Prestižní cenu Right Livelihood Award uděluje stejnojmenná mezinárodní nadace každý rok ve Švédsku jako podporu a uznání za odvážnou činnost, kterou vybrané osoby pomáhají řešit zásadní problémy dneška. Vžilo se pro ni označení „Alternativní Nobelova cena“ a zpravidla si ji odnesou čtyři laureáti z různých oblastí celého světa. Letošní vyhlášení v půli října tuto zvyklost potvrdilo.

Česká média si události téměř nevšimla, jen některá přetiskla agenturní zprávu ČTK převzatou ze zahraničí. Časopis Týden k ní na vysvětlenou přidal, že se jedná o lidi, „o kterých svět většinou moc nebo vůbec nic neví“. Spíš je to ale tak, že o nich bohužel nevědí čeští novináři, a v důsledku toho ani naše veřejnost. Ostatně, podívejme se sami.

Letošní čtyřka je jako obvykle velmi zajímavá – a jistě poslouží i jako inspirace k odvaze a povzbuzení mnoha dalším občanským aktivistům.

David Suzuki, který dostal čestnou cenu za celoživotní dílo, je kanadským ekologickým aktivistou, akademikem a slavným popularizátorem vědy. Pro ty, kdo jej mají za neznámého, dodejme, že je držitelem čestných hodností dvaadvaceti univerzit, autorem desítek knih a průvodcem proslulého televizního přírodovědného seriálu. V českém překladu u nás vyšla jedna z jeho mnoha knih – nazvaná příznačně „Jde o přežití“. Jistě i vědomí tohoto imperativu přimělo Davida Suzukiho k tomu, aby odvážně překračoval roli vymezenou v dnešní společnosti akademickým vědcům. Suzuki odhaluje deformaci vědeckého poznání ze strany klimatických skeptiků, kteří jsou financováni ropnými společnostmi. Je také odhodlaným aktivistou a kvůli hrozbě klimatických změnám neváhá vyzývat své posluchače a veřejnost k tomu, aby za kriminální jednání v této věci vsadila některé dnešní politiky za mříže.

Druhým oceněným je René Ngongo, jenž již patnáct let bojuje za záchranu tropických deštných pralesů v rovníkové Africe – po Amazonii jde o jejich druhý největší komplex na naší planetě. Ve své činnosti se nenechal zastavit ani mnoholetou občanskou válkou v Kongu a přes krajně nebezpečné podmínky pokračoval ve své práci. Vytvořil vzdělávací programy pro místní obyvatele, ve kterých jim ukazuje, jak mohou zemědělsky hospodařit a získávat palivo, aniž by prales plošně ničili. Vedle znovuvýsadby desítek tisíc stromů se zaměřil i na zásadní hrozbu pro zbývající prales: průmyslovou těžbu dřeva a nerostů. Právě tyto destruktivní projekty stály podle něj v pozadí krvavého konfliktu, který si vyžádal miliony civilních obětí. Dnes, po ukončení války, je oblast konžského pralesa ještě větším magnetem pro nadnárodní korporace, a Ngongo proto zaměřuje své aktivity na veřejnou konfrontaci s těmito ničiteli. Od roku 2004 pracuje pro Greenpeace a je hlavní postavou pobočky v Kinshase, kterou tato mezinárodní organizace oficiálně otevřela letos v létě.

Alyn Ware, třetí letošní vyznamenaný, usiluje o mezinárodní jaderné odzbrojení. Na Novém Zélandu, odkud pochází, se několik let věnoval osvětové práci s dětmi, zároveň aktivní účastí na masivní kampani během osmdesátých let přispěl k přijetí úplného zákazu jaderných zbraní v této zemi. Následně přesunul svoji pozornost na mezinárodní pole a úspěšně usiloval o vznik nezávislého Mezinárodního trestního soudu (ICC) a o to, že Mezinárodní soudní tribunál prohlásil roku 1996 hrozbu i použití jaderných zbraní za nelegální a připomenul povinnost všech států docílit úplného jaderného odzbrojení podle mezinárodních úmluv. (Klíčovým dokumentem je Smlouva o nešíření jaderných zbraní, kterou jaderné velmoci používají proti zemím podezřelým z úsilí o získání jaderné zbraně – aniž by samy dodržovaly důležité ustanovení této smlouvy, které je zavazuje zlikvidovat vlastní jaderný arzenál). Ware je také jedním ze dvou autorů publikace „Zajištění našeho přežití“, kterou v roce 2007 vydalo sdružení Mezinárodní lékaři proti jaderné válce (IPPNW). Předkládá a zdůvodňuje návrh nové konvence o jaderných zbraních, která by zakázala vývoj, zkoušky, držení, přesuny a použití jaderných zbraní, a to i jejich hrozbu. Publikace také poukazuje na přímé propojení mezi civilní jadernou energetikou a výrobou zbraní.

Čtyřlístek oceněných doplňuje Catherine Hamlinová, australská lékařka, která již padesát let provozuje a rozšiřuje bezplatné zdravotní služby v Etiopii. Specializuje se na vážné gynekologické problémy a síť jejích šesti nemocnic poskytne každoročně pomoc několika tisícům ženám. Je nositelkou nejvyššího státního vyznamenání Austrálie, ocenění Rotary a řady čestných lékařských titulů.

Dodejme, že mezi dosavadními nositeli této krásné ceny jsou i Astrid Lindgrenová, Ken Saro Wiwa, Robert Jungk či Wangari Maathai. Poslední jmenovaná byla následně vyznamenána i oficiální Nobelovou cenou míru.

Od té se však Right Livelihood Award liší nejen tím, že nominace jsou otevřené veřejnosti, takže každý může navrhnout někoho, kdo vykonává záslužnou práci. Kritériem zde nejsou vynikající profesní výkony v rámci jednoho oboru, ale osobní statečnost, občanská angažovanost a úsilí o veřejný prospěch.

O to větší je škoda, že u nás Right Livelihood Award zatím není příliš známa. Právě těchto hodnot se totiž naší společnosti nedostává - a právě to je třeba začít měnit.


Upozornění: Postoje a názory vyjádřené v tomto textu jsou osobním hodnocením autora, nikoliv organizace Greenpeace.