Jenom malá sklenka vody
Počasí svádí ke všemu jinému než k práci, člověka přepadá spíš prázdninová nálada a datum v kalendáři tomu neodpovídá. Organismus je poněkud rozháraný a soustředit se s modrou oblohou nad střechami libeňských domů je náročné. Myslím, že nejlíp by se přemýšlelo někde na zahrádce, alespoň té restaurační.
Nedávno jsme šly s kamarádkou, která přijela na pár dní z Paříže, na kávu. Přiznám se, že na tom černém nápoji jsem do jisté míry závislá, sice jej nesnídám, ale dobře „natočené“ espreso s pěnou si vychutnám v jakoukoli denní dobu a dokážu ocenit. Mám v Praze několik restaurací a kaváren, o nichž bezpečně vím, že tam se vyplatí na kávu vyrazit. Spočítala bych je sice na prstech jedné ruky, ale jsou to adresy spolehlivé, léty vyzkoušené, jichž se nedotýkají ani změny personálu. Ten se tam ale až na výjimky celkem drží, protože majitelé a úroveň podniku se asi nemění.
V těch ostatních, kde se octnu dílem náhody, dílem pracovně, hraju hru, jejíž výsledek se nedá dopředu nikdy odhadnout. Nezáleží totiž na úrovni podniku, v šoku bývám i v luxusních kavárnách, kam se stahují cizinci jak vosy na med.
V první variantě dostávám místo napěněného espresa hnědé „cosi“ s přiloženým mlékem, které jsem výslovně nechtěla. Nechutná to. V druhé variantě je káva „jenom“ nedobrá, ale má mimikry espresa, s mlékem obvykle platí totéž co v prvním případě. Ve třetí variantě dostanu dobrou kávu, ale bez sklenky vody – ta sice chyběla i v předcházejících kavárnách, ale tam úroveň kávy vypovídala i o kvalitě podniku.
A to je ta chvíle na dotaz: „Podáváte ke kávě vodu?“ Následuje výčet minerálních vod, případně sodovky v nabídce podle jídelního lístku… Nechci, odmítám platit dvacet korun za minerálku, když vím, že slušná restaurace či kavárna podávají kávu se sklenkou vody, jako je tomu všude v civilizovaném světě. A podle gastronomických pravidel to tak být má. Na dotaz, zda ji nedávají ke kávě automaticky, se dočkám různých reakcí. Od „já se zeptám“ až po „pokud si ji objednáte podle menu“. Z hosta je zřejmě třeba dostat peníze okamžitě a za cokoliv, protože kdo ví, zda se vůbec vrátí. Je fakt, že při takovém zacházení se jich asi moc vracet nebude…
V těch mých oblíbených kavárnách je sklenka vody samozřejmostí, stejně jako fantastická káva, ale jak jsem zmínila, není jich víc, než jen prstů na mé ruce. Příjemný den se skládá z maličkostí. V Paříži tohle neřeší, tam je sklenka vody stejně samozřejmá jako účet. Přeji vám příjemný jarní den u skvělé kávy.
Nedávno jsme šly s kamarádkou, která přijela na pár dní z Paříže, na kávu. Přiznám se, že na tom černém nápoji jsem do jisté míry závislá, sice jej nesnídám, ale dobře „natočené“ espreso s pěnou si vychutnám v jakoukoli denní dobu a dokážu ocenit. Mám v Praze několik restaurací a kaváren, o nichž bezpečně vím, že tam se vyplatí na kávu vyrazit. Spočítala bych je sice na prstech jedné ruky, ale jsou to adresy spolehlivé, léty vyzkoušené, jichž se nedotýkají ani změny personálu. Ten se tam ale až na výjimky celkem drží, protože majitelé a úroveň podniku se asi nemění.
V těch ostatních, kde se octnu dílem náhody, dílem pracovně, hraju hru, jejíž výsledek se nedá dopředu nikdy odhadnout. Nezáleží totiž na úrovni podniku, v šoku bývám i v luxusních kavárnách, kam se stahují cizinci jak vosy na med.
V první variantě dostávám místo napěněného espresa hnědé „cosi“ s přiloženým mlékem, které jsem výslovně nechtěla. Nechutná to. V druhé variantě je káva „jenom“ nedobrá, ale má mimikry espresa, s mlékem obvykle platí totéž co v prvním případě. Ve třetí variantě dostanu dobrou kávu, ale bez sklenky vody – ta sice chyběla i v předcházejících kavárnách, ale tam úroveň kávy vypovídala i o kvalitě podniku.
A to je ta chvíle na dotaz: „Podáváte ke kávě vodu?“ Následuje výčet minerálních vod, případně sodovky v nabídce podle jídelního lístku… Nechci, odmítám platit dvacet korun za minerálku, když vím, že slušná restaurace či kavárna podávají kávu se sklenkou vody, jako je tomu všude v civilizovaném světě. A podle gastronomických pravidel to tak být má. Na dotaz, zda ji nedávají ke kávě automaticky, se dočkám různých reakcí. Od „já se zeptám“ až po „pokud si ji objednáte podle menu“. Z hosta je zřejmě třeba dostat peníze okamžitě a za cokoliv, protože kdo ví, zda se vůbec vrátí. Je fakt, že při takovém zacházení se jich asi moc vracet nebude…
V těch mých oblíbených kavárnách je sklenka vody samozřejmostí, stejně jako fantastická káva, ale jak jsem zmínila, není jich víc, než jen prstů na mé ruce. Příjemný den se skládá z maličkostí. V Paříži tohle neřeší, tam je sklenka vody stejně samozřejmá jako účet. Přeji vám příjemný jarní den u skvělé kávy.