Nejen pivem živ je člověk
Představa, že by se pivo začalo vyrábět z levných náhražek, je v Čechách nereálná. Nicméně mezi potravinami jich nacházíme čím dál víc. Tlak řetězců na maximální snížení ceny a nerovnoprávné podmínky přiznávají výrobci jen mezi čtyřma očima. Platí argument, že lidé kupují vždycky jenom podle ceny?
Nechci znovu opakovat, že v období Vánoc houfně kupujeme čokoládové náhražky v blahé naději, že jde o pravou čokoládu. Předpokládám, možná mylně, že tahle informace už k těm, které zajímá, co se jim dostane na stůl, dolehla. Že už nevěří argumentu, že přidáním rostlinného tuku místo kakaového másla či kakaa pečuje výrobce o jejich zdraví. Nepečuje, sleduje hlavně snížení výrobních nákladů a kvůli tomu používá co nejlevnější tuk. Že to může být takový, který obsahuje především hodně nezdravé transmastné kyseliny, ho nezajímá. Chce prodat maximální množství a řetězec ho tlačí do co nejnižší ceny.
To platí nejen u čokolád-nečokolád a sýrů-nesýrů, ale i v případě pečiva, uzenin a dalších výrobků. Vyprávěla mi jedna známá, jak její firmu nejmenovaný řetězec tlačil do zvýšení náplně v jednom pekařském výrobku. Za stejnou dodavatelskou cenu, samozřejmě… Dodali, v podstatě by mohl vyhrát spotřebitel, jenže ten výrobek se začal prodávat dráž…
A vratky? Tedy to, co může řetězec dodavateli vrátit? Desítky procent dodaného zboží bez jakékoli náhrady a přijedete si pro to sami…
Opravdu i na takovém přístupu vyhrává spotřebitel?
„Zachraňuje nás jen to, že jsme jediný výrobce v republice,“ podělila se o své dojmy ze spolupráce s řetězci další známá. „Můžeme si vyjednat lepší podmínky. Ale kdyby nedej bože zjistili, že se to dá dovézt třeba z Číny levněji bez ohledu na kvalitu, nevezmou od nás třeba vůbec nic.“
Nakupujeme stále podle ceny nebo nemáme na výběr? Přidám osobní historku. Na mém stole se objevil výrobek připomínající budapešťskou pomazánku. Šlo o privátní značku jednoho řetězce a moc to k jídlu nebylo. Jenže v obchodě jiná nebyla a bez zkušenosti těžko posoudit, jaká bude. Kdyby to byl kupující pozorněji prohlédl, zjistil by, že je v ní tvarohový základ, rostlinný tuk, cibule, paprika, éčka… Ale kolik tvarohu znamená tvarohový základ, když nejsou uvedena procenta? V podstatě i moje domácí pomazánka stejného jména má tvarohový základ a pak přidávám papriku, cibuli, smetanu nebo mléko… Prostě k jídlu to nebylo, ale oslovený prodejce se brání tím, že neporušili žádné fyzikální ani chemické normy dané legislativou a všem u nich to chutná. Jenže ona legislativa pojem budapešťská pomazánka neřeší… Stejně jako neřeší drtivou většinu potravin na trhu. Jen by mě zajímalo, co by říkala výrobní firma, kdyby měla popravdě vysvětlit, co bylo rozhodující a proč to byla právě ona, kdo vyhrál soutěž řetězce o dodávky tohoto privátního výrobku? Kvalita to určitě nebyla.
Podívejte se někdy na bonboniery, ledové kaštany a další výrobky. Pokud žijete v představě, že jde o čokoládové laskominy, možná byste se divili. Ale neporušují legislativu, alespoň podle stávajícího výkladu zákona, nejde o klamání spotřebitele, i když se prodávají spolu s čokoládovými výrobky. Není už čas, aby se omezila moc řetězců a zákony se začaly vykládat spíš ve prospěch spotřebitelů? Opravdu žijeme v době a v zemi, kdy si snad jenom u piva budeme celkem jisti, že nejde o výrobek z levných, náhražkových surovin?
Nechci znovu opakovat, že v období Vánoc houfně kupujeme čokoládové náhražky v blahé naději, že jde o pravou čokoládu. Předpokládám, možná mylně, že tahle informace už k těm, které zajímá, co se jim dostane na stůl, dolehla. Že už nevěří argumentu, že přidáním rostlinného tuku místo kakaového másla či kakaa pečuje výrobce o jejich zdraví. Nepečuje, sleduje hlavně snížení výrobních nákladů a kvůli tomu používá co nejlevnější tuk. Že to může být takový, který obsahuje především hodně nezdravé transmastné kyseliny, ho nezajímá. Chce prodat maximální množství a řetězec ho tlačí do co nejnižší ceny.
To platí nejen u čokolád-nečokolád a sýrů-nesýrů, ale i v případě pečiva, uzenin a dalších výrobků. Vyprávěla mi jedna známá, jak její firmu nejmenovaný řetězec tlačil do zvýšení náplně v jednom pekařském výrobku. Za stejnou dodavatelskou cenu, samozřejmě… Dodali, v podstatě by mohl vyhrát spotřebitel, jenže ten výrobek se začal prodávat dráž…
A vratky? Tedy to, co může řetězec dodavateli vrátit? Desítky procent dodaného zboží bez jakékoli náhrady a přijedete si pro to sami…
Opravdu i na takovém přístupu vyhrává spotřebitel?
„Zachraňuje nás jen to, že jsme jediný výrobce v republice,“ podělila se o své dojmy ze spolupráce s řetězci další známá. „Můžeme si vyjednat lepší podmínky. Ale kdyby nedej bože zjistili, že se to dá dovézt třeba z Číny levněji bez ohledu na kvalitu, nevezmou od nás třeba vůbec nic.“
Nakupujeme stále podle ceny nebo nemáme na výběr? Přidám osobní historku. Na mém stole se objevil výrobek připomínající budapešťskou pomazánku. Šlo o privátní značku jednoho řetězce a moc to k jídlu nebylo. Jenže v obchodě jiná nebyla a bez zkušenosti těžko posoudit, jaká bude. Kdyby to byl kupující pozorněji prohlédl, zjistil by, že je v ní tvarohový základ, rostlinný tuk, cibule, paprika, éčka… Ale kolik tvarohu znamená tvarohový základ, když nejsou uvedena procenta? V podstatě i moje domácí pomazánka stejného jména má tvarohový základ a pak přidávám papriku, cibuli, smetanu nebo mléko… Prostě k jídlu to nebylo, ale oslovený prodejce se brání tím, že neporušili žádné fyzikální ani chemické normy dané legislativou a všem u nich to chutná. Jenže ona legislativa pojem budapešťská pomazánka neřeší… Stejně jako neřeší drtivou většinu potravin na trhu. Jen by mě zajímalo, co by říkala výrobní firma, kdyby měla popravdě vysvětlit, co bylo rozhodující a proč to byla právě ona, kdo vyhrál soutěž řetězce o dodávky tohoto privátního výrobku? Kvalita to určitě nebyla.
Podívejte se někdy na bonboniery, ledové kaštany a další výrobky. Pokud žijete v představě, že jde o čokoládové laskominy, možná byste se divili. Ale neporušují legislativu, alespoň podle stávajícího výkladu zákona, nejde o klamání spotřebitele, i když se prodávají spolu s čokoládovými výrobky. Není už čas, aby se omezila moc řetězců a zákony se začaly vykládat spíš ve prospěch spotřebitelů? Opravdu žijeme v době a v zemi, kdy si snad jenom u piva budeme celkem jisti, že nejde o výrobek z levných, náhražkových surovin?