Vedle USA je dnes Čína pro KFC (značka vlastněná společností Yum) nejdůležitějším trhem. 44 procent příjmů skupiny totiž generuje právě země středu. Je to určitě také proto, že Yum je zde aktivní již od konce osmdesátých let. Vysoce překročené hodnoty antibiotik v „jejich“ kuřecím mase jsou tak pro tuto společnost vážným problémem.

V učebnicích managmentu se KFC často uvádí jako příklad společnosti, která svůj nabízený produkt Číně úspěšně přizpůsobila (v oblasti potravin něco, co se zahraničním společnostem – zvlášť těm americkým – příliš nedaří). Takže pokud si chcete dát ve vašem wrapu pekingskou omáčku, nebo posnídat čínskou polévku, v KFC můžete. U takového McDonalds máte smůlu – najdete na něm většinou jen ty položky, které také objevíte na „normálním“ americkém jídelníčku.

Skandál z konce roku tak může KFC situaci na klíčovému trhu mimořádně zkomplikovat. Testy zpracované čínskými hygienickými orgány odhalily, že maso kuřat používaných v čínském fastfoodu obsahuje několikrát vyšší hladinu antibiotik, než je povoleno. Na internetu začaly okamžitě kolovat vtipy o kuřatech s šesti křídly, negativní kritika společnosti se vzedmula také na čínském Twitteru (Sina Weibo).

Celý příběh však můžeme číst ještě jinak – zatímco domácí čínské poskytovatele rychlé stravy (jakože z hlediska přípravy jídla je fastfoodem v Číně v podstatě jakýkoli pokrm) stíhá jeden skandál za druhým (hovězí maso přebarvené na vepřové, smažení na odpadovém oleji), medializace jejich problémů je relativně mírná.

Zahraniční značky si však něco takového, jako kompromisy na straně kvality (či bezpečnosti) produktů nemohou dovolit – jak veřejnost, tak úřady jsou k nim nesrovnatelně tvrdší.