Výkony Lance Armstronga v mých očích nijak neutrpěly. Nikdy jsem si nedělal iluze o tom, jakým způsobem jich dosáhl.

Jeho sportovní i životní příběh znají miliardy lidí na celém světě. Léta figuroval na prvních stránkách sportovních médií. Dnes je z něj psanec. Fenomenální americký cyklista a sedminásobný vítěz Tour de France Lance Armstrong vzdal boj s antidopingovou agenturou USA. Ta mu odebere všech sedm titulů. Dopoval nebo nedopoval? Je viníkem nebo obětí?

Kořeny Armstrongova úspěchu pramenily především z genetickém potenciálu, talentu, bojovnosti a houževnatosti. Svoje kvality prokázal jak na poli sportovním, tak v boji se zákeřnou nemocí. Na rozdíl od jiných cyklistů netříštil síly. Soustředil se na mediálně nejpřitažlivější závod - Tour de France. K dispozici měl dokonale fungující tým cyklistů, špičkové biochemiky a lékaře. Netajil, že k úspěchu potřebuje obrovské dávky vitaminů, podpůrných prostředků, nitrožilně podávanou výživu. Využíval kyslíkový stan. Obviněním z dopingu čelil tvrzením, že nebyl nikdy pozitivně testován. To není úplně přesné. V roce 1999 mu kontroloři při Tour de France našli v moči zakázaný kortikoid. Mezinárodní cyklistická federace tehdy bez námitek přijala jeho vysvětlení, že pocházel z masti, kterou si léčil bolestivý svalový úpon. Každý jiný sportovec by byl za takový nález potrestán. Otazníky jsou i nad obviněním z používání testosteronu. Armstrong prodělal nádorové onemocnění varlat, operaci a chemoterapii. Jeho organizmus nebyl schopen produkovat dostatečné množství testosteronu. Musel jej užívat v podobě léků. U zdravého člověka se při extrémní fyzické zátěži energetické rezervy, včetně testosteronu, vyčerpávají, výkon postupně klesá. Tělo potřebuje čas ke zotavení. Je-li ovšem testosteron podáván v podobě léku, lze jeho hladinu udržovat dlouhodobě na relativně vysoké úrovni. A přitom se pohybovat pod limitem stanoveným dopingovými řády. Nebylo proto možné určit, do jakém míry se v léčebné indikaci podaný testosteron mohl podílet na zlepšení Armstrongovy výkonnosti. Americká antidopingová agentura jej viní i z užití krevního dopingu, hormonu erytropoetinu. K dispozici má údajně několik svědků a 38 krevních vzorků, které vykazují podezřelé výkyvy. V době jeho největší slávy ale spolehlivý test na erytropoetin neexistoval.

Proč americká antidopingová agentura tak zuřivě pátrá v Armstrongově minulosti? Proč otevírá Pandořinu dopingovou skříňku? V době největší slávy byl pro komisaře nedosažitelný. Jeho marketingová hodnota mu byla spolehlivou ochranou. Dnes si na něm mohou antidopingoví inkvizitoři zchladit žáhu. Jejich tažení připomíná čarodějnické procesy. Nález v moči je pro ně “signum diabolikum”, pro které je nutné Armstronga podrobit tortuře a potom upálit. Navzdory vyjádření civilního soudu. “Chování agentury vybízí k závažným otázkám, jestli je jejím skutečným záměrem trest pro Armstronga a boj s dopingem, nebo méně ušlechtilé motivy jako politika a sláva”, prohlásil federální soudce Sam Sparks. Antidopingová agentura fanaticky bojuje o udržení neudržitelného. Mýtu, že vrcholový sport může být čistý. Marně. Profesionální sport dosáhl svých limitů. Jejich další posouvání se bez dopingu neobejde. Lance Armstrong je s největší pravděpodobností viníkem. I on se k dopingovým praktikám zřejmě uchýlil. S jistotou je ale také obětí. Obětí společenského systému, požadujícího od sportovců výkony za hranicí lidských možností. Tažení proti Armstrongovi na tom nic nezmění. Slouží jen k ukojení ambicí fanatiků antidopingové inkvizice. Její odhalení pro mne není ani překvapením ani zklamáním. Výkony Lance Armstronga v mých očích nijak neutrpěly. Nikdy jsem si nedělal iluze o tom, jakým způsobem jich dosáhl. Mnohem větší ztrátou je, že utrpěl jeho obraz odhodlaného a úspěšného bojovníka proti rakovině.

MUDr.. Jan Hnízdil, bývalý antidopingový komisař a lékař italské profesionální stáje závodu Giro ď Italia