Jak se mohlo Němcům stát, že ve 30. letech propadli tak militantnímu nacionalismu, vražednému antisemitismu a fašismu? Jakto, že se to stalo i vzdělaným osobnostem vědy, filozofie a umění? Jak se mohlo stát, že vývoj nechali dojít tak daleko ti, kteří nebyli jeho aktéry, ale přihlíželi nacistickým pochodům, napadání židovských komunit, nebo dokonce agresivní NSDAP volili a pak museli prchat? Obdobně musíme pečlivě zvažovat, jak se formovalo zázemí komunistického puče u nás, konfiskacemi, znárodňováním, pak volbami a nakonec pochodem ozbrojených milicí v ulicích, zatýkáním a justičními vraždami.

Manipulace do nenávisti a nesnášenlivosti, zastrašování občanů dnes začíná znovu expandovat i u nás. Od extremistických pochodů v okolí sociálně devastovaných romských ghet a v jejich sousedství sužovaném expanzí neřešených sociálních a bezpečnostních problémů, přes himmlerovské návrhy "konečného řešení" paní Edelmannové v České televizi, bez adekvátní tvrdé reakce moderátora i účastníků, jakkoli je přece známo, že takový vývoj končil v plynových komorách. Zcela obskurní, freudovsky podvědomý, výrok o "kůži" mluvčí ministra Kocába, pronesený rasově akcentovanou starostkou a senátorkou Janáčkovou, opět vysílaný v České televizi při expozé starostky Řápkové v Senátu.

A můžeme pokračovat rasistickými spoty neonacistických stran, které sice byly staženy, ale lživé zastrašování sudetskými Němci a konfiskacemi majetku v klipu Jany Bobošíkové zůstává nepovšimnuto.

Profesionální propagace nenávisti

Provokování nepřátelství a nenávistné štvaní prostupuje celou volební kampaň. Negativní je kampaň ČSSD, ať již odpudivým a nepodloženým obviňováním ODS z rozpoutání krize, nebo celoplošnými inzeráty s daňovými "úsporami" Mirka Topolánka, které silně připomínají jakešovské diskreditace populárních signatářů protikomunistických petic v roce 1989.

Tyto destruktivní a extremizační kampaně cíleně připravují sofistikovaně reklamní a PR agentury na podkladě manipulovatelnost hledajících výzkumů veřejného mínění z dílny renomovaných výzkumných agentur. A slyšíme dokonce politology, kteří vidí silná a extremistická sdělení jako základ úspěchu politické komunikace, ve vzájemném napadání a konfrontaci vidí jádro politiky.

Na vrcholu se nyní ocitá vrstva starostů v čele s Ivanou Řápkovou, která mimo pochybnost účelově strhává ODS do rasového extremismu, a opět s podporou jakýchsi PR agentur a manipulací s médii. A propadá nejen Česká televize, ale i bývalé "disidentské" Lidové noviny. Propadají moderátoři na volné noze, propadá i Senát, který není schopen zabránit rasistické rétorice na své půdě v takzvaném "veřejném slyšení".

Služba veřejnosti, nebo extremismu?

Máme se znovu bát? Chceme, aby opět muselo z téhle země odejít několik set tisíc lidí? Neměli jsme dost nacistických a komunistických lágrů a vybíjení elit? Komu tohle může sloužit? Je to skutečně služba demokracii a volné politické soutěži? Nebo je to služba jejímu deformování ve prospěch extremizace české politiky? To vše po zbabraném předsednictví Evropské unii a okamžitém a prudkém propadu naší kredibility v očích našich partnerů. A také po velkém propadu našeho vlivu.

Nelze nevnímat nárůst radikálních nálad a postojů. Házení vajíček jako reakce na populismus. Nezačnou létat dlažební kostky? Zastavíme se u napadání webových serverů? Nebo se k nám znovu vrátí, napřed kuloárně a pak z řečnických pódií výrazy jako "židobolševickounionistický", které se již objevují jako neověřené citace v novinách?

Je na čase se zastavit. Je na čase regenerovat a prosazovat základní evropskou slušnost a chování, včetně jazyka, žurnalismu a politiky. Myslím, že pokud nás česká politika a její PR manipulátoři tlačí negativní cestou, je na odpovědnosti veřejnosti nenechat se manipulovat tímto směrem a tlačit odpovědnost politiků za zlepšování, a nikoli zhoršování politické kultury, natožpak akceptaci rasismu. A je na odpovědnosti zejména novinářů, politologů i respektovaných osobností tuto vlnu svinstva pojmenovat a zastavit.

Za další vývoj této země jsme odpovědní všichni, nejen "machři" z reklamních a PR agentur a jejich hurvínci a klienti na politické a mediální forbíně. Odpovědné jsou obě velké politické strany i ti, kdo jim v agresivní negativní kampani proti sobě sekundují.

Omezíme si volbami svou svobodu na dva extrémní póly, které se budou jen vzájemně ničit a rozdělovat společnost? Ano i o této otázce je tato volební kampaň a tyto volby. Omezíme si svobodu směrem k nesnášenlivosti nebo se vydáme k odbornému a věcnému dialogu všech, kdo mají co říci bez ohledu na to zda patří k některé velké straně? Letošní ničivá a extrémní kampaň může být předobrazem extremizace našeho politického života v budoucnosti. Je to skutečně to co chceme?

Upravená verze textu z HN 29.5.2009