Ačkoliv státem kontrolovaná společnost ČEZ vyrobila a prodala v letošních třech kvartálech o pět procent méně elektřiny než v předchozím roce, zvýšila ve stejném období čistý zisk téměř o polovinu – na více než čtyřicet miliard korun. Lidé se nestačí divit, proč za elektřinu platí čím dál víc. Iniciativa Sponel (Spolek proti nemravným cenám elektřiny) vytvořila videoklip parodující ředitele ČEZ, další kritický videoklip zveřejnil písničkář Jirka Hurych. Emaily se na toto téma hromadně šíří ironická PF 2009. Kde je zakopán pes? Nejde o náhodu.

Problém je dlouhodobý, strukturální a jeho příčiny se táhnou nejméně od počátku devadesátých let. Kolikrát jsme se již nechali společností ČEZ a s ní spojenými politiky napálit! Přitom jejich tvrzením o potřebách české energetiky stále znovu a znovu věříme – v poslední době například tomu, že je nutné stavět další jaderné bloky.

Rád bych přiměl čtenáře k větší střízlivost následujícím přehledem některých důležitých momentů v polistopadové historii společnosti ČEZ. Ve své době působily argumenty energetiků i politiků rovněž zcela podloženě a věrohodně – přitom je čas a fakta zcela vyvrátily.

1. Dostavba jaderné elektrárny Temelín poprvé. V březnu 1993 schválila vláda Václava Klause jednomyslně projekt dostavby dvou bloků jaderné elektrárny. Paměť je krátká, takže připomeňme to, co lze dohledat ve starých dokumentech. Důvodová zpráva ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého katastroficky varovala, že bez dvou nových reaktorů se bude Česká republika již v roce 1995 potýkat s masivními výpadky zásobování elektřinou v rozsahu sto dní v roce. Klausova vláda následně schválila dostavbu s tím, že bude stát 68 miliard korun a bude hotová za dva roky. Skutečnost byla taková, že Temelín nezačal vyrábět elektřinu v roce 1995, ale teprve na konci roku 2000 (první blok), resp. na konci roku 2002 (druhý blok). Žádné výpadky v zásobování přesto nenastaly ani v roce 1995, ani v následujících letech. Naopak v roce 2007 činil čistý vývoz elektřiny (tedy po odečtení všech dovozů) 16,2 milionů megawatthodin (viz statistiky Energetického regulačního úřadu). Pro srovnání, jaderná elektrárna Temelín v témže roce vyrobila 11,6 milionu MWh. Jinými slovy, máme stále přebytek ve výši zhruba jeden a půl násobku kapacity temelínské elektrárny. Ani odpovídající kapacity uhelných elektráren nebyly odstaveny, jak svého času všichni slibovali. Velikostí rozpočtu byl temelínský projekt největší v historii naší republiky a přišel nás na sto miliard korun už při výstavbě, o nákladných a opakovaných výpadcích a opravách nemluvě.

2. Masivní dotace pro zavádění vytápění elektřinou v letech 1994-1996. Protože Temelín představoval nadbytečný zdroj elektřiny, vláda se musela pokusit zajistit její odbyt, a tím i šanci na návratnost obrovské investice. Začala propagovat přechod vytápění domácností na údajně „ekologické“ elektrické přímotopy, poskytovala na ně zájemcům velké dotace spojené se slibem dostatku levné elektřiny. Akce se vydařila a během tří let narostl odběr elektřiny v odpovídajících tarifním pásmech o příkon zhruba dvou tisíc megawatt, tedy zhruba o výkon obou temelínských reaktorů. (Podotkněme, že ačkoliv pak ještě dlouho nebyly schopné provozu, k předpovídaným výpadkům zásobování ani poté nedošlo.) V posledních letech se lidé přirozeně začali požíračů drahé elektřiny zbavovat a v mnoha případech se vrací ke spalování hnědého uhlí nebo ještě horších paliv.

3. Dostavba jaderné elektrárny Temelín podruhé. Po roce 1993 začalo být zřejmé, jakým omylem je temelínský projekt. Když ČEZ oznámil již osmé zdražení a desátý skluz termínu dokončení, došla tehdejší vládě premiéra Tošovského trpělivost a začala chystat přehodnocení projektu. Teprve tehdy vznikla první nezávislá studie mezinárodního expertního týmu, která dospěla ke značně skeptickému závěru. Vyplynulo z ní mimo jiné, že se Temelín v případě dokončení stane nejdražším základním zdrojem silové elektřiny ve výrobním parku ČEZ. Následné, druhé rozhodování o dostavbě však již připadlo na vládu Miloše Zemana. V květnu 1999 jeho kabinet těsným rozdílem dvou hlasů schválil návrh ministra Grégra na pokračování ve výstavbě. Oficiální důvod? Elektřinu potřebujeme a dostavba je nejlevnější řešení, které v příštích desetiletích zajistí občanům výhodné ceny proudu. A jaká je skutečnost? Cituji z rozhovoru s tehdejším šéfem ČEZ Jaroslavem Mílem v MF DNES krátce po spuštění temelínské elektrárny:
„Otázka: Jak přispělo k poklesu cen zprovoznění Temelína, o kterém ČEZ tvrdil, že bude levným zdrojem? Odpověď: Temelín je jedním ze zdrojů, který ČEZ má. Provozní náklady jsou nižší než ostatní, nicméně výrobní náklady jsou výrazně vyšší.“ (MDF 29.11.2002)


4. „Privatizace“ distribučních společností. Zatímco v devadesátých letech bylo od majoritního výrobce ČEZ z dobrých důvodů odděleno osm regionálních distribučních společností, v roce 2001 ministr Grégr prosadil jejich „privatizaci“ zpětným prodejem státem vlastněných podílů státem kontrolované společnosti ČEZ. Ta pak ve většině distributorů získala rozhodující většinu. Hlavním argumentem tehdy bylo, že jedině polostátní ČEZ – na rozdíl od zahraničních kapitalistických firem, které motivuje jen touha po zisku – dokáže využít svého prakticky monopolního postavení k udržení příznivých cen elektřiny pro české odběratele. Tyto sliby můžeme opět doložit citacemi z dobového vydání MF DNES:
„Finanční ředitel elektrárenské společnosti ČEZ Petr Vobořil se včera nechal slyšet, že až firma v souladu s vládním plánem spolkne distribuční společnosti, budou lidé kupovat elektřinu levněji.“ (MFD 31.7.2002)
„V současnosti se často objevuje mylný názor, že propojením ČEZ a distribučních společností se zavádí monopol mezi výrobou a distribucí.“ (titulní strana internetových stránek ČEZ z 27. března 2002)
„Elektrárenská společnost ČEZ začala v těchto dnech posílat do českých domácností materiály, v nichž vyzývá občany, aby si uvědomili, komu a jaké částky platí za elektrickou energii. Z letáků plyne, že z běžné ceny pro domácnosti 3,46 koruny za kilowatthodinu činí průměrná cena, za niž ČEZ dodává elektřinu distribučním podnikům, jen 0,93 korun za kilowatthodinu. Odběratelé již kvůli tomu žádají po Jihomoravské energetice (JME) vysvětlení, proč je elektřina tak drahá. ČEZ také uvádí, že od roku 1992 drží cenu pro distribuční podniky na stejné úrovni a zdražování elektřiny pro domácnosti nezpůsobil.“ (MFD 30.4.2002)

5. Motivační program pro management ČEZ. Rovněž v roce 2001 prosadila vláda Miloše Zemana, zastupující stát v roli většinového majitele, motivační program pro vedení společnosti. Vedle pravidelných i mimořádných odměn tak členové nejvyšších orgánů získali unikátní možnost dosáhnout obrovských zisků s nulovým rizikem. Opční smlouva jim umožňuje v kterékoliv chvíli „nakoupit“ od firmy balík akcií za cenu, za kterou se obchodovaly v době nástupu daného manažera do funkce. Stačí mu tedy počkat, až cena bude libovolně vyšší, a pak vybrat zaručený zisk. Ten jako rozdíl mezi zmrazenou a skutečnou cenou akcií doplatí firma - a vydělá si na něj tržbami od zákazníků. Současný ředitel Martin Roman si takto na spotřebiteli dotovaných akciích přišel dosud na víc než 700 milionů korun. Není však žádný lakomec, a tak 100 milionů letos věnoval soukromé škole vedené synem prezidenta Václavem Klausem mladším. Opět citujme dobovou MF DNES:
„Před rokem Roman prodejem akcií z opčního programu zbohatl o 43 milionů korun. V květnu se rozhodl, že věnuje 100 milionů ze svého jmění na novou školu v Praze - sestru Prvního obnoveného reálného gymnázia, které řídí prezidentův syn Václav Klaus.“ (MFD leden 2008).
„Šéf ČEZ Martin Roman doposud získal z akcií 126 milionů korun hrubého a má ještě další akcie v hodnotě 590 milionů korun.“ (MFD květen 2008).

6. Zelená elektřina. Na podzim roku 2005 ČEZ nabídl odběratelům novinku, zvanou „zelená elektřina“. Cílem bylo získat další zákazníky a vyždímat z jejich šlechetné snahy chovat se ekologicky další neoprávněné zisky. Trik spočívá v tom, že spotřebitel odebírající „zelenou“ elektřinu platí ČEZu o deset haléřů za každou kilowatthodinu více, aniž by přitom dodávaná elektřina měla skutečně ekologický původ. Přitom ale ČEZ, stejně jako kterýkoliv jiný výrobce, za autenticky ekologickou elektřinu dostane zvláštní odměnu navíc už ze zákona. V desetníku za každou kilowatthodinu, který oklamaný zákazník zaplatí ČEZu za „zelenou“ elektřinu navíc, tak firma získává dodatečný příjem: její elektřinu platíme dvakrát.

7. Obchod s emisními povolenkami. Od roku 2005 začal v rámci EU fungovat obchod s povolenkami na vypouštění skleníkových emisí ze spalování fosilních paliv. V první fázi se týká vybraných velkých znečišťovatelů včetně ČEZu. Ten ovšem uvádí povolenky jako jeden z důvodů, proč musí v posledních letech zdražovat ceny elektřiny – přesto, že je dostává od státu zdarma. A to dokonce v množství výrazně převyšujícím jeho emise, takže přebytek pak ziskem prodává jiným znečišťovatelům. Díky tomu a díky velkorysosti státu má ČEZ dodatečné zisky zdarma v řádu miliard. Zatímco v západních zemích se vede diskuse o tom, jak tyto nezasloužené zisky („windfall profits“) elektrárenských firem zdanit nebo omezit, u nás vláda považuje i na mezinárodních jednáních o ochraně klimatu (sic!) za hlavní prioritu jejich další navýšení (požaduje po Bruselu o čtvrtinu větší objem povolenek, než je současná míra emisí) a poskytování ČEZu zdarma dalších deset let.
„Češi mohou být s výsledkem spokojeni. Při vyjednávání šlo tuzemským zástupcům hlavně o to, aby změnami co nejméně utrpěl polostátní ČEZ, který je nejziskovější českou firmou. To se nakonec povedlo. ČEZ si tak nebude muset koupit všechny emisní povolenky na vypouštění oxidu uhličitého, což by nemělo vést k tak výraznému zdražení elektřiny. Podle dohody evropských lídrů v roce 2013 dostane 70 procent povolenek zdarma. Všechny si bude muset kupovat až v roce 2020.“ (MFD 12.12.2008)

A co nás ještě čeká? Se stejnými argumenty jako v devadesátých letech – vyvoláváním obav z akutního nedostatku elektřiny, slibem výhodné investice a potřebou nahradit spalování uhlí – ČEZ a většina politiků prosazují stavbu dalších reaktorů v Temelíně. V identickém duchu oznámila tento týden slovenská vláda, že si vybrala ČEZ jako strategického partnera pro výstavbu dalšího reaktoru v Jaslovských Bohunicích.

Slovenský vládní plán je díky přímočarosti Ficova kabinetu průhlednější. Výhodnost investice do nových reaktorů dokazuje čísly, u nichž jako pramen uvádí „Zdroj: údaje od výrobcov“. Počítá s investičními náklady méně než 2000 dolarů na kW instalovaného výkonu, zatímco reálné rozpočty stejných projektů v Evropě či USA dosahují dvou až čtyřnásobku. Nejnovější projekty nových reaktorů ve Finsku a ve Francii zatím končí fiaskem. Reaktor Olkiluoto 3 ve Finsku je po třech letech výstavby v tříletém skluzu, rozpočet narostl na dvojnásobek a čelí chronickým problémům s kvalitou dílů, montáže i bezpečnostních parametrů projektu. Ještě čerstvější projekt Flamanville 3 v Normandii se staví teprve rok, ale už má víc než půlroční skluz a jeho rozpočet narostl o čtvrtinu.

Faktem je, že při těchto cenách jaderných reaktorů – které, třeba zdůraznit, ještě nejsou konečné – jsou už ekonomicky výhodnější obnovitelné zdroje, a to i bez jakýchkoliv dotací. Mezi jejich další výhody patří to, že neprodukují radioaktivní odpady, většinou fungují bez paliva, jsou šetrné ke klimatu, zvyšují domácí soběstačnost a nezávislost, a nelze je zneužít k výrobě jaderných náloží.

Je čas na změnu. Dřív, než nás ČEZ omotá a začne ždímat dalšími chapadly.

Upozornění: Postoje a názory vyjádřené v tomto textu jsou osobním hodnocením autora, nikoliv organizace Greenpeace.

Text vychází v Literárních novinách č. 51/2008.