Mám přátele. Ona je zdravotní sestra, on je lékař-chirurg. Oba letití praktici, oceňovaní v práci i svými pacienty. Jana se zhruba před necelými dvěma lety vzdala trvalého zaměstnání. V době, kdy nemocnice prahnou po kvalifikovaných zdravotních sestrách, dala výpověď a začala na úřadech práce složitě vysvětlovat, že opravdu, ale fakt opravdu do práce nastoupit nechce, protože má jiné plány.

Tím plánem, kvůli kterému tohle udělala, bylo zřízení hospice s domácí hospicovou péčí v Hořicích v Podkrkonoší. Pavel o tom nechtěl zpočátku ani slyšet, po čase ho Jana, především svým absolutním zapálením pro věc, získala taky.

Zhruba před rokem zaregistrovali na Ministerstvu vnitra Hospicové občanské sdružení Duha. V srpnu 2009 se podařilo uzavřít po měsících jednání s městem nájemní smlouvu na využívání do té doby nevyužitého objektu v areálu městské nemocnice za symbolický nájem. Jana získala od státu pravidelnou finanční podporu jako kordinátorka hospicové péče - 9 500 Kč měsíčně. Sdružení má dnes již 33 členů a řadu dalších dobrovolníků. Řemeslníci pomáhají bez nároku na honorář s úpravami budoucího hospice, jiní asistují s webovými stránkami či profilem na Facebooku, zdravotní sestry či učitelky docházejí k nemocným a umírajícím, další dobrovolník dává dokupy hospicovou knihovnu. Sdružení vybudovalo půjčovnu zdravotnických pomůcek (dávkovačů léků, dýchacích přístrojů, polohovacích postelí, apod.), která umožní dalším lidem zůstat v posledních dnech života se svými blízkými doma. Za těch pár měsíců existence pomohli (bezplatně) 12 pacientům v terminálním stádiu odejít z tohoto světa v klidu, pohodě, mezi svými, většinou doma a v případech, kdy to nebylo možné sice v nemocnici, ale s vědomím, že je blízcí neopustili až do poslední chvíle. Jedním z těchto lidí byla i moje máma.

Duha se samozřejmě také snaží získávat prostředky, třeba benefičními akcemi. Účastnila se například na loňských adventních trzích, ukáže se i na hořickém jarmarku 8. května. Na konec května se plánuje v Hořicích za pomoci Nadačního fondu Pepina benefiční koncert ve prospěch hospice.

Až sem to vypadá jako krásný příběh zdola a z ničeho vybudované aktivity, která dobře funguje, má nakročeno k tomu, že se jednou stane dokonce i lůžkovým hospicem, obešla se prakticky bez státních dotací (rozhodně nestojí desítky milionů ročně). Jenže.

Jenže v Hořicích (a obávám se, že je to podobné i leckde jinde v této zemi) někteří lidé jen obtížně chápou, že existují tací, kteří pomáhají jiným jen tak, bez nároku na honorář, bez zisku, bez tučných odměn. Někteří lidé něčemu takovému odmítají věřit úplně. Vůbec něco takového nedokáží rozdýchat.

Nebral bych jim jejich pesimistické iluze, kdyby nekopali kolem a neházeli lidem, jako je Jana s Pavlem a další desítky členů a dobrovolníků hořické Duhy, nejen klacky pod nohy, ale symbolicky (zatím) dlažební kostky do oken. V posledních měsících se totiž rozmnožily takové jevy, jako časté denní i noční telefonáty - Pavlovi, Janě, organizátorům benefičního koncertu - které vyhrožují, zastrašují nebo jen sprostě nadávají. Po městě se začaly šířit "zaručené zprávy" o ziskuchtivosti Jany s Pavlem, o tajemných a hlavně tajuplných motivacích, proč to dělají (zadarmo přece ani kuře nehrabe) a o Janině náboženském fanatismu (Jana je upřímně věřící katolička). Teď přišel anonymní dopis, adresovaný starostovi města, Ministerstvu zdravotnictví, Ministerstvu vnitra, kraji a jen čert (kdo jiný?) ví, komu ještě, s podobnými absurdními pomluvami.

Dopisy (s e-mailovou adresou a historií mailů) i telefonáty (s telefonním číslem) anonyma Michala (je sám, nebo je to víc lidí?) bude s největší pravděpodobností řešit brzy policie. A šance, že IP adresa ukáže přesně na počítač odesílatele, je vysoká. Pachuť z toho, jak snadno se lidská malost, závist, vztek, špína a hnus dokáže zhmotnit a zpřítomnit, jak aktivní je ve snaze zničit dobře rozdělané dílo, za kterým je tolik práce, ale zůstane.

Dnes jsem byl na setkání členů sdružení. Vypadali, že je ty nechutné útoky nenalomily a umírajícím bude hořická Duha pomáhat dál. Dobře že tak. A já si podám přihlášku.

Poznámka: Odkaz na zmiňovaný anonymní dopis jsem stáhl 28. 2. v 18:33 na žádost Pavla. Nechtěl, aby se pomluvy v něm obsažené šířily zbytečně dál světem.