Šlendrián a zametání pod koberec ve Fukušimě jako v Temelíně
Podobnost mezi Fukušimou a Temelínem není viditelná na první pohled, ale systémové paralely zde jsou: moc energetického monopolu, slepá důvěra veřejnosti, bohorovnost úřadů, chronický šlendrián a utajování problémů s aktivní podporou státních inspektorů.
Avízo na dokument ČT, který bude vysílán ve středu 4. ledna na druhém programu ve 21 hodin, repríza ve středu 11. ledna v 11:05.
V dokumentu vystupují předsedkyně SÚJB Dana Drábová, viceprezident České nukleární společnosti Miroslav Kawalec, jaderný fyzik Radek Škoda, bývalý ředitel Greenpeace Jiří Tutter, vedoucí energetické kampaně Greenpeace Jan Rovenský, energetik Martin Sedlák, aktivistka Monika Wittingerová a další. Naopak, rozhodli se nevystoupit ředitel ČEZ Daniel Beneš, mluvčí ČEZ Ladislav Kříž, a tehdejší inspektorka SÚJB, jež je vázána doživotní mlčenlivostí.
Níže můj krátký komentář.
---
Katastrofu v Černobylu zapříčila kombinace nedokonalých technologií, chyb obsluhy a příkazu shora dát přednost výrobě elektřiny nad bezpečností. U nehody ve Fukušimě se detaily lišily – například nadřazení zájmu výroby nad bezpečností nebylo dáno politicky v rámci socialistického systému, nýbrž ekonomicky v rámci systému kapitalistického – avšak podstata je stejná: Provozujeme technologie, které jsou nesmírně komplexní a ve své vlastní podstatě velmi riskantní (jeden reaktor obsahuje obrovské množství radioaktivních látek, které by stačilo vážně kontaminovat území o rozloze středně velkých států) a mohou se vymknout zpod kontroly vlivem nepředvídaných událostí.
To samé samozřejmě platí i v případě „našich“ jaderných reaktorů v Dukovanech a v Temelíně. A ačkoliv žádný reaktor není z definice bezpečný, riziko těžké nehody se přirozeně zvyšuje ve společnosti, která je nedostatečně transparentní, má nízkou politickou a byrokratickou kulturu, je zkorumpovaná, běžně se v ní krade či přikrádá, a kvalita i poctivost se jen tak flákají, aby se neřeklo.
Doufám, že v roce 2012 se k hodnocení jaderné nehody ve Fukušimě vrátíme a budeme se tázat, jaké ponaučení z ní plyne. Bylo by chybou diskusi uzavřít s tím, že se reaktory nemají stavět na pobřeží v seismických oblastech – a s uspokojením prohlásit, že tím pádem jsme u nás z obliga.
Jsem přesvědčen, že hlavní lekcí z Fukušimy je hluboké systémové selhání a že v tomto ohledu nelze snad ani vyjmenovat všechny příklady, které se bytostně dotýkají i nás:
- obrovská moc energetického monopolu (v Japonsku firmy TEPCO, u nás ČEZ) a její propojenost s politickými stranami a vládní elitou
- slepá důvěra veřejnosti v tvrzení jaderného průmyslu i státních institucí o tom, že těžká nehoda s únikem radioaktivity je prakticky vyloučena
- naprostá neprůhlednost systému s nulovou účastí veřejnosti na rozhodování a s nemožností nezávislé kontroly
- bohorovnost provozovatelů reaktorů i státních úřadů, kteří nakonec sami uvěří své vlastní propagandě o skvělé úrovni technologií a zanedbatelných rizicích
- chronický šlendrián v jaderných elektrárnách, který následně státní instituce utajují nebo bagatelizují
Dalo by se pokračovat ještě dlouho. Do poslední kategorie patří i problém chybného svaru na hlavním chladícím potrubí jednoho z temelínských reaktorů. Přestože se přihlásil věrohodný svědek, který uvedl řadu detailů a ověřitelných informací, státní orgány udělaly všechno pro to, aby problém zametly pod koberec. Nikdo si nemohl vzít na triko, že by narušil předem avizované slavnostní uvedení reaktoru do provozu s účastí premiéra a ministrů vlády. Předsedkyně státního úřadu Dana Drábová, která má u nás mít nezávislý dozor na starosti, se ceremonie sama s neskrývaným nadšením účastnila, líbajíc se rozjařeně v objetí s premiérem a ministrem průmyslu. Problém nelegálního a nebezpečného svaru „vyřešila“ tím, že její úřad navedl policejní vyšetřování na falešnou stopu (jako sporný označil jiný svar na jiném potrubí), podobně pak okázale za účasti slovutných expertů prozkoumal jiný svar, zatímco paní Drábová protokol o kontrole vadného svaru skartovala a inspektorce, která jej vypracovala, osobně uložila zákonem vymáhanou povinnost celoživotní mlčenlivosti.
Jsem rád, že Česká televize připravila na toto téma dokument, a s napětím čekám na jeho vysílání. Toto jsou totiž přesně ty praktiky, které stály u zrodu havárií v Černobylu i ve Fukušimě, a kvůli kterým není nepravděpodobné, že příští jaderná katastrofa může nastat právě v naší vlasti.
Psáno pro
Upozornění: Postoje a názory vyjádřené v tomto textu jsou osobním hodnocením autora, nikoliv organizace Greenpeace.
Avízo na dokument ČT, který bude vysílán ve středu 4. ledna na druhém programu ve 21 hodin, repríza ve středu 11. ledna v 11:05.
V dokumentu vystupují předsedkyně SÚJB Dana Drábová, viceprezident České nukleární společnosti Miroslav Kawalec, jaderný fyzik Radek Škoda, bývalý ředitel Greenpeace Jiří Tutter, vedoucí energetické kampaně Greenpeace Jan Rovenský, energetik Martin Sedlák, aktivistka Monika Wittingerová a další. Naopak, rozhodli se nevystoupit ředitel ČEZ Daniel Beneš, mluvčí ČEZ Ladislav Kříž, a tehdejší inspektorka SÚJB, jež je vázána doživotní mlčenlivostí.
Níže můj krátký komentář.
---
Katastrofu v Černobylu zapříčila kombinace nedokonalých technologií, chyb obsluhy a příkazu shora dát přednost výrobě elektřiny nad bezpečností. U nehody ve Fukušimě se detaily lišily – například nadřazení zájmu výroby nad bezpečností nebylo dáno politicky v rámci socialistického systému, nýbrž ekonomicky v rámci systému kapitalistického – avšak podstata je stejná: Provozujeme technologie, které jsou nesmírně komplexní a ve své vlastní podstatě velmi riskantní (jeden reaktor obsahuje obrovské množství radioaktivních látek, které by stačilo vážně kontaminovat území o rozloze středně velkých států) a mohou se vymknout zpod kontroly vlivem nepředvídaných událostí.
To samé samozřejmě platí i v případě „našich“ jaderných reaktorů v Dukovanech a v Temelíně. A ačkoliv žádný reaktor není z definice bezpečný, riziko těžké nehody se přirozeně zvyšuje ve společnosti, která je nedostatečně transparentní, má nízkou politickou a byrokratickou kulturu, je zkorumpovaná, běžně se v ní krade či přikrádá, a kvalita i poctivost se jen tak flákají, aby se neřeklo.
Doufám, že v roce 2012 se k hodnocení jaderné nehody ve Fukušimě vrátíme a budeme se tázat, jaké ponaučení z ní plyne. Bylo by chybou diskusi uzavřít s tím, že se reaktory nemají stavět na pobřeží v seismických oblastech – a s uspokojením prohlásit, že tím pádem jsme u nás z obliga.
Jsem přesvědčen, že hlavní lekcí z Fukušimy je hluboké systémové selhání a že v tomto ohledu nelze snad ani vyjmenovat všechny příklady, které se bytostně dotýkají i nás:
- obrovská moc energetického monopolu (v Japonsku firmy TEPCO, u nás ČEZ) a její propojenost s politickými stranami a vládní elitou
- slepá důvěra veřejnosti v tvrzení jaderného průmyslu i státních institucí o tom, že těžká nehoda s únikem radioaktivity je prakticky vyloučena
- naprostá neprůhlednost systému s nulovou účastí veřejnosti na rozhodování a s nemožností nezávislé kontroly
- bohorovnost provozovatelů reaktorů i státních úřadů, kteří nakonec sami uvěří své vlastní propagandě o skvělé úrovni technologií a zanedbatelných rizicích
- chronický šlendrián v jaderných elektrárnách, který následně státní instituce utajují nebo bagatelizují
Dalo by se pokračovat ještě dlouho. Do poslední kategorie patří i problém chybného svaru na hlavním chladícím potrubí jednoho z temelínských reaktorů. Přestože se přihlásil věrohodný svědek, který uvedl řadu detailů a ověřitelných informací, státní orgány udělaly všechno pro to, aby problém zametly pod koberec. Nikdo si nemohl vzít na triko, že by narušil předem avizované slavnostní uvedení reaktoru do provozu s účastí premiéra a ministrů vlády. Předsedkyně státního úřadu Dana Drábová, která má u nás mít nezávislý dozor na starosti, se ceremonie sama s neskrývaným nadšením účastnila, líbajíc se rozjařeně v objetí s premiérem a ministrem průmyslu. Problém nelegálního a nebezpečného svaru „vyřešila“ tím, že její úřad navedl policejní vyšetřování na falešnou stopu (jako sporný označil jiný svar na jiném potrubí), podobně pak okázale za účasti slovutných expertů prozkoumal jiný svar, zatímco paní Drábová protokol o kontrole vadného svaru skartovala a inspektorce, která jej vypracovala, osobně uložila zákonem vymáhanou povinnost celoživotní mlčenlivosti.
Jsem rád, že Česká televize připravila na toto téma dokument, a s napětím čekám na jeho vysílání. Toto jsou totiž přesně ty praktiky, které stály u zrodu havárií v Černobylu i ve Fukušimě, a kvůli kterým není nepravděpodobné, že příští jaderná katastrofa může nastat právě v naší vlasti.
Psáno pro
Upozornění: Postoje a názory vyjádřené v tomto textu jsou osobním hodnocením autora, nikoliv organizace Greenpeace.