Mezi vysokými politiky a manažery je mnohem větší procento nebezpečných psychopatů, než mezi vězni.



Mezi vysokými politiky a manažery je mnohem větší procento nebezpečných psychopatů, než mezi vězni ve federálních věznicích USA, zjistili psychiatr Robert Hare a psycholog Paul Babiak, autoři knihy Hadi v oblecích. Jsou draví, bezohlední, bezcitní. Naznají ani stud, ani zodpovědnost. Nemají svědomí. Jejich cílem je provokovat, rozeštvávat a vládnout. Mají zničující vliv na společenské prostředí a zdraví občanů. To není jen problém Spojených států amerických. Názory, chování a činy premiéra Vladimíra Mečiara před lety nakolik znepokojily slovenské kolegy, že se k jeho osobnosti vyjádřili v prohlášení 3. sjezdu slovenských psychiatrů a vyzvali jej, aby ve vlastním zájmu z politiky. odešel:

„Psychiatri v liste konštatovali, že obavy zo zániku demokracie u nás, ako aj ich svedomie, im viac nedovolia mlčať, pretože ako odborníci na duševné zdravie už dlho s obavami sledujeme, ako narábate s mocou. Nemáme síce právo vyjadriť sa k Vašej osobe z hľadiska psychiatrického nálezu, cítime však povinnosť vyjadriť sa k Vášmu správaniu sa v politike a vo verejných vystúpeniach. Prejavujete v ňom veľkú dávku intolerancie, mocensko-autoritárskych tendencií a účelových prekrúcaní pravdy, teda klamstiev, ktoré šíria nenávisť. U svojich prívržencov živíte predstavu, že akási zlá časť Slovenska je Vaším nepriateľom, ktorého treba zastrašiť a umlčať. Keby ste boli naším pacientom, urobili by sme všetko pre rozvinutie Vašich zdravých ľudských kvalít, ktoré iste máte, a pre zbavenie sa Vašich kŕčovitých sklonov ovládať a manipulovať druhých aj za cenu potláčania ich osobnej slobody, konštatovali delegáti košického rokovania.“.

V květnu 2009 jsme s několika kolegy diskutovali působení narušených osobností v naší politice. Se znepokojením sledovali chování, názory a činy pana prezidenta. Zvažovali jsme, jak na tento problém upozornit, abychom se nedopustili porušení zákona nebo lékařské etiky. V obecné rovině jsem tehdy požádal o radu Českou lékařskou komoru:

„Člověk, který není mým bezprostředním pacientem, zastává vysokou manažerskou funkci. V průběhu výkonu funkce u něj došlo k dekompenzaci hluboké osobnostní poruchy, svým chováním se stal nebezpečným sobě i spolupracovníkům, zpřetrhal všechny kontakty s rodinou a na svoje patologické chování ztratil náhled. Z medicínského hlediska není pochyb o závažné poruše. Jakým způsobem může lékař intervenovat? Lze se obrátit na soud se žádostí o nucenou hospitalizaci ? Který soud je příslušný? Jak má tento návrh vypadat, aby se jím soud musel zabývat?“, , tázal jsem se mailem ČLK.


„Nejvhodnější by bylo podat podnět registrujícímu praktickému lékaři pacienta, který by např. pozvánkou na kontrolu či preventivní prohlídku mohl pacienta motivovat k dobrovolné návštěvě. Bylo by totiž zcela kontraproduktivní ho dopravit k hospitalizaci pomoci různých donucovacích prostředků např. z místa jeho zaměstnání či bydliště a až posléze žádat souhlas soudu, neboť by toto jednání by s největší pravděpodobností zakládalo podezření z trestného činu omezování osobní svobody, zejména proto, že informace o zdravotním stavu pacienta a možné diagnóze jsou zatím pouhou domněnkou nepodloženou konkrétním vyšetřením. Toto vychází mj. i z nálezu Ústavního soudu ČR, který konstatoval, že osobní svoboda má přednost před zájmem na určení diagnózy. Druhým možným postupem je podání podnětu soudu. Avšak nikoliv k hospitalizaci bez souhlasu pacienta dle zákona č. 20/1966 Sb., ale k zahájení řízení ve věci omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům. Podle § 186, odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, může tento návrh podat též zdravotnické zařízení, které se tímto stává účastníkem řízení. Rozhodnutí soudu samozřejmě v žádném případě nelze předjímat a řízení o tak závažné otázce není věcí jednoduchou, nicméně jestliže podezření na diagnózu je skutečně vážné, mohl by tento postup vést minimálně k zadostiučinění, že jste pro pacienta podezřelého z duševní choroby a pro jeho okolí udělal vše, co bylo v mezích zákona ve Vašich silách. Pro podání bude v tomto případě příslušný okresní soud dle trvalého bydliště pacienta.“, stálo v odpovědi lékařské komory.

Poté, co se naše mailová korespondence dostala do nepovolaných rukou, jsem byl nucen čelit trestnímu oznámení pro pokus o vlastizradu ve stádiu přípravy. Otevřená, korektní diskuze o vlivu psychopatů na společenskou atmosféru je dnes ještě aktuálnější. Vážení kolegové, odborníci na duševní zdraví, jak dlouho Vám ještě svědomí dovolí mlčet?