Velký třesk proti opatrnému našlapování. Střety ideologií proti pragmatismu. To jsou asi základní rozdílnosti v přístupu. Odlišné byly také počáteční podmínky - značně extrémnější v Číně, včetně téměř všeobecné chudoby a trpkých zkušeností z kulturní revoluce.

Posvěcení touhy po rychlém zbohatnutí a obtížné vytváření právního státu jsou asi základními podobnostmi. Pokud odhlédneme od ideologických rozdílů, podobný je taky rozsah celkového dopadu transformace na společenské hodnoty. Ctnost chudoby a rovnosti se stala minulostí a změny v žebříčcích hodnot u některých skupin způsobují extrémní přístupy nebo určitou vnitřní rozpolcenost.

V roce 2009 Čína oslaví 30 a Česko 20 let transformace. Podle průzkumů veřejného mínění jsou spokojenost a optimismus větší v Číně, i když všeobecný blahobyt a životní úroveň je zatím stále mnohem vyšší v Česku.

Skutečnost je samozřejmě mnohem komplexnější. Zkusím tady krátce vyzdvihnout některé zajímavé rysy české a čínské transformační zkušenosti.


Odlišný přístup

Hned! České reformy po listopadu 1989 vycházely z jistot principů. Trh funguje nejlépe. Soukromé vlastnictví vede k dobrému hospodaření a konkurenceschopnosti. Vstup zahraničního kapitálu povede k rychlé modernizaci ekonomiky. Demokracie. Svoboda. Teď.

Hlavně neudělat chybu! Čínské reformy zahájené Xiaopingem Dengem v roce 1979 se vyznačovaly opatrným testováním. Byly v počátcích tak malé, že se projevily jako opravdová transformace až s odstupem 10-15 let. Nejprve rolníci dostali k pronájmu kousek půdy a právo ponechat si malou část úrody na prodej mimo státní výkupny. Začalo se tolerovat podnikatelství v malém rozsahu. Zahraniční investice získaly přístup do čtyř malých regionů. Pomalu se rozšiřovalo udělování povolení k dovozu. Změny na úrovni politické postupují z pohledu zahraničních pozorovatelů tempem hlemýždím.

Co se podařilo

Sociální jistoty v Česku. Česko si udrželo kontinuitu celkem dobře fungujícího sociálního systému. Zdravotnictví, systém sociálního zabezpečení i školství pokračovaly ve své tradici celkem dobrého standardu. Některé dobré aspekty, jako třeba určitá adekvátnost starobního důchodu a dostupnost předškolní výchovy nebo sportu, se vytratily. V jiných směrech došlo ke zlepšení, včetně modernizace zdravotní péče a učebnic. Reformy pokračují a mají možnost dál stavět na dobrých základech.

Hospodářská evoluce v Číně. Číně se podařilo udržet určitou kontinuitu ve výrobě. Dovozní přirážky klesly na průměrných 20% až po 20 letech postupného otevírání se zahraničnímu trhu. Státní podniky měly nejméně 15 let na to, aby se přizpůsobily tlaku zahraniční konkurence. Státní podniky byly postupně privatizovány a převáděny na komerční základy, někdy společně se zahraničními partnery. Propouštění desítek milionů jejich zaměstnanců nebylo velkým problémem v době, kdy pracovních míst v soukromém sektoru vznikalo mnohem více. Nabídka a kvalita výrobků i služeb se úspěšně přizpůsobovaly domácí a zahraniční poptávce.

Makroekonomická stabilita. Obě země uspěly v makroekonomické politice. Zhodnocování koruny i renminbi je toho symbolem. Inflace i státní dluh byly v průběhu transformace pod kontrolou. Obchodní i kapitálový účet bez velkých schodků nebo dokonce v přebytku. To vše vypovídá o dobré disciplíně v souladu se základními makroekonomickými zákonitostmi. Ve většině jiných zemí není taková disciplína vůbec samozřejmostí.

Co se tak úplně nepodařilo

Přežití z vlastní kapsy v Číně. V Číně se zatím nepodařilo vytvořit funkční sociální systém. Původní rudimentární systém zdravotnictví a sociálního zabezpečení se v počátcích transformace z nedostatku státní pozornosti a financí zhroutil. Až v posledních letech dochází k rychlému zlepšování. Povinná základní devítiletá školní docházka a malá finanční podpora pro chudé na venkově se teprve teď stává skutečností. O způsobech zajištění základní zdravotní péče, starobního důchodu a středního školství jako možnost pro všechny se diskutuje s cílem dosáhnout základní standardy kvality a všeobecné dostupnosti v roce 2020.

Hospodářské ztráty v Česku. Transformace byla asi bolestnější než být musela pro českou ekonomiku. Mnoho podniků nemělo čas se přizpůsobit konkurenčnímu prostředí nebo byly poškozeny tunelováním. Rostou sice podniky nové a konkurenceschopné. A zahraniční účast i domácí talent přinášejí nové technologie a úspěch na mezinárodních trzích. Promyšlenější a strategičtější přístup během reforem, včetně vytvoření vhodného institucionálního rámce pro kupónovou privatizaci, však mohl českou ekonomiku uchránit mnoha velkých zbytečných ztrát v oblasti výroby a zaměstnanosti. Také mohl omezit hořké ztráty v důvěře společnosti.

Právní stát? Obě země se zatím marně snaží vytvořit právní stát. Zákony a regulace se ve skutečnosti jen těžko naplňují. Soudům a kontrolním orgánům na místní úrovni často chybí kapacita nebo zájem.

Korupce a nepříznivé propojení státu s byznysem oslabuje hospodářské výsledky a narušuje společenské klima. V Číně je problém korupce oficiálně uznán a korupce je trestána desítkami poprav a tisíci uvěznění každý rok. V Česku je korupce vděčným tématem pro svobodný tisk.

Česko je popředu v demokracii a politických svobodách. Hrubé nedostatky v politické praxi však hodnotu tohoto náskoku snižují.

Cesta do budoucna

V čem bude hlavní rozdíl do budoucna? Čína se stává světovou velmocí a bude stále více schopna prosazovat na mezinárodním poli svoje hospodářské i geopolitické zájmy. Pro Českou republiku je uplatňování vlastních zájmů do značné míry podmíněno členstvím a konstruktivním působením v Evropské unii a do určité míry také vztahy s USA … a s Čínou.