Česko - permanentní "czechtech"
Tak jsme si o minulém víkendu zase v TV užili jednoho z czechtechů (čekteků), které se v této zemi rojí. Dopadl dobře: zmítání a decibelůchtivá mládež si v klidu užila, policie nikoho nebila, obyvatelé blízké obce se báli (cizí lidé v katastru!), dalším to nevadilo...
Víkend a s ním zmiňovaný czechtech skončil, ale v celém Česku dál probíhají hudební produkce, ať je středa, pátek či svátek. Jen je takto nenazýváme, důsledky jsou ale horší, týkají se všech. Duc-duc, disko začíná až v deset večer, lejzry šlehají po obloze. Mládež se trousí ulicemi měst, "na dýze" je to nejlepší po půlnoci. A kolik popelnic a dopravních značek letí cestou - duc-bác. Zkusme, jak jsme silní, kontejner klidně převrátíme, zapálíme, odvezeme do dáli...
Nad městy zní stokrát ohraná slova písní roky ohraných pěvců i těch novějších co se "poperou sekerou"... Slyšíme to všichni. A všichni jsme najednou na svých Czechtech-cích. Ptáci se ráno obvykle probouzejí ve čtyři. Ve dnech, kdy se konají decibelové dýchánky, však nikdo nespí, ani ptáci. Pak raději ani nepípnou.
Městské CzechTechy ale mají i svůj název - termín "oživení centra". Neznáte? Typizovaná pódia a scény spolehlivě najdeme na všech náměstích. Od jara do zimy se na nich střídají skupiny produkující co nejvíce decibelů. Proč? To přece, aby lidé chodili do centra, míní politikové z radnic.
Obyvatelé náměstí se většinou odstěhovali do tišších krajin, zůstali snad jen hluší, úřady a banky.
Odvolávat se na zákonem povolenou zvukovou hranici je zbytečné. Policie či v lepším případě hygiena přijede, zkontroluje, odejde; následuje verdikt že hluk byl "v normě".
Tak si užíváme všichni své czechtechy, ohlášené i neohlášené. Jen nám, zoufalcům ohlušeným, chybí cisterna s močůvkou. Jediná účinná obrana v bezesných nocích...
Víkend a s ním zmiňovaný czechtech skončil, ale v celém Česku dál probíhají hudební produkce, ať je středa, pátek či svátek. Jen je takto nenazýváme, důsledky jsou ale horší, týkají se všech. Duc-duc, disko začíná až v deset večer, lejzry šlehají po obloze. Mládež se trousí ulicemi měst, "na dýze" je to nejlepší po půlnoci. A kolik popelnic a dopravních značek letí cestou - duc-bác. Zkusme, jak jsme silní, kontejner klidně převrátíme, zapálíme, odvezeme do dáli...
Nad městy zní stokrát ohraná slova písní roky ohraných pěvců i těch novějších co se "poperou sekerou"... Slyšíme to všichni. A všichni jsme najednou na svých Czechtech-cích. Ptáci se ráno obvykle probouzejí ve čtyři. Ve dnech, kdy se konají decibelové dýchánky, však nikdo nespí, ani ptáci. Pak raději ani nepípnou.
Městské CzechTechy ale mají i svůj název - termín "oživení centra". Neznáte? Typizovaná pódia a scény spolehlivě najdeme na všech náměstích. Od jara do zimy se na nich střídají skupiny produkující co nejvíce decibelů. Proč? To přece, aby lidé chodili do centra, míní politikové z radnic.
Obyvatelé náměstí se většinou odstěhovali do tišších krajin, zůstali snad jen hluší, úřady a banky.
Odvolávat se na zákonem povolenou zvukovou hranici je zbytečné. Policie či v lepším případě hygiena přijede, zkontroluje, odejde; následuje verdikt že hluk byl "v normě".
Tak si užíváme všichni své czechtechy, ohlášené i neohlášené. Jen nám, zoufalcům ohlušeným, chybí cisterna s močůvkou. Jediná účinná obrana v bezesných nocích...