K osmi letům a šesti měsícům byl v lednu tohoto roku odsouzen íránský student Majid Tavakoli. Není to zdaleka jediný mladý aktivista, kterého současný íránský režim za projevení vlastního názoru poslal na dlouhá léta za mříže (v tom lepším případě), přesto je jeho situace specifická. Po jeho uvěznění se totiž po celém světě zvedla vlna solidarity zarámovaná vtipnou kampaní, která se íránskému režimu vrátila jako bumerang.
Minulý týden – 23. února v jednu hodinu ráno, zemřel pod policejním dohledem jeden z kubánských politických vězňů Orlando Zapata Tamayo. Zemřel po hladovce trvající 83 dní, kterou protestoval proti nelidským podmínkám v kubánských věznicích. Zemřel, protože kubánská vláda jeho případ i požadavky ignorovala: nebyl opozičním křiklounem, nerad se fotil a nestál o popularitu. Byl obyčejným zedníkem, kterému se prostě nelíbilo, že mu někdo jiný diktuje, co má říkat, jak se má chovat a co si má myslet. Uplatňování těchto zdánlivě banálních svobod mu vyneslo dohromady 36 let vězení nepodmíněně, 36 let natvrdo v podmínkách, o kterých všichni Kubánci vědí, jak jsou devastující.