Bez osobního kontaktu se opravdová diskuze vést nedá. Nejde totiž jen o prostou výměnu informací. Abych mohl diskutujícího pochopit, chci mu podat ruku, představit se, podívat se mu do očí. Jestliže se osobně poznáme, neseme každý za diskuzi také svůj díl zodpovědnosti.

Pozvání na setkání blogerů a přátel aktualne.cz „Umíme diskutovat.“ jsem rád přijal. Atmosféra byla příjemná, téma zajímavé, lidé milí, občerstvení a nápoje vybrané. Blogerem jsem pár měsíců a pořád se učím. Ke sdělování informací a výměně názorů prostřednictvím internetu mám vrozenou nedůvěru. Věnuji se komplexní - psychosomatické medicíně. Jejím základem je osobní kontakt, vztah mezi lékařem a pacientem. Bez toho se kvalitní medicína dělat nedá. Bez toho se nedá vést ani kvalitní diskuze. Nejde totiž jen o prostou výměnu informací. Abych mohl pacienta nebo diskutujícího pochopit, chci mu podat ruku, představit se, podívat se mu do očí. Často mnohem větší význam pro porozumění, než vlastní obsah sdělení, pro mne mají neverbální signály: výraz obličeje, mimika, držení těla, gestikulace. Jestliže s diskutujícím mohu navázat osobní vztah, neseme každý za diskuzi také svůj díl zodpovědnosti. Je to pro obě strany zavazující. Diskuze na internetu je jiná. Neosobní, anonymní. Kde není osobní vztah, chybí osobní zodpovědnost. Kde není osobní zodpovědnost, otevírá se prostor pro urážky. To všechno jsem zvažoval, než jsem přijal nabídku pana Stejskala ke zřízení blogu. Nelituji. Po zveřejnění prvních článků jsem se nemohl odtrhnout od počítače. S úžasem jsem sledoval, kolik čtenářů přibylo, jestli už jsem proniknul do kategorie „za týden nejčtenějších“. Když se to povedlo, prožíval jsem orgazmus. Málem mi to rozbilo manželství. Pro rodinu jsem se stal prakticky nepoužitelným. Zvědavě jsem pročítal ohlasy anonymních nicků a bral je osobně. Ty pochvalné mi lichotily, ty kritické mne rozčilovaly. Občas jsem kvůli nim i špatně spal. Zvýšila se spotřeba alkoholu. Nic nepomáhalo, že je to „jen“ anonym.

Pak jsem změnil úhel pohledu, přestal brát anonymní příspěvky osobně. Vybrané čtu dál. Respektuji volbu nicků zůstat v anonymitě. Vyhrazuji si ale také právo je ignorovat. Pro některé je to autoterapie, způsob řešení osobních problémů nebo osobnostních poruch. Ke svým názorům se nechtějí nebo nemohou přihlásit. Na tom není nic špatného. Pokud volí slušnou formu. Psaní na blog je ostatně autoterapií i pro mne. Byla by velká škoda bránit nickům v přístupu do diskuze nějakým technickým nebo administrativním opatřením. Z hlediska významu vztahu a osobního kontaktu je úplně jedno, jestli je pod příspěvkem podepsán jako nick „Hurvínek“ nebo Jaroslav Nový, Kolín. Obojí má nulovou výpovědní hodnotu o identitě a kvalitách člověka. Během pár měsíců jsem se mezi nicky zorientoval. Vedle hloupých a zlých jsem našel pravé perly. Když se chci něco poučit z oblasti práva, přečtu si komentáře signované „Lex“. Když mne zajímá něco z psychologie a psychiatrie, kliknu na „Freud“ nebo „Jung“. Kvalitou, odborností a vhledem do problematiky vždycky vysoce přesahovaly úroveň mého blogu. Četl jsem je jedním dechem. Vsadím se, že jde o špičkové odborníky, pohybující se v nejvyšších patrech akademického světa. Nedivím se, že chtějí zůstat v anonymitě. Pokud by se otevřeně přihlásili, mohlo by jim to hodně zkomplikovat život. Jako mně a některým kolegům, když jsme se přihlásili k názorům na chování pana prezidenta. Rád čtu také příspěvky nicků „MB“ nebo „Al Jouda“. Když je mi smutno a potřebuju rozveselit, kliknu na "hanah". Má neopakovatelný inteligentní humor. Nikdy nezklame. Je na ni (něj) spolehnutí. Navíc jsem dost nepořádný a v mailech mám nepředstavitelný chaos. Naštěstí je tu "hanah". Má moji soukromou korespondenci pečlivě uspořádanou a vždycky ví, kam sáhnout. Někteří nickové si myslí, že "hanah" je šéfredaktorka Haslingerová, jiní tvrdí, že pan Weigl nebo pan Jakl z Hradu. Pochybuji. Záběr "hanah" je tak obrovský, že to jeden člověk nemůže zvládnout. Vypadá to spíš na nějakou organizovanou skupinu. Něco jako "Fatah".

Potěšilo mne, že na schůzku blogerů přijel „MB“, Martin Bažant z Mostu, osobně. Intuice nezklamala. Za kvalitním, byť anonymním příspěvkem, je zpravidla kvalitní člověk. Moc bych stál o to, poznat také „Lexe“, „Junga“, „Freuda“, "Al Jouda" a "hanah". Asi to nevyjde. Za příspěvky jim aspoň na dálku a neosobně děkuji. Hodně jsem se od Vás naučil. Dozvěděl jsem se toho také hodně o sobě a svých názorech. Nebylo to vždycky příjemné. Snažím se o reflexi, učím se diskutovat, učím se chybami.

Srdečně. Jan Hnízdil