Obžalovat předsedkyni ERÚ Alenu Vitáskovou je samozřejmě jednodušší, než jít po krku původním vlastníkům solárních elektráren, které ČEZ získal v letech 2009–2010.


Alena (zcela vlevo) na čarodějnickém sabatu v ERÚ.

Státní zástupce minulý týden podal žalobu pro podvod na Alenu Vitáskovou.

Vitásková, která byla do čela úřadu jmenována v létě 2011, nyní čelí obvinění z toho, že v roce 2012 záměrně zmařila snahu odejmout licence dvěma solárním elektrárnám, které je získaly podvodně a za pomoci úředníků ERÚ jen těsně před vypršením lhůty 31. 12. 2010. V celé kauze jde o obrovské sumy peněz. Jak státní zástupce zdůraznil, pokud by byl podvod zůstal neodhalen, měl stát během 20 let přijít na téměř 2 miliardy Kč.

Vezmeme-li v úvahu, jakou hrozbu představuje ERÚ pod vedením Vitáskové pro zisky distributorů elektřiny a poctivých i nepoctivých investorů do soláru, řekl bych, že státní zástupce je pod docela velkým tlakem, aby po Vitáskové „šel“. A jak člověk poslední dobou pozoruje státní zástupce při práci, sílí v něm podezření, že vůči takovým tlakům nejsou zcela imunní.

Není kupříkladu bývalý pražský vrchní státní zástupce a současný obhájce Ivo Rittiga Vlastimil Rampula tím, kdo až do loňska s kolegou Liborem Grygárkem vykonávali funkci státních zástupců tak neúspěšně, až museli na své posty rezignovat? A není Rittig sám jedním z utajovaných investorů do solárních elektráren?

Jak já to vidím, výpad proti Vitáskové se dá nejlépe vysvětlit potřebou odvrátit pozornost od role, kterou v solárním boomu hrál ČEZ.

ČEZ získal do prosince 2010 nějakých 200 MW výkonu za cenu bratru 10 mld. Kč od firem s utajenými vlastníky. Dnes ČEZ vlastní 13 solárních elektráren, včetně dvou v této zemi největších, u Ralska a Ševětína; obě získal těsně před vypršením lhůty.

Než státnímu žalobci za jeho žalobu na Vitáskovou zatleskáte, zeptejte se sami sebe, jak je možné, že gigantické projekty ČEZu mohly získat licence včas a bez nutnosti uchylovat se podvodným trikům, za které teď Vitásková a desítka dalších čelí žalobě v souvislosti se dvěma mnohem menšími solárními elektrárnami v Chomutově.

Položte si otázku, proč bylo státem vlastněné firmě dovoleno takovýmto způsobem zkomplikovat problém se solární energií, a proč její vrcholové vedení aktivně vzdorovalo pokusům distributorů (včetně vlastního) zpomalit expanzi solárních parků. Dostaly soukromé zájmy vrcholového vedení ČEZu pod vedením Martina Romana přednost před zájmy firmy jako celku a před zájmy té její části, která se zabývá distribucí elektřiny?

Jeden konkrétní příklad: Počátkem března 2010, kdy se Poslanecká sněmovna chystala hlasovat o třech návrzích novely zákona o podpoře obnovitelných zdrojů energie, tři národní distributoři, ČEZ, E.ON a PRE, uveřejnili dopis adresovaný poslancům, v němž je vyzývali k podpoře novely.

Dopis ale neupřesňoval, kterou ze tří novel předložených Sněmovně by poslanci podle nich měli podpořit – a to bylo víc než důležité. Vládní návrh počítal se snížením státní podpory, zatímco zbývající dva, oba z dílny poslanců, by zátěž ještě zvýšily.

Bude dobré si připomenout, co stálo v pozadí onoho dopisu. Tři distributoři si uvědomovali závažnost problému a hledali cesty, jak nastávající expanzi zbrzdit. Vláda jejich znepokojení sdílela.

Původní verze dopisu výslovně vyzývala poslance k podpoře vládního návrhu ve třetím čtení. V konečné verzi se ale objevil pouze apel na podporu návrhu. A byl to právě GŘ ČEZu Martin Roman, kdo trval na odstranění onoho ošklivého slůvka ‚vládního‘, čímž se dopis, který měl sloužit jako návod pro hlasování, stal prakticky bezcenným.

Předpokládám, že Roman konal pod tlakem ze strany politiků a byznysmenů, kteří investovali do soláru – dost možná, že těch samých lidí, kteří stáli za poslaneckými návrhy předloženými poslanci za ODS Oldřichem Vojířem a Ondřejem Plašilem. Vojíř je mimo jiné znám tím, že prodejem svých akcií v ČEZu si v r. 2005 vydělal 14 miliónů korun.

Jestliže hledáte obětního beránka, tihle dva pánové jsou určitě vhodnějšími kandidáty než Alena Vitásková. Pokud ale chcete najít skutečné výherce solární loterie, musíte se ptát po jménech skutečných skrytých vlastníků firem, které v letech 2009 a 2010 ČEZu solární elektrárny prodaly.

A to se samozřejmě neobejde bez trestních oznámení – a nemyslím to na Alenu Vitáskovou.

Plašil a Vojíř nám asi neprozradí, kdo je přiměl k podání jejich poslaneckých návrhů. Ani Roman nám nejspíš neřekne, kdo ho dotlačil k tomu, aby nechal odstranit slovo ‚vládní‘ z dopisu distributorů poslancům. Řekl bych, politiků, kteří měli zájem na tom, aby jejich investice do zelené budoucnosti byly řádně ochráněny, tu byly tucty.

A ze všeho nejméně pravděpodobné je, že by nám management ČEZu prozradil, s kým se v roce 2010 o všechny ty miliardy podělil, ačkoli ho jmenovala vláda, která přísahala, že se přetrhne, aby viníky dopadla.

Dokud nebudeme vědět, kdo vlastnil elektrárny, které koupil ČEZ za ceny převyšující jejich tržní hodnotu, jak máme vědět, že ČEZ nevzali na hůl jeho vlastní manažeři ruku v ruce s týmiž politiky, kteří jmenovali šéfa regulačního úřadu, schválili schéma subvencí, ovládli Sněmovnu a podle všeho sami v utajení investovali do solárních elektráren, které později ČEZ koupil? Pochyboval někdy někdo z nich, že projekty ČEZu dostanou licenci? Ovšemže ne. Tihle lidé se nepouštějí do rizika. Jsou jako houba – překroutí pravidla hry a vysají subvence.

V téhle zemi musí být přinejmenším tak 250 lidí, kteří znají identitu skutečných vlastníků majetků, které získal ČEZ. To ani jeden z nich nepromluví?

Vitásková střílí od boku. Ta paní je kousavá a špatně informovaná, a do mnohých svých potíží se dostala vlastní vinou. Je ale třeba mít na paměti, že představuje ohrožení statutu quo, včetně té jeho části, která spočívá v organizovaném zločinném pokusu o oloupení státu.

Možná se mýlím. Možná je jejím hlavním cílem zničení důvěryhodnosti ERÚ, aby vnikl prostor pro organizovaný zločin v energetickém odvětví. A možná je státní zástupce poslední nadějí na její zastavení. Možná je to Radek Mezlík, kdo je izolován a drcen tlaky, tak jako se jeví izolována a drcena Vitásková.

Ale co když se Mezlíkovi nepodaří zajistit odsouzení Vitáskové? Bude škrcena garotou a upálena?

Upálení čarodějnice je účinný trik, co svět světem stojí. Pro ty, kdo se tolik napakovali na solárním eldorádu, by to bylo jistě elegantní řešení. Poprask kolem Vitáskové od nich odvrací pozornost a směruje ji na tu zatracenou čarodějnici.