Pár hodin poté, co jsme včera zveřejnili informaci o naší žalobě na cestovní kancelář Exim Tours, se mi ozval majitel jedné cestovní kanceláře, aby nám vyjádřil svoji velkou podporu.

Mimo jiné se ptal, jak je možné, že poplatky, které on účtuje svým zákazníkům při cestě na Korfu ve výši 1790 Kč, uvádí jiné, velké cestovní kanceláře ve výši více než tři tisíce korun…
Je to opravdu zajímavé, jak jsme zjistili i my, že jsou cestovní kanceláře, které neúčtují na povinných taxách do určitých destinací nic a naopak jiné, které počítají v zájezdu na stejné místo každá jiné částky. Člověka by napadlo, že ty větší mají lepší vyjednávací pozici a že tedy mají nižší poplatky. Možná mají, ale svým zákazníkům účtují ty nejvyšší taxy.
Je něco shnilého ve státě dánském, řečeno s klasikem. To už zjistila řada českých dovolenkových cestovatelů a vyrazila za hranice všedních dnů tu s německou, tu s rakouskou cestovkou a nemohou si to vynachválit. Počínaje naprostou čitelností cen už v okamžiku výběru – ty jejich jsou opravdu konečné a někdy výrazně nižší -, až po úroveň služeb na místě, péči delegáta, kategorii hotelu atd.
Je zarážející slyšet některé představitele našich cestovních kanceláří, jak od včerejška doslova straší spotřebitele zdražením zájezdů až o 10 procent, kdyby – nedej bože – došlo k tomu, co chce SOS a dnes už i Česká obchodní inspekce. Na máloco je český spotřebitel tak citlivý jako na strašáka zdražení, na to obvykle slyší každý. „K čemu potřebujete spotřebitelské sdružení, když důsledkem jeho aktivit bude to, že zaplatíte víc?“ jakoby se ptali ti bojovníci za spotřebitelská práva (ale v podnikatelském vydání).
Ne, nejsme přecitlivělí a už vůbec nevěříme, že naše snaha, aby cestovky jednaly v souladu se zákonem o ochraně spotřebitele a tak, jak to dělá drtivá většina jejich kolegů v západní Evropě, by vedla ke zvýšení cen. Ale určitě nejsou naši spotřebitelé povinni při výběru zájezdů nosit kalkulačku a počítat základní cenu, k ní připočítávat příplatky (u každé CK v jiné výši) a pak porovnávat. Je totiž nad slunce jasnější, že si do těch povinných tax cestovky schovávají své další vlastní náklady a vymlouvají se na všechno možné, nejčastěji na letecké společnosti.
Je spousta problémů v cestovním ruchu, některá ustanovení cestovních smlouv, které organizátoři zájezdů předkládají klientům, jsou na hranici zákona a někdy i za ní, vymáhání svých práv na místě bývá mnohdy problém, vyřizování reklamací je kapitolou mimořádně šťavnatou atd.
Když se vrátím ještě ke včerejšku a k rozhovorům s některými majiteli cestovek, pak bych chtěla na závěr citovat lehce cynický výrok jednoho z nich: „Vůči zahraničním hostům tady bych si nedovolil, co si někteří z nás dovolují vůči našim turistům. Ale prochází jim to…“
Nechť je tedy naše žaloba dalším krokem k tomu, abychom na své dovolené vzpomínali s radostí a s cestovkou, kterou jsme si oblíbili, rádi jeli příště zas. Za cenu, kterou nám nabídne a do níž nebude připočítán další – i nepojmenovaný (ano existuje) - příplatek.