Konečná pro Daniela Křetínského?
Brzy se dozvíme, kdo ve skutečnosti ovládá ČEZ – zda jeho většinový vlastník, nebo EPH.
Přede dvěma týdny jsem zde podnikl exkurz do vzájemných vztahů ČEZu a EPH a jejich koordinovaných kroků směřujících k vykolejení Czech Coalu. Pokoušel jsem se zodpovědět otázku, proč by měla EPH mít zájem na tom (a dokonce tomu aktivně napomáhat), aby si ČEZ udržel své monopsonické postavení na trhu s hnědým uhlím, nejdůležitější palivovou surovinou pro obě firmy.
Vůbec jsem se nemusel obtěžovat. Dnes na zmíněnou otázku odpověděl sám generální ředitel EPH Daniel Křetínský.
Ve svém rozhovoru pro HN Křetínský uvedl, že pokud by se Czech Coal a ČEZ dohodli na ceně uhlí 55–60 Kč/GJ, „byl by to prakticky krok, který by z trhu vymazával konkurenci ČEZ a likvidoval veškeré nezávislé výrobce elektrické energie na českém trhu“.
Pokud je mi známo, ČEZ nemá žádnou jinou konkurenci kromě EPH, a jak jsem už dokazoval na jiných místech tohoto blogu, EPH je tou nejpřátelštější konkurencí, jakou si jen lze přát. A v tom to právě vězí. EPH těží z parazitického vztahu s ČEZem, veze se jako ‚černý pasažér‘ (free rider) na dominantním postavení ČEZu na trhu.
Dokud je totiž ČEZ schopen udržovat svou významnou kupní sílu na trhu s hnědým uhlím a blokovat rovný přístup k tomuto klíčovému palivovému zdroji, je také schopen udržovat své dominantní postavení a z něj vyplývající nadstandardní ekonomické zisky.
EPH si užívá luxusu podílu na těchto ziscích výměnou za svou podporu ČEZu. Nejdůležitějším benefitem je přitom uměle stlačená cena hnědého uhlí, která stojí za obřími zisky EPH a ČEZu.
Měli bychom brát Křetínského slova o tom, že dohodnou-li se Czech Coal a ČEZ na ceně 55–60 Kč/GJ, bude to znamenat konec EPH, vážně?
Ano, protože pokud Czech Coal a ČEZ dospějí k dohodě o zvýšení ceny hnědého uhlí, kterým Czech Coal zásobuje hnědouhelnou vlajkovou loď ČEZu Počerady, na otevřeném trhu to povede ke zvýšení ceny veškerého hnědého uhlí domácí provenience.
To by samozřejmě ‚vymazalo‘ marže EPH, a dost možná i EPH samotný.
Proč by měli Czech Coal a ČEZ uzavírat nějakou dohodu? Zřejmě ji uzavřou, protože cena za nedohodu by pro obě strany byla pravděpodobně mnohem vyšší. Samozřejmě, že ČEZ by rád nakupoval od Czech Coalu za cenu co nejnižší. Pokud to ale není možné, zvýšení ceny je druhé nejlepší řešení pro obě strany.
Pro EPH to ovšem bude znamenat katastrofu.
Křetínský hrozí, že pokud Czech Coal a ČEZ k dohodě o zvýšení cen dospějí, EPH předá věc antimonopolnímu úřadu. Ať to zkusí. Stížnost má pramalou šanci na úspěch z jednoho prostého důvodu: Její podání pouze potvrdí skutečnost, že trh konečně začíná fungovat tak, jak má, a ne tak, jak si ho někdo ochočí.
Co je třeba považovat za zneužití postavení na trhu, je v této situaci právě chování ČEZu. Pokud by jeho vlastní uhlí bylo při nárůstu cen volně obchodovatelné, prodávalo by se na trhu a nedodávalo by se přímo svému vlastníkovi, tedy ČEZu samotnému.
Severočeské doly, patřící ČEZu, však svoji těžbu při nárůstu cen na trh neumisťují. To je podstatou stížnosti, kterou Czech Coal vznáší proti ČEZu. A je to také zdůvodněním tučných marží, na kterých si Daniel Křetínský vypěstoval závislost.
Příští týdny ukážou, kdo skutečně ČEZem vládne. Pokud ČEZ dospěje k dohodě s Czech Coalem, můžeme z toho dovozovat, že představenstvo ČEZu jedná v zájmu akcionářů. Inu, zázraky se dějí!
A pokud k dohodě nedojde, lze z toho usuzovat, že představenstvo ČEZu jedná v zájmu EPH.
Přede dvěma týdny jsem zde podnikl exkurz do vzájemných vztahů ČEZu a EPH a jejich koordinovaných kroků směřujících k vykolejení Czech Coalu. Pokoušel jsem se zodpovědět otázku, proč by měla EPH mít zájem na tom (a dokonce tomu aktivně napomáhat), aby si ČEZ udržel své monopsonické postavení na trhu s hnědým uhlím, nejdůležitější palivovou surovinou pro obě firmy.
Vůbec jsem se nemusel obtěžovat. Dnes na zmíněnou otázku odpověděl sám generální ředitel EPH Daniel Křetínský.
Ve svém rozhovoru pro HN Křetínský uvedl, že pokud by se Czech Coal a ČEZ dohodli na ceně uhlí 55–60 Kč/GJ, „byl by to prakticky krok, který by z trhu vymazával konkurenci ČEZ a likvidoval veškeré nezávislé výrobce elektrické energie na českém trhu“.
Pokud je mi známo, ČEZ nemá žádnou jinou konkurenci kromě EPH, a jak jsem už dokazoval na jiných místech tohoto blogu, EPH je tou nejpřátelštější konkurencí, jakou si jen lze přát. A v tom to právě vězí. EPH těží z parazitického vztahu s ČEZem, veze se jako ‚černý pasažér‘ (free rider) na dominantním postavení ČEZu na trhu.
Dokud je totiž ČEZ schopen udržovat svou významnou kupní sílu na trhu s hnědým uhlím a blokovat rovný přístup k tomuto klíčovému palivovému zdroji, je také schopen udržovat své dominantní postavení a z něj vyplývající nadstandardní ekonomické zisky.
EPH si užívá luxusu podílu na těchto ziscích výměnou za svou podporu ČEZu. Nejdůležitějším benefitem je přitom uměle stlačená cena hnědého uhlí, která stojí za obřími zisky EPH a ČEZu.
Měli bychom brát Křetínského slova o tom, že dohodnou-li se Czech Coal a ČEZ na ceně 55–60 Kč/GJ, bude to znamenat konec EPH, vážně?
Ano, protože pokud Czech Coal a ČEZ dospějí k dohodě o zvýšení ceny hnědého uhlí, kterým Czech Coal zásobuje hnědouhelnou vlajkovou loď ČEZu Počerady, na otevřeném trhu to povede ke zvýšení ceny veškerého hnědého uhlí domácí provenience.
To by samozřejmě ‚vymazalo‘ marže EPH, a dost možná i EPH samotný.
Proč by měli Czech Coal a ČEZ uzavírat nějakou dohodu? Zřejmě ji uzavřou, protože cena za nedohodu by pro obě strany byla pravděpodobně mnohem vyšší. Samozřejmě, že ČEZ by rád nakupoval od Czech Coalu za cenu co nejnižší. Pokud to ale není možné, zvýšení ceny je druhé nejlepší řešení pro obě strany.
Pro EPH to ovšem bude znamenat katastrofu.
Křetínský hrozí, že pokud Czech Coal a ČEZ k dohodě o zvýšení cen dospějí, EPH předá věc antimonopolnímu úřadu. Ať to zkusí. Stížnost má pramalou šanci na úspěch z jednoho prostého důvodu: Její podání pouze potvrdí skutečnost, že trh konečně začíná fungovat tak, jak má, a ne tak, jak si ho někdo ochočí.
Co je třeba považovat za zneužití postavení na trhu, je v této situaci právě chování ČEZu. Pokud by jeho vlastní uhlí bylo při nárůstu cen volně obchodovatelné, prodávalo by se na trhu a nedodávalo by se přímo svému vlastníkovi, tedy ČEZu samotnému.
Severočeské doly, patřící ČEZu, však svoji těžbu při nárůstu cen na trh neumisťují. To je podstatou stížnosti, kterou Czech Coal vznáší proti ČEZu. A je to také zdůvodněním tučných marží, na kterých si Daniel Křetínský vypěstoval závislost.
Příští týdny ukážou, kdo skutečně ČEZem vládne. Pokud ČEZ dospěje k dohodě s Czech Coalem, můžeme z toho dovozovat, že představenstvo ČEZu jedná v zájmu akcionářů. Inu, zázraky se dějí!
A pokud k dohodě nedojde, lze z toho usuzovat, že představenstvo ČEZu jedná v zájmu EPH.