Před volbami jsme mohli zaslechnout z úst některých politiků ostrou kritiku státních maturit, které podle školského zákona mají doplnit a z části upravit tradiční formu maturitních zkoušek. Dokonce se mezi politiky objevil názor, že by bylo vhodné státní maturity zrušit. Do veřejného povědomí, jež bylo dříve právě ze strany politiků formováno spíše k vstřícnosti vůči státním maturitám, tak vstoupila nejasnost, kterou navíc posílily protesty odvážnějších středoškolských učitelů.

Na první pohled se projekt státních maturit jeví jako zcela oprávněný. Vždyť by se díky němu, jak tvrdí jeho propagátoři, zajistila celostátní objektivita maturitních zkoušek a konečně by bylo možné srovnávat jednotlivé druhy středních škol a zabránit těm z nich, které zostuzují naše střední školství, aby nadále propouštěly ze svých bran držitele maturitních vysvědčení toho nehodných. Při hlubším vhledu do koncepce státních maturit však zjistíme (mnozí politici tak možná již učinili), že efekt tohoto projektu není uspokojivý.

Zaručit srovnatelnost všech středních škol (to samozřejmě jen za ideálních podmínek) by mohly státní maturity pouze v předmětu český jazyk a literatura, který se týká všech maturantů. Po celostátním vyhodnocení výsledků by vyšlo najevo, že absolventi oboru gymnázium – klasické jazyky dosáhli v českém jazyce a literatuře lepších výsledků než absolventi oboru mechanik strojů a zařízení. Ale také například že mechanici strojů a zařízení z Horní Dolní dopadli hůř než jejich kolegové v Kotěhůlkách, vzdálených 350 km, a dokonce hůř než absolventky oboru krejčová – podnikatelka ze sousední školy. Nezbytnost takovéto srovnatelnosti škol je jistě na pováženou.

Bohužel ani tolik zdůrazňovanou celostátní objektivitu nových maturitních zkoušek nelze asi obhájit. Zůstaneme-li u státní maturity z českého jazyka a literatury, pak pouze jedna její část – tzv. didaktický test – se má odesílat k centrálnímu vyhodnocení, zbývající dvě části – písemná práce a ústní zkouška – mají být hodnoceny ve škole tamními pedagogy. Jenže také u didaktického testu je možné celostátní objektivitu napadnout, protože jej maturanti mají vypracovávat pod dohledem pedagogického pracovníka určeného ředitelem školy. (Tato pravidla se týkají i dalších předmětů státní maturity.)

Jak je vidět, představují hlavní trumfy státních maturit, tj. srovnatelnost škol a celostátní objektivita maturitních zkoušek, především politické fráze, které nabyly takové síly, že se staly téměř posvátnými. Jsou totiž podporovány vírou, že státní maturity učiní přítrž devalvaci maturitních zkoušek, která započala boomem nových středních škol začátkem devadesátých let. Situace ve středním školství se sice v průběhu posledních patnácti let změnila (např. řada škol zanikla, změnily se osnovy, školy se potýkají s nedostatkem žáků), ale původní aktuální potřeba zabránit snižování úrovně středních škol přetrvává, neboť její podstatu mylně nahradil pocit obecného úpadku vzdělání.

Se státními maturitami se pojí naděje v uzdravení našeho školství, jak mimo jiné potvrzuje oficiální stanovisko ministerstva školství: Zavedení nové maturitní zkoušky je velmi účinným nástrojem zvyšování kvality edukačního procesu. Namísto očekávání placebo efektu, které spolyká každoročně milionové částky a především zatíží střední školy a maturanty byrokratickými a organizačními povinnostmi, by pravděpodobně bylo na místě zamyslet se nad východiskem přijatelným pro většinu jak příznivců, tak odpůrců státních maturit.

K tomu, aby státní maturity byly i nebyly, stačí vyjít z již připravené koncepce. Jestliže je „přípustné“, aby hodnotiteli písemných prací a ústních částí státních maturit byli pedagogové dané školy, potom se mohou stát i hodnotiteli didaktických testů. Jak vyplynulo z textu výše, potřeba srovnatelnosti škol na základě výsledků maturitních zkoušek se jeví zbytečnou, čímž by mohla padnout i nutnost konání státních maturit ve stejných termínech i vypracovávání stejných testů. Státními maturitami by se nakonec mohly rozumět tradiční maturity – spočívající však na přísnějším jednotném obsahovém rámci. Ten vlastně již existuje. Změna školského zákona by nepředstavovala náročný úkol, v podstatě by se dala vyřešit pouhým vypuštěním nadbytečných pasáží. A společnost CERMAT, která má organizaci státních maturit na starost, by mohla, když už byla jednou zřízena, sloužit školám coby servis.

Před nově zvolenými politiky teď leží úkol – rozhodnout, zda státní maturity zrušit, nezrušit, či najít nějaký kompromis.

(Vyšlo v časopise Rodina a škola)