoritou Olof Palme pomohl desítkám rodin ze zemí sovětského bloku přesídlit na Západ či do Israele a spojit se se svými rodinami či příbuznými a.
Spolu s Willi Brandtem, Bruno Kreiským , Francois Mitterandem a Haroldem Wilsonem patřil Olof Palme k nejrespektovanějším sociálnědemokratickým vůdcům v Evropě.
Olof Palme byl, přirozeně, pro mnohé Švédy též politikem značně rozporuplným – za jeho života mu mnozí nemohli přijít na jméno. Jeho tragická smrt však jakoby kouzelným proutkem změnila vztah švédské společnosti k němu: násilný způsob řešení politických problémů či konfliktů nebyl většině Švédů po duši. Týdny, ba měsíce po Palmeho zavraždění, byly na místě vraždy denně náruče čestvých květin, které tam kladly tisíce obyčejných Švédů. Pravicové vedení stockholmské radnice se krátce po zavraždění premiéra usneslo pojmenovat místo, na které byl zavražděn, na ulici Olofa Palmeho.
Za uplynulé čtvrtstoletí byly ve Švédsku uveřejněny desítky knih, které se snaží vysvětlit „fenomén“ Palmeho i jeho vraždu.
Protože vražda byla podle švédských zákonů promlčena po 25 letech, švédský Riksdag se cítil povinován v roce 2010 pozměnit trestní zákon: pro jistotu zavedl nepromlčitelnost vraždy. I když, po pravdě řečeno, dnes ve Švédsku už asi málokdo ještě věří či doufá, že po uplynutí čtvrt století, bude švédská policie schopna skutečného vraha švédského premiéra Olofa Palmeho vypátrat a postavit před soud.