V zájmu spotřebitelů? To ne…
Podle mínění Státní veterinární správy bychom asi všichni při vstupu do života měli absolvovat „Kurs mladého potravináře“. Jinak nemáme šanci uspět v nabídce potravinářských regálů. A nikdo nás neochrání…
SOS včera upozornilo na klamavý prodej sýrových náhražek a předpokládalo, že dozorové orgány jej podpoří minimálně apelem na prodávající. Že prostě budou vykládat jak evropské dokumenty, tak český zákon o ochraně spotřebitele jednoznačně – tak, jak jsou evidentně míněny.
Nicméně z tiskové zprávy Státní veterinární zprávy jsme se dnes dozvěděli, že náhražky jako sojové maso a sojové plátky zákazníci vyžadují a že vegetariánský salám je oblíben. To, že tohle do kritizované oblasti klamání spotřebitele nepatří, protože je už z názvu těchto výrobků evidentní, oč jde, není zřejmě podstatné.
Je ovšem zvláštní dozvědět se od dozorového orgánu jako je SVS, že využití rostlinných náhražek sýrů je podobné využití těch klasických. Pokud to na SVS nevědí, tak jak pravé plátkové sýry, tak analogy se používají na chleba, do toastů, do baget, nebo se zapékají na nějakém plátku masa či ryby. Využití je tedy identické, problém je opravdu pouze v tom, že jedno je sýr, druhé mnohem méně výrobně nákladná náhražka s rostlinným tukem.
Ale naprosto šokující je číst názor dozorového orgánu, že za úvahu stojí, zda by tyto výrobky neměly být nabízeny odděleně, aby měl zákazník snazší možnost orientace. Ale to prý záleží na možnostech a schopnostech konkrétních prodejců.
Být prodejce, tak se stydím, protože dozorový orgán snad zpochybňuje moji schopnost psát. Tedy psát natolik čitelně, abych spotřebitele na kusu papíru upozornil, že tady v regálu má sýry alternativy (nabídněte si, cholesterici!) a dál jsou sýry opravdové.
Předpokládala jsem, že na SVS mají odhad, jaká je úroveň informovanosti českých spotřebitelů. Připomínám, že o existenci analogů, tedy sýrů z rostlinného tuku prodávaných za stejnou (!) cenu jako opravdové sýry, netušili nic ani studenti potravináři na pražské VŠCHT do chvíle, než je měli otestovat. Že by průměrný zákazník našich obchodů dokázal podezírat výrobek zvaný Maratónec či Apetito s ementálem nebo Javor, které zná léta jako sýry, že najednou sýry nejsou? Tohle vážně neodhadne, ale to není tak úplně jeho chyba! Prodejce i dozorové orgány, jak jisté ví SVS z evropské směrnice o nekalých obchodních praktikách, jsou povinni operovat s pojmem „průměrný spotřebitel“ a ten se liší v jednotlivých zemích EU! Vychází z kulturních a dalších tradic konkrétní země. A u nás spotřebitelé náhražky neznali, stejně jako v dalších nových unijních zemích, jejichž spotřebitelské organizace, jak nám ukázal lednový průzkum, považují vpád podobných potravin za alarmující, snižující kvalitu potravinářského zboží na trhu a pro průměrného spotřebitele těžko čitelný.
Říkat spotřebitelům, že jsou hloupí, že nečtou informace na obalu, je to nejjednodušší. Lidé dokáží přečíst datum spotřeby, ale vyhodnotit bez potravinářského vzdělání, že výrobek, v jehož složení je rostlinný tuk, už není sýr, i když je na obalu také napsáno mléko a sýr… Nezjednodušuje si SVS trochu život? Nechce náhodou, aby si každý spotřebitel před dosažením dospělosti udělal třeba odborný kurs „Mladého potravináře“?
Nám nezbývá než doufat, že Státní zemědělská a potravinářská inspekce, na niž jsme se obrátili (na SVS nikoliv), bude hodnotit nabídku sýrových náhražek na trhu poněkud odlišně – ku prospěchu trhu i spotřebitelů.
SOS včera upozornilo na klamavý prodej sýrových náhražek a předpokládalo, že dozorové orgány jej podpoří minimálně apelem na prodávající. Že prostě budou vykládat jak evropské dokumenty, tak český zákon o ochraně spotřebitele jednoznačně – tak, jak jsou evidentně míněny.
Nicméně z tiskové zprávy Státní veterinární zprávy jsme se dnes dozvěděli, že náhražky jako sojové maso a sojové plátky zákazníci vyžadují a že vegetariánský salám je oblíben. To, že tohle do kritizované oblasti klamání spotřebitele nepatří, protože je už z názvu těchto výrobků evidentní, oč jde, není zřejmě podstatné.
Je ovšem zvláštní dozvědět se od dozorového orgánu jako je SVS, že využití rostlinných náhražek sýrů je podobné využití těch klasických. Pokud to na SVS nevědí, tak jak pravé plátkové sýry, tak analogy se používají na chleba, do toastů, do baget, nebo se zapékají na nějakém plátku masa či ryby. Využití je tedy identické, problém je opravdu pouze v tom, že jedno je sýr, druhé mnohem méně výrobně nákladná náhražka s rostlinným tukem.
Ale naprosto šokující je číst názor dozorového orgánu, že za úvahu stojí, zda by tyto výrobky neměly být nabízeny odděleně, aby měl zákazník snazší možnost orientace. Ale to prý záleží na možnostech a schopnostech konkrétních prodejců.
Být prodejce, tak se stydím, protože dozorový orgán snad zpochybňuje moji schopnost psát. Tedy psát natolik čitelně, abych spotřebitele na kusu papíru upozornil, že tady v regálu má sýry alternativy (nabídněte si, cholesterici!) a dál jsou sýry opravdové.
Předpokládala jsem, že na SVS mají odhad, jaká je úroveň informovanosti českých spotřebitelů. Připomínám, že o existenci analogů, tedy sýrů z rostlinného tuku prodávaných za stejnou (!) cenu jako opravdové sýry, netušili nic ani studenti potravináři na pražské VŠCHT do chvíle, než je měli otestovat. Že by průměrný zákazník našich obchodů dokázal podezírat výrobek zvaný Maratónec či Apetito s ementálem nebo Javor, které zná léta jako sýry, že najednou sýry nejsou? Tohle vážně neodhadne, ale to není tak úplně jeho chyba! Prodejce i dozorové orgány, jak jisté ví SVS z evropské směrnice o nekalých obchodních praktikách, jsou povinni operovat s pojmem „průměrný spotřebitel“ a ten se liší v jednotlivých zemích EU! Vychází z kulturních a dalších tradic konkrétní země. A u nás spotřebitelé náhražky neznali, stejně jako v dalších nových unijních zemích, jejichž spotřebitelské organizace, jak nám ukázal lednový průzkum, považují vpád podobných potravin za alarmující, snižující kvalitu potravinářského zboží na trhu a pro průměrného spotřebitele těžko čitelný.
Říkat spotřebitelům, že jsou hloupí, že nečtou informace na obalu, je to nejjednodušší. Lidé dokáží přečíst datum spotřeby, ale vyhodnotit bez potravinářského vzdělání, že výrobek, v jehož složení je rostlinný tuk, už není sýr, i když je na obalu také napsáno mléko a sýr… Nezjednodušuje si SVS trochu život? Nechce náhodou, aby si každý spotřebitel před dosažením dospělosti udělal třeba odborný kurs „Mladého potravináře“?
Nám nezbývá než doufat, že Státní zemědělská a potravinářská inspekce, na niž jsme se obrátili (na SVS nikoliv), bude hodnotit nabídku sýrových náhražek na trhu poněkud odlišně – ku prospěchu trhu i spotřebitelů.