poznámka: Sledoval jsem volby a vyplatilo se! Konečně jsem pochopil alespoň pana Čunka - předtím jsem mu vůbec nerozuměl, což bych si dovolil dokumentovat starším fejetonem, který jsem o něm napsal. Teď mi všechno v televizním přenosu objasnil, když hned po prohraných volbách řekl: "Já nejsem člověk, který je zvyklý rezignovat." Díky za vysvětlení!

NESTYDÍ SE – MÁ KOPŘIVKU!
Taky jste se s někým tajně svlékali a okukovali, když jste byli malí? Já ano. Pamatuju si docela jasně na to vzrušení a zároveň pocit něčeho neznámého a zakázaného. Styděl jsem se. Styděli jsme se... Prováděli jsme to ve školní družině, když se učitelky někam vytratily (možná na cigaretu, kdo ví). Jindy jsme se uchýlili na záchodky či do temných koutů u tělocvičny.

Jedině I. S. s přílišným studem neměla problém. Možná byla jinak naprogramovaná, neměla dost informací anebo si prostě chtěla víc zařádit, nemám zdání. Vypadalo to, že je ochotná svléknout si punčocháče a všechno, co měla pod nimi, kdekoli a bez varování. Jen prostě prohlásila nevinným prvňáčkovským hlasem:
„Já se nestydím, já mám kopřivku.“

Ta vzpomínka se mi vybavila právě teď, když jsem se dozvěděl, že předseda jedné koaliční strany se po dlouhé době vrátil do své funkce ve vládě. Drželi mu tam místo, i když se původně zdálo, že jeho rasistické výroky a nejasné účtování, případně neomalenost, s níž o tom všem hovořil před veřejností, ho z vlády vyženou. Drželi mu místo, i když se stal pro část národa neúnosným symbolem lpění na funkci za každou cenu, příkladem toho, proč si neváží politiků, politiky, demokracie... Drželi mu tam místo – proč vlastně?

„Co ten člověk musí na ty ostatní vědět, že se tam dostal zpátky?“ zahlásila ráno v naší břevnovské trafice paní, která si tam denně chodí kupovat Haló noviny a Blesk. Nikdo jí neodpověděl.

„Čunek je jediný poctivý mezi našimi politiky,“ řekl mi nedávno pan Šinágl. Toho budete také znát, chodívá na různé politické mítinky a mává americkou vlajkou tu proti komunistům, jindy třeba pro radar. Překvapil mě, ale nepřesvědčil. Nic bližšího o tom vědět nemohu, nikdo zatím nic normálního neřekl...

Docela chápu tuhle vládu, že musí udělat spoustu nepopulárních kroků a opatření, aby s věcmi vyžadujícími reformy alespoň trochu pohnula. Tou snahou nebýt populistická mně je sympatická a cítím v tom jistý pokrok ve vývoji naší zatím stále ještě „malé české“ demokracie.

S porozuměním sleduji snahu přesvědčit veřejnost o nutnosti různých prvoplánově nepopulárních kroků, jako jsou poplatky za návštěvu u doktora nebo zavádění školného a podobně. Jenom nechápu, proč se do vlády vrací muž, který – i kdyby byl, pane Šinágle, svatý – zdiskreditoval v očích veřejnosti nejen sebe, ale i svou skomírající stranu, koaliční partnery, celou politickou scénu a do jisté míry také obraz naší země ve světě. Kdyby byl svatý, aspoň co by se za nehýtek vešlo, tak by tohle prostě nemohl připustit a třeba na pouhé jedno volební období by se zařadil mezi „obyčejné“ poslance. Co by mu to udělalo, příplatky by mu nevzali. Nebo vzali?

Jediné vysvětlení, které mě ovšem dnes ráno – když jsem ani podvědomě nechtěl dát zapravdu té paní v trafice – patřičně vyděsilo, souvisí s naší dětskou sexualitou. Každý kolem by se styděl, ale tenhle muž ne. Má kopřivku. Možná je jinak naprogramovaný, nemá dost informací o tom, jak to v civilizované společnosti chodí, nebo si chce prostě víc zařádit.

Nemáte na to někdo mazání? Abychom se nakonec nedočkali nějaké strašlivé pandemie…

(Psáno pro Pražský deník)