Roubalovy punčošky
Byla to jedna z hlavních zpráv pátečního ranního zpravodajství. Dvojnásobný vrah Roubal odsouzený na doživotí se soudí o svá práva na podporu zdraví a zdravotní pomůcky, žaluje snad zdravotní pojišťovnu, to jsem už přesně neslyšela, zahlédla jsem jen růžolícího dobře živeného člověka, který je za pozornosti kamer a v pohodě eskortován k soudu. Člověka, který podle téže zprávy zabil dva lidi tak, že je svázal do kozelce a nechal pomalu umírat. Zpravodajství znovu opakovala i tyhle detaily. Strašná smrt. Středověký způsob popravy. Jsem odpůrcem eutanázie, to jsem již deklarovala. Platím dost vysoké daně a z nich také na to, aby obdobní lotři nebyli zabíjeni, ale mohli svůj promrhaný život dožít mimo naši společnost. Nechci o nich vědět už ale dále vědět, nechci znovu a znovu slyšet, čeho tak strašného se dopustili, protože si to jako lékařka dost dobře a živě dokážu představit ve všech fyziologických a anatomických detailech a mrazí mě z toho.
Naše politiky (narozdíl od Sarkozyho či Obamy) Alzheimer nezajímá
Naše politika možná Plán Alzheimer nepotřebuje. U nás je to fajn a politikové mají jiné zájmy a starosti. Nepotřebují si přece už dále “populisticky” zvyšovat svou popularitu, jak to činí jiní političtí nýmandi, například jistý Sarkozy, který osobně dohlíží nad francouzským Plánem Alzheimer a v poslední době i jistý Barrack Obama, o kterém se zmíním dále.
Příkazem ani metodickým pokynem se pták zpívat nenaučí (ale člověk taky ne)
To je docela důležitý poznatek, který je bohužel zcela zřejmý jen u ptáka. U člověka mnohdy ne. A nejde jen o zpívání, tam to asi nikomu nevadí, nakonec mnoho mile šeptajících lidí se stalo slavnými. Jsou ale jiné činnosti, které je zapotřebí se učit, aby je člověk uměl a znal, tedy teoreticky i prakticky. K tomu máme školy a celý systém pre- i postgraduální výchovy. Ve zdravotnictví to přes veškeré stesky docela funguje, a tak zpravidla vyšetřují, ošetřují a operují ti, kteří se to naučili nejen ve škole ale také v další praktické přípravě pod vedením v oboru zkušených odborníků, kteří je naučili potřebným dovednostem. I když - i tady hrozí změna k horšímu, týká se to zejména geriatrie, ale to je nad rámec tohoto krátkého článku. Každý obor má své určité specifické výkony, kterým se adepti v průběhu přípravy učí, aby je znali a uměli. Nu a mezi tyto výkony patří také různé způsoby evaluace (zhodnocení) funkčního stavu a potenciálu člověka, kterými disponují obory rehabilitace, geriatrie, medicína dlouhodobé péče, paliativní medicína, psychiatrie, každý z nich s ohledem na specifickou problematiku a potřeby svých pacientů. Lékaři se učí těmto komplexním problémům teoreticky rozumět i prakticky je provádět.
K některým fenoménům reformy zdravotnictví
Jedna kolegyně ve své dizertační práci srovnává etiku alokace zdrojů v jednotlivých zdravotnických systémech a zabývá se tak i vývojem těchto systémů u nás a v Evropě. To srovnání je zajímavé. Na západ a sever od našich hranic je tomu tak, že nejprve expertní týmy připraví analýzy a představí východiska. K tomu se rozvine široká veřejná diskuse, která vyústí politickým rozhodnutím ve změnu, která je nejvíce přijatelná. U nás to je již po mnoho let tak, že sice vědecké týmy připravují podklady (ty jsou však jaksi trpěny nikoli diskutovány), o zdravotnictví se diskutuje stále, ale zejména na povrchu spoluúčasti – a změny nastávají na základě politických rozhodnutí, která se ani o jedno ani o druhé neopírají.
Jak chutná bezmoc?
V posledních měsících se občas diskutovalo o dlouhodobé péči, diskuse se ale často soustředila na otázku možné finanční spoluúčasti a zpravidla záhy ustala. Ministr zdravotnictví a ministr práce a sociálních věcí deklarovali ve společném memorandu vůli domluvit se právě v oblasti dlouhodobé péče, tedy na onom problematickém „pomezí“ péče zdravotní a sociální. Snad je to určitý příslib zlepšení, domnívám se s opatrným optimismem….
Pražské kolo, testosteróni a sublimace cyklistů
Podle názvu tenhle příspěvek s tématem mého blogu (stáři) nesouvisí, ale oslí můstek se přece najde. Na stále četnější otázky o tom, jak nejlépe stárnout, odpovídám, že je důležitá hlavně přiměřená duševní i tělesná aktivita (a tak dále). Nu, a abych nebyla jen teoretikem, rozhodla jsem se, že zvýším množství pohybu – svého. Vzhledem k tomu, že jsem byla po celý život spíše sportovním antitalenten, byla moje volba vcelku jednoduchá.
Zázraky v medicíně
Včera proběhla všemi televizními novinami úžasná zpráva: mladá žena po transplantaci srdce porodila zdravou holčičku. Obrazové zpravodajstí přineslo záběry rozzářené maminky, zdravého krásného miminka, sympatickéhé dojatého otce i kardiochirurga, který transplantaci srdce provedl a teď přišel skromně poblahopřát s kytičkou. Skutečně pozitivní zpráva, která určitě do zpravodajství patří, která určitě každého potěší, protože opravdu dobrých zpráv je ve zpravodajství málo. Je to informace, která mimo jiné hovoří o vynikající úrovni naší akutní lékařské péče, což člověka také potěší. Redaktoři i dotazovaní lékaři hovořili o tom, že obdobným případů je na celém světě zhruba jen stovka – stovka mezi miliony či miliardami.
V akutní péči jsme špičkoví. A dál?
V závěru minulého týdne se v Praze uskutečnil zajímavý mezinárodní seminář pořádaný občanským sdružením CEREBRUM, které se zabývá problematikou traumatického poškození mozku. Uvědomila jsem si vlastně až dodatečně, že moje rodinná zkušenost s tímto poraněním byla jedním z faktorů, které ovlivnily mé profesní zaměření a koncipování projektu Gerontologického centra, zařízení, kterému bude za dva roky dvacet let.
Čeští europoslanci a Alzheimerova choroba
Začátkem ledna jsem ve svém blogu (Imunita proti Alzheimerovi) zveřejnila výzvu skupiny poslanců Evropského parlamentu, která navrhla svým kolegům, aby podpisy podpořili, a uvedli tak v platnost Deklaraci o boji s Alzheimerovou chorobou a podobnými onemocněními
Imunita proti Alzheimerovi
Alzheimerova choroba a boj proti ní byla jednou z významných priorit francouzského předsednictví Evropské unie. Informuje také o současné situaci v péči o tyto nemocné (a chronicky nemocné seniory) u nás, ale k tomu se již vracet nebudu, tím jsem se zabývala v předchozích článcích. Skupina poslanců Evropského parlamentu v čele s francouzskou europoslankyní Francoise Grosstete navrhla členům Evropského parlamentu, aby svými podpisy podpořili a uvedli tak v platnost Deklaraci o boji s Alzheimerovou chorobou a podobnými onemocněními (Písemné prohlášení č. 80/2008).
