Masaryk a Paderewski, dvě osobnosti, které se (ne)setkaly

28. 10. 2011 | 21:55
Přečteno 5374 krát
Setkali se, pochopitelně. V posledních měsících první světové války si ve Washingtonu nejspíš podávali dveře pracoven a salonů předních politiků Spojených států včetně samotného prezidenta Woodrowa Wilsona. Osudy Československa a Polska, států, o jejichž vznik se tolik zasloužili, se však v meziválečném období navzdory úsilí těchto dvou státníků nakonec nesetkaly.

Český humanista a politik, polský klavírní virtuóz a hudební skladatel, později první prezident Československé republiky a předseda vlády a ministr zahraničních věcí tzv. druhé polské republiky. Dvě výjimečné osobnosti, které ani v nejvyšších diplomatických kruzích Evropy a Spojených států nebylo možné přehlédnout.

Ve službě vlasti
Ignacy Paderewski do služeb své – po sto dvacet tři let rozdělené – polské vlasti vstoupil už jako světoznámý skladatel a klavírista. V letech 1917 – 1919 byl předním představitelem Polského národního výboru v Paříži, polské obdoby Československého zahraničního komitétu (později Národní rady československé). Paderewski jej zastupoval především ve Spojených státech, kde měl postavení hudební celebrity a značný vliv na početnou polskou komunitu. V prezidentských volbách v listopadu r. 1916 i díky Paderewského „agitaci“ volili američtí Poláci masově Woodrowa Wilsona. To Paderewskému otevřelo dveře Bílého domu pro přímá jednání s prezidentem o budoucnosti polského státu. Jejich výsledkem byl třináctý bod čtrnáctibodového Wilsonova plánu na poválečné uspořádání světa: uváděl nárok na sjednocení, nezávislost a přístup Polska k moři.

null
null

Ignacy Jan Paderewski (1860 - 1941)

Když Wilson přednesl 8. ledna 1918 svůj mírový plán Kongresu (teze o právoplatnosti polského nároku byla však již obsahem jeho projevu v Senátu o rok dříve), americká podpora Masarykem propagované myšlence založení společného státu Čechů a Slováků se zatím skrývala jen pod souhrnným bodem číslo deset, věnovaným „autonomii národů Rakousko-Uherska“.

Paderewského Výbor pro pomoc Polákům dokázal jeho přičiněním na pomoc válkou souženým krajanům shromáždit ve Spojených státech takřka 9 miliónů dolarů. Také benefiční koncerty slavného polského klavíristy byly ohromně úspěšné. Český univerzitní profesor Masaryk, byť o deset let starší, přijel do Spojených států jako oproti němu neznámý člověk. Své diplomatické aktivity mohl vyvíjet jen s pomocí nezištných mecenášů. O to pronikavěji musel zapůsobit svým intelektem, argumentací a politickým talentem.

Spojenci a rivalové
Mezi Paderewským a Masarykem existovala po určitý čas jakási rivalita o vůdcovství mezi představiteli slovanských národů v Americe. Z hlediska Polska byli Čechoslováci, Ukrajinci a Litevci konkurenty ve věci územních nároků. Paderewski musel zapojit veškerý svůj šarm, diplomatický talent a takt, aby s nimi se všemi udržel korektní kontakty a zamezil sporům – vyvolávaným především antisemitskými a nacionalistickými projevy národního demokrata Romana Dmowského – které by vrhly špatné světlo na Polsko a vystavily ho podezření, že je nepřátelské nejen k polským Židům, ale i k ostatním národům ve svém okolí.

Když byla v říjnu roku 1918 z iniciativy amerického sociologa Herberta A. Millera ve Filadelfii vyhlášena Demokratická středoevropská unie, organizace dvanácti utlačovaných národů střední Evropy, stanul v jejím čele jako její prezident právě Masaryk. Paderewski po jeho boku. Masaryk promyslel a sepsal principy fungování unie, která měla spíše než jako federace – což byla nejspíše americká vize, do které se pomítal zakladatelský příběh Spojených států – vyhlížet jako rámec pro spolupráci subregionálních bloků, např. balkánské federace, ale také svazku československo-polského.

Na jedné z konferencí východoevropských národů prý Paderewski, informován o tom, že Masaryk hodlá vznést určité nároky, o kterých by polská strana musela diskutovat, přednesl projev nikoli o Polsku, ale o představitelích ostatních národních hnutí, který zakončil ódou na adresu Masaryka a Čechů. Masaryk, který se ujal slova vzápětí, musel kompliment oplatit, a poněkud pozměnit svou připravenou řeč. Paderewski byl přesvědčen, že nevyhnutelné spory musí být řešeny teprve později, přímo mezi dotčenými státy a nikoli v emocionálně vypjatém ovzduší emigrantských kruhů. A byl si pravděpodobně vědom, že Masaryk chápe tento postoj podstatně lépe, než někteří jeho vlastní krajané zúčastnění v jednáních. Nepochybně ani on nestál o to, aby se americká veřejnost stala svědkem trapných dohadů hrstky evropských emigrantů a jejich přetahování o území, která jim nota bene zatím ani nepatřila. Z dopisu Paderewskému z 20. listopadu 1918, ve kterém ho Masaryk informuje o svém návratu do vlasti a o přípravách na mírovou konferenci, je patrná úcta a zdvořilá náklonnost.

Projekt těsné spolupráce národů střední Evropy a malé Asie, Čechoslováků, Poláků, Jugoslávců, Ukrajinců, Rusínů, Rumunů, Litevců, rakouských Italů, tureckých Řeků, Albánců, Arménů a také palestinských sionistů měl nahradit soupeření rozpadajících se velmocí v regionu. Neměl dlouhého trvání. Dva dny po prvním kongresu Unie byla vyhlášena Československá republika a krátce poté se rozhořel polsko-ukrajinský spor o Lvov. Zdrojem vleklých neshod, které prakticky po celé meziválečné období kalily vztahy mezi Polskem a Československem, byla těšínská otázka.

null
null

Paderewského pomník ve Varšavě


Paderewski se později v roli polského premiéra a ministra zahraničí usilovně snažil o kompromis s Československem, do konce své mise věřil v dobrou vůli Beneše i Masaryka. Hlavní nebezpečí cítil ze strany Německa, také proto hledal uklidnění na jižní hranici a podporoval plány na uzavření polsko-československé vojenské smlouvy o pomoci při obraně západních hranic. Oba plány ztroskotaly. Těšínská otázka byla po krátkém vojenském střetnutí mezi oběma státy dočasně vyřešena rozdělením sporného území.

V prosinci roku 1919 Paderewski rezignoval na svou funkci. Stal se polským vyslancem při společnosti národů v Ženevě a v r. 1922 z politiky odešel. Byl zklamán vývojem v Polsku, který vyústil v roce 1926 v převrat a nastolení autoritativního režimu.

Zpráva o smrti T. G. Masaryka ho zastihla ve švýcarské emigraci. Prý ho zarmoutila. Jistě si připomněl velké naděje, plány a úspěchy, které provázely jeho a Masarykovo americké angažmá. A také události, které znemožnily jejich pozdější spolupráci ve prospěch zamýšleného spojenectví Polska s Československem. Meziválečné osudy oněch dvou zemí se rozešly, aby je později spojil Hitler a Stalin.

null
null

Kabinetní fortepiano značky Hofer bylo od r. 1919 součástí zařízení Paderewského apartmá ve varšavském hotelu Bristol. Paderewski jej v r. 1932 věnoval Józefu Beckovi při příležitosti jeho jmenování ministrem zahraničních věcí Polska. Piano posléze nenásledovalo Becka do Rumunska, kam musel v září r. 1939 uprchnout s polskou vládou, ale zůstalo v péči rodiny Beckovy ve Varšavě. Odtud se po mnoha desítkách let dostalo do Muzea polské emigrace.


Zdroje: Muzeum polské emigrace ve Varšavě; Drozdowski, M. M.: Ignacy Jan Paderewski, zarys biografii politycznej; Zamoyski, A.: Paderewski; Kovács, I.: Piłsudski… Katyň… Solidarita… Klíčové pojmy polských dějin 20. století; Kovtun, J.: Republika v nebezpečném světě

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy