T r p a s l í c i
Článku si všml muž, který se díval do mých novin.
Měl hlavu na mém rameni. Položil si ji tam nedobrovolně, protože jinam ji dát nemohl.
V metru byl totiž hrozný nával.
Článek měl titul PROFESOR HANSEN CHCE PĚSTOVAT TRPASLÍKY.
Vědec tvrdil, že zmenšit lidi je konečně řešením proti přelidnění na zemi.
Na tom místě byly noviny bohužel přeloženy. Museli jsme proto požádat pána v lehce pomačkaném klobouku, zda by se na okamžik trochu zaklonil.
"Armády s menšími vojáky by se mohly snadněji přesouvat na území nepřítele. Kromě toho by vojáci byli menším cílem v poli..."- přečetl jsem nahlas.
"Není to fantastické?" ozval se muž na mém rameni.
Nikdo jeho nadšení nesdílel.
"Jak chce ten člověk udělat z lidí trpaslíky?" zajímal se pán v lehce pomačkaném klobouku.
"To se dozvíme, až se mi podaří noviny obrátit," řekl jsem.
Pokusil jsem se o to, ale uvízl jsem za nějakým opaskem. Bylo nutné zjistit, kdo ho má na sobě. Uspořádali jsme malou anketu. Ozval se člověk, který řekl, že sní o dni, kdy konečně padne celá tato vláda a nová zorganisuje slušnou dopravu. Pak pravil, že bohužel má obě ruce v kapsách a nemůže je momentálně vyprostit, takže se k opasku nedostane.
"Zkuste se trochu zavrtět," radil mu muž na mém rameni.
Muž poslechl. Když se mu podařilo, mohl jsem noviny obrátit.
"Zmenšení vojáci by mohli stejně snadno obsluhovat knoflíky raketových pultů a odpalovacích zařízení," pokračoval jsem v četbě.
Pán v lehce pomačkaném klobouku řekl, že by se s tím zmenšováním mělo začít hned. Důvod je prostý: dýchám mu na krk.
Omluvil jsem se a lehce jsem pootočil hlavu.
"Také v civilní dopravě by bylo možno přepravovat více pasažérů. A to jak letecky, tak v prostředcích pozemní dopravy," pokračoval jsem v četbě článku.
"To je nesmysl," nesouhlasil pán v lehce pomačkaném klobouku.
"Proč?" divil se muž na mém rameni.
"Protože je mi jedno, jestli mi někdo dýchá na krk, nebo měří jen devadesát centimetrů a dýchá mi na záda."
Využil jsem nastálého ticha a pokračoval jsem v četbě.
Dozvěděli jsme se, že profesor uvažuje o operaci, kterou by upravil lidskou hypofýzu tak, že by snížil růstový hormon v těle.
"V tom případě by ale bylo nutno změnšit všecky šaty, byty a nábytek," ozvala se paní kdesi nalevo.
Pán v lehce pomačkaném klobouku dospěl k závěru, že o zmenšení vojáků by musela být podepsána mezinárodní dohoda.
Muž, který snil o pádu vlády řekl, že první co by udělal, by bylo zmenšení všech ministrů na jeden centimetr.
Několik cestujících vřele souhlasilo.
Cestou domů jsem se zastavil u poštovní schránky.
Rozhlédl jsem se kolem sebe a pak jsem si klekl.
Chtěl jsem zkusit, jaké by to bylo, kdybych byl trpaslík a chtěl bych hodit do schránky dopis.
Starší paní mi vzala dopis z ruky a hodila ho dovnitř.
Pak se na mne soucitně usmála a vtiskla mi do dlaně nějaké drobné.
(psáno pro LN)
Měl hlavu na mém rameni. Položil si ji tam nedobrovolně, protože jinam ji dát nemohl.
V metru byl totiž hrozný nával.
Článek měl titul PROFESOR HANSEN CHCE PĚSTOVAT TRPASLÍKY.
Vědec tvrdil, že zmenšit lidi je konečně řešením proti přelidnění na zemi.
Na tom místě byly noviny bohužel přeloženy. Museli jsme proto požádat pána v lehce pomačkaném klobouku, zda by se na okamžik trochu zaklonil.
"Armády s menšími vojáky by se mohly snadněji přesouvat na území nepřítele. Kromě toho by vojáci byli menším cílem v poli..."- přečetl jsem nahlas.
"Není to fantastické?" ozval se muž na mém rameni.
Nikdo jeho nadšení nesdílel.
"Jak chce ten člověk udělat z lidí trpaslíky?" zajímal se pán v lehce pomačkaném klobouku.
"To se dozvíme, až se mi podaří noviny obrátit," řekl jsem.
Pokusil jsem se o to, ale uvízl jsem za nějakým opaskem. Bylo nutné zjistit, kdo ho má na sobě. Uspořádali jsme malou anketu. Ozval se člověk, který řekl, že sní o dni, kdy konečně padne celá tato vláda a nová zorganisuje slušnou dopravu. Pak pravil, že bohužel má obě ruce v kapsách a nemůže je momentálně vyprostit, takže se k opasku nedostane.
"Zkuste se trochu zavrtět," radil mu muž na mém rameni.
Muž poslechl. Když se mu podařilo, mohl jsem noviny obrátit.
"Zmenšení vojáci by mohli stejně snadno obsluhovat knoflíky raketových pultů a odpalovacích zařízení," pokračoval jsem v četbě.
Pán v lehce pomačkaném klobouku řekl, že by se s tím zmenšováním mělo začít hned. Důvod je prostý: dýchám mu na krk.
Omluvil jsem se a lehce jsem pootočil hlavu.
"Také v civilní dopravě by bylo možno přepravovat více pasažérů. A to jak letecky, tak v prostředcích pozemní dopravy," pokračoval jsem v četbě článku.
"To je nesmysl," nesouhlasil pán v lehce pomačkaném klobouku.
"Proč?" divil se muž na mém rameni.
"Protože je mi jedno, jestli mi někdo dýchá na krk, nebo měří jen devadesát centimetrů a dýchá mi na záda."
Využil jsem nastálého ticha a pokračoval jsem v četbě.
Dozvěděli jsme se, že profesor uvažuje o operaci, kterou by upravil lidskou hypofýzu tak, že by snížil růstový hormon v těle.
"V tom případě by ale bylo nutno změnšit všecky šaty, byty a nábytek," ozvala se paní kdesi nalevo.
Pán v lehce pomačkaném klobouku dospěl k závěru, že o zmenšení vojáků by musela být podepsána mezinárodní dohoda.
Muž, který snil o pádu vlády řekl, že první co by udělal, by bylo zmenšení všech ministrů na jeden centimetr.
Několik cestujících vřele souhlasilo.
Cestou domů jsem se zastavil u poštovní schránky.
Rozhlédl jsem se kolem sebe a pak jsem si klekl.
Chtěl jsem zkusit, jaké by to bylo, kdybych byl trpaslík a chtěl bych hodit do schránky dopis.
Starší paní mi vzala dopis z ruky a hodila ho dovnitř.
Pak se na mne soucitně usmála a vtiskla mi do dlaně nějaké drobné.
(psáno pro LN)