Zmenšil se kdysi titánský výtlak Miroslava Kalouska natolik, že je dnes pro firmu Deloitte Advisory bezpečné se mu otevřeně postavit?

S překvapením jsem si minulý týden v Hospodářských novinách přečetl komentář Luďka Niedermayera k podvodu s letadly CASA. Překvapivé to je proto, že v uplynulých letech získal Niedermayerův zaměstnavatel, společnost Deloitte Advisory, řadu zakázek od státem vlastněných firem jako je například ČEZ.

Niedermayer transparentnost obchodu s letadly CASA zpochybňuje. Píše, že vláda by měla být schopná ospravedlnit zaplacenou cenu, ale jako v mnoha podobných případech to vypadá, že cena je postavená zcela na vodě. Na samotném vrcholu pyramidy pochybností je pak podle Niedermayera to, jakým způsobem byly platba za letadla a provize Omnipolu strukturovány.

Je celkem jisté, že Niedermayerovy pochyby o hodnotě letadel CASA pro české daňové poplatníky jsou oprávněné. Mnohem méně jasné ale je, proč se reprezentant firmy Deloitte rozhodl takto veřejně napadnout Kalouskovy nejlepší kámoše. Možná ví Niedermayer něco, co my nevíme? Nebo se kdysi titánský výtlak Miroslava Kalouska zmenšil natolik, že je dnes pro firmu, která od státu získává spoustu zakázek, bezpečné postavit se veřejně politikovi, který právě takové zakázky jménem státu rozdává? Státu, jehož ztělesněním se Kalousek stal?

Faktem je, že od roku 2004, kdy byl Martin Roman jmenován jejím generálním ředitelem, neuskutečnila společnost ČEZ snad žádnou akvizici, s níž by jí nepomáhala firma Deloitte. Brzy po této nešťastné události se totiž ČEZ vydal na svou misi za dosažením „vedoucího postavení na elektroenergetických trzích střední a východní Evropy.“ Přehled všeho, co firma Deloitte od roku 2004 pro ČEZ udělala, si můžete přečíst zde v prezentaci jejího energetického konzultanta.

Deloitte rovněž poskytuje konzultační služby hráčům na českém energetickém trhu, kteří se zajímají o koupi několika domácích elektráren vlastněných ČEZem. Není překvapením, že firmu Deloitte si nyní najala i společnost ČEZ, aby jí radila s prodejem těch samých elektráren, kterých se chce zbavit a vyhnout se tak hrozící masivní pokutě od Evropské komise.

Akcionáři ČEZu a čeští daňoví poplatníci mohou být celkem klidní, protože takové příležitosti k destrukci hodnoty, na jaké Niedermayer upozorňuje v souvislosti s letadly CASA, v případě připravované divestice ČEZu neexistují, a to nejen díky mimořádných schopnostem firmy Deloitte v oblasti oceňování, ale také proto, že celý proces bude pod dohledem Bruselu prostřednictvím pověřenců jmenovaných samotnou Evropskou komisí (podrobnosti o probíhajícím šetření prováděném EK si můžete přečíst zde). Slovy mého kolegy Jana Ondřicha v blogu Financial Times "beyondbrics" z počátku týdne "navrhovaná dohoda Komise s ČEZem dává české společnosti v podstatě plnou kontrolu nad procesem prodeje aktiv."

Není mi vlastně moc jasné, proč jsou potřeba zvláštní schopnosti poradců z Deloitte k tomu, aby se ČEZ zbavil elektráren, které deník Financial Times popsal jako „staré a neefektivní s monopolním dodavatelem uhlí.“ Společnost EP Energy (součást EPH) zřejmě nebude přijatelná pro Evropskou komisi, která stanovila, že kupec nesmí skrytě spolupracovat s ČEZem a musí být schopen prokázat zajištění dodávek uhlí. Takže riziko dalšího sladkého kšeftu mezi ČEZ a EHP je velmi malé.

Jedinými realistickými uchazeči o elektrárny jsou tak samotní dodavatelé uhlí – společnosti Czech Coal a Sokolovská uhelná, tedy úhlavní nepřátelé ČEZu, s nimiž je český elektrárenský šampion ve sporu o cenu uhlí. ČEZ za prodej elektráren asi moc neutrží, tentokrát to ale nebude proto, že by se o to dost nesnažil.