Letošní předčasné sněmovní volby přichystali českým voličům novinku, předvolební koalice, ne však v klasické podobě, jak jsme zvyklí z ciziny, ale na český svérázný způsob. Přesto k nim dochází doslova ve velkém a na několik způsobů. V tomto případě nejde o obvyklé a vůči svým voličům transparentní partnerství více stran, které se spojí na základě společného volebního programu na míru nadcházejících voleb a kandidují s jednorázovým personálním plánem na budoucí obsazení vlády a se společným kandidátem na premiéra, po vzoru například volebních klání ve Francii a Itálii. Nám se naopak před očima rodí relativní novum a to hned v několika mutacích, prazvláštní předvolební spojenectví bez jasného rozdělení rolí a odpovědnosti vůči svým voličům a domovským partajím.

Přesto si tuto variantu předvolebního boje zvolily téměř všechny strany, o kterých se vážně uvažuje, že jejich zástupci mají šanci zasednout v poslaneckých lavicích nové Sněmovny. S touto svébytnou spoluprácí souhlasila ČSSD v podobě Olgy Zubové, KDU-ČSL partnerstvím s EDS Jany Hybáškové, TOP 09 spojením se starostenským blokem, a naposled i Strana zelených spoluprácí se SOS. Zpočátku o této variantě uvažovala i ODS, jak vysvítá z komentářů lídra občanských demokratů Topolánka. Ostatně strana modré holubice si už touto zkušeností prošla, kdy na počátku devadesátých let z obav z úspěchu lidovce Josefa Luxe navázala úzkou spolupráci s nepočetnou křesťanskou a konzervativní KDS a do svého lůna si přivedla mimo jiné Ivana Pilipa, pozdějšího spolutvůrce konkurenční Unie svobody.

V čem se tedy skrývá riziko předvolebních aliancí na český způsob. Zejména v hrozbě rozředěné loajality a nedostatku veřejných informací o povaze a přínosu spolupráce v čase kampaně. Nejenže nám voličům nebyl doposud představen společný program těchto aliancí pro podzimní volební soutěž, ale ani jejich přidaná hodnota a pohnutky. Nedozvídáme se ani o dalších plánech těchto sněmovních spojenectví a zejména o jasném vymezení zodpovědnosti mezi jednotlivými stranami vůči voličům, což je právě ta největší potíž.

Už po několik volebních období se mluví o destruktivním vlivu tzv. přeběhlíků na naši politickou kulturu a na loajalitu vůči domácím partajím, což se ostatně až na dřeň ukázalo v průběhu práce končící dolní komory českého parlamentu. Avšak díky právě vzniklým předvolebním partnerstvím posledních měsíců může nastat situace, že se v osazenstvu nové sněmovny objeví desítka nebo i více poslanců, kteří se budou potýkat s rozdvojenou identitou a loajalitou. Těžko odhadnout, která vazba bude u těchto zákonodárců silnější, zda původní se kterou vstupovali do vyjednávání nebo převáží pouto ke společnému předvolebnímu projektu.

Důvod volebních partnerství není jen marketingový, sázející na atraktivní tváře, či zajímavá témata a profesní spojení, která mají nalákat další rezervoár voličů, ale zejména současný český volební zákon. Ten vznikl pod společnou taktovkou Klausovy ODS a Zemanovy ČSSD a je vědomě nepřátelský vícestranické předvolební kooperaci, kdy každá partaj je automaticky zatížena pětiprocentní klauzulí, což vede ke stále většímu uzavírání českého stranického systému.

Proto, i na základě těchto pragmatických volebních sňatků by bylo žádoucí, kdyby posléze z voleb nově vzešlí zákonodárci iniciovali zásadní změnu volebního zákona země, podporující možnost uzavírání transparentních předvolebních aliancí s jasnou odpovědností. Pak je teprve šance, že se naše politické strany plnohodnotně a transparentně otevřou alternativám a výrazným kandidátům, za jasných podmínek a s jednoznačným mandátem. Což by ve výsledku mohlo pomoci zlepšení kvality politického řemesla v Čechách a na Moravě.

Psáno pro deník E15