Uvažuje se a píše o české společnosti a o našem velkém prázdnu. To prý vzniklo z antikomunismu. Ten se jeví některým intelektuálům jako společenské odmítnutí odpovědnosti za komunismus.
Nebyl jsem komunista, ale také nepropadám fanatickému antikomunismu

Ani antiamerikanismu, /který je zřejmě tak plíživý, že se o něm nemluví/.
Musím dokonce přiznat jistou necitlivost - ani sovětská okupace nenarušila kdysi můj vztah k Dostojevskému nebo Zoščenkovi, jako se to přihodilo citlivějším literátům.
Abych však nekulhal za trendem doby, kladu si také otázku. Proč nejsem filatelistou? Není tak honosná a estetická jako otázka Proč nejsem antikomunistou, ale věnuji se jí stejně vášnivě .
Filatelista sbírá známky. Snaží se o to, aby měl tu nejlepší sbírku. Jeho snahou je, aby byla systematická, pestrá a hlavně bohatá.
Uvědomuji si, že kdybych se chtěl stát filatelistou, stál bych dříve či později před závažnou otázkou: jak se zachovat, když mám možnost zařadit do sbírky známky s Goebbelsem, Heydrichem a Hitlerem? Jak nahlížet na problém při pohledu na exempláře Mao-tse-tunga nebo Stalina?
Jako filatelista bych nemusel váhat ani okamžik. Jenže filatelista je také občan. A jako občan bych se musel nad rozhodnutím zamyslet.
Nemohu samozřejmě popřít, že Hitler na známce je pouhý symbol, že známka sama, či její autor nenese žádnou spoluodpovědnost za nacismus, stejně jako zaměstnanec pošty, který ji kdysi razítkoval, aby uživil svou rodinu.
Stejně nemohu ale popřít, že zařazením takové známky do alba bych dal přednost svému sběratelskému cíli před postojem občana. Občan nemusí být filatelista, ale sběratelství ho nezbaví téhle odpovědnosti.
Se slovy se dá umně zacházet. Nevylučuji, že i já bych to dokázal a našel bych dostatečně elastická a vhodná pro svůj problém. Jenže sám sebe umím lehce obelstít. Takže i kdybych byl nakonec všemi hlasy pro, stejně bych poznal, který z nich mi něco nalhává.
Když jsem se snažil najít důvod, který bych použil jako lešení pro fasádu svého rozhodnutí, proč nebýt filatelistou, nalezl jsem prosté vysvětlení. Zní poněkud nevznešeně, bohužel. Skoro banálně.
Nejsem filatelistou, ne proto, že jsem na straně chudých, ani proto, že jsem na straně bohatých, ale proto, že jsem na straně demokracie.
Pravda, to slovo visí na všech plakátech s rozesmátými zástupci občanů, jeho kurz je střídavý, jako jejich mandáty. Ale málo platné, nic lepšího jsem nenašel.
Pokud jde o ono "velké prázdno", nemyslím si že vzniká proto, že jsme proti něčemu, že jsme proti tomu, co bylo. Naše společnost není tak fanaticky antikomunistická. Žili jsme v nenormálním systému, při nejmenším posíleném naší tichou účastí, ale dnešní prázdno nezmizí jen převzetím odpovědnosti za minulost. Nezmizí hlavně do té doby, dokud nebudeme ochotni být p r o n ě c o, co je lepší a co musíme hledat.
Spěchám poznamenat: kdyby mne bavilo sbírat známky, nepovažoval bych stejně za nutné klást si tuto parodickou otázku. Proč? Protože pokud si jsem vůbec něčím jistý, tak tím, že nepotřebuju hlavolomné intelektuální rozbory k tomu, abych na svém n e g a t i v n í m postoji vůči kolonialismu, fašismu, komunismu, rasismu nebo tunelářskému kapitalismu něco měnil.